Bacha! Čert!

Obrazem

Pomalu se stmívá; mrholí a v náledí se odrážejí oranžová světla pouličních lamp. Je zima, něco po páté a v ulici panuje ospalá nálada. Najednou však u sousedů klapnou vrátka, kocour zaječí a v panice seskočí ze zídky. Vesnicí se začne rozléhat chrastění řetězů a na chodníku se objeví stíny hned několika bytostí. Je pátého prosince a do ulic právě vyšel Mikuláš. Není sám.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Třiačtyřicetiletý podnikatel David Šafránek zahájil svou čertovskou kariéru již před čtrnácti lety. Tehdy uprostřed léta vyrazil s kamarády do Prahy do second handu nakoupit kožichy na výrobu kostýmu. „Každej si myslel, že chceme bejt jako Leoš Mareš,“ říká s úsměvem. Obstaral si dokonce i autentické kravské rohy z jatek: vzpomíná, že je za „šíleného smradu“ vyvařil, potom hodil do mraveniště, aby je mravenci vyčistili – a pak z nich vyrobil finální masku, kterou má dodnes. „Není to žádná umělina,“ zdůrazňuje. Coby čert s sebou nosí také knihu hříchů, kterou na konci každé mikulášské návštěvy předloží dětem; ty na ni musejí přísahat, že nebudou zlobit, nebo se dostanou do pekla. „Všechno by to mělo mít výchovnej podtext,“ říká Šafránek.

Pátý prosinec je v malé vesnici Nová Ves na jihu Čech pro hodně dětí jedním z nejobávanějších dní v roce. I mnozí dnes již dospělí obyvatelé stále vzpomínají, jak se v jejich obývacím pokoji uvelebil čert, ne-li rovnou několik, zatímco oni se krčili v koutě, za křeslem, případně pod ním nebo na klíně svých rodičů. 

„My se jich bojíme hodně. My totiž zlobíme... malinko,“ svěřuje se šestiletá Kája. Společně s tříletou sestrou Emou si po odchodu Mikuláše utírají slzičky. „Myslím, že se bojí hlavně proto, že je straší okolí – hele, nezlob, nebo přijde čert. Už to mají v sobě,“ vysvětluje maminka Káji a Emy, osmadvacetiletá Jitka Morongová. Současně věří, že návštěva Mikuláše je navzdory slzám pro dcery nakonec pozitivní zážitek. „Nemám pocit, že by z toho holky měly nějaký trauma.“

Starosta obce, sedmačtyřicetiletý Marek Prokeš, chodí za čerta už od roku 1996. „Se svojí vizáží bych ani nic jinýho dělat nemohl,“ říká a vzpomíná na často citovaný vtip svého kamaráda muzikanta, o pár let staršího Václava Lebedy, který se kdysi, když šel za čerta, zeptal rodičů: „Dobrý den, tak jak to chcete, s pos...ím, s pochc…ím, nebo mu do konce života budete utírat slinu?“ 

„Oni trochu přehánějí, já jsem to řekl s nadsázkou,“ brání se Lebeda a zdůrazňuje: „Vždyť já jsem byl ten, kterej ty mlaďasy krotil!“

 

 

Český čert – dobrák

Mikulášská má v Nové Vsi dlouholetou tradici, která se předává z jedné generace na druhou. Rodiče si o návštěvu požádají dopředu a zároveň předají instrukce, do jaké míry na děti přitlačit. 

To, jak děti mikulášskou návštěvu vnímají, záleží především na přístupu rodičů – vysvětluje Lebeda. „Když rodiče vychovávají vyhrožováním, tak na tom dítěti je to znát, je opravdu vystrašený. Děti se setkají s daleko větším traumatem úplně jinde, navíc u návštěvy čerta a Mikuláše mají zastání, protože jsou tam rodiče.“ Většina členů mikulášské party jsou tátové od rodin, „k dětem přistupujeme, jako kdybychom šli k vlastním,“ říká David Šafránek. „Prostě musí tam být ten cit,“ dodává Marek Prokeš.

„Já se netěším, protože nemám čerty ráda,“ říká čtyřletá Anička, která mikulášskou návštěvu proplakala u tatínka na klíně. „Já jsem se nebál,“ říká statečně její bratr, sedmiletý Stáňa. „Já jsem o těch čertech zjistil, že to jsou lidi!“ 

Mikuláš – kterého představuje místostarosta obce, jedenapadesátiletý Jiří Hošna – se při každé návštěvě snaží už ode dveří co nejrychleji zmapovat situaci v rodině. Roli Mikuláše přitom považuje za náročnější než tu čertovu, kterou si v minulosti také vyzkoušel. 

„I když nejsem praktikující křesťan, v boha věřím a snažím se i tuto stránku, která je spjata s počátkem této tradice, neopomíjet a citlivě ji předkládat i v příbytcích, kde vyznávají jiný světový názor.“ Roli Mikuláše vnímá jako spojku mezi dětmi a čerty, které často během návštěvy usměrňuje, obzvlášť když vidí, že se děti třesou hrůzou. „Náš český čert je v podstatě dobrák, a ne žádný ďábel, jak nám ho kolikrát představuje církev,“ vysvětluje svůj postoj Hošna.

Děti většinou vyděšeně sedí přilepené na klíně rodičů, existují však výjimky, které vyvedou z míry i ostřílené pekelníky. Prokeš vzpomíná na chlapečka, kterého jeden rok rozplakali, a o rok později s nimi pomalu vyrazil dveře.

 

Dárky a alkohol

Návštěvy v jednotlivých rodinách se v mnoha směrech liší. „Sociální rozdíly jsou vidět hodně,“ vysvětluje Prokeš. „V některých případech se návštěva čerta a Mikuláše mění v de facto druhý Vánoce. Děti jsou zasypaný dárkama. Pak máš rodiny, kde děti dostanou nějaký čokolády a sladkosti a je to jenom decentní.“ Během krátké návštěvy se dá zároveň vypozorovat, jak to v jednotlivých domácnostech funguje. „Jak některý děti poslouchaj, jak někdo je zvlčelej,“ dodává Prokeš.

Alkohol je další neodmyslitelnou tradicí a součástí každé návštěvy Mikuláše. Při odchodu z domácností na skupinu většinou čeká tácek panáků, flaška rumu nebo slivovice, ale třeba i talíř s drobným občerstvením. „Nesmíš pít úplně všechno,“ vysvětluje Šafránek, „dáš si, to k tomu patří, ale ne že bysme byli napitý nějak moc. Ty první roky, to jsme byli hodně, ale teď už to dokážeme nějak ukočírovat.“

Alkohol přitom pro mnohé plní i další roli – může zahřát: čerti jsou sice aspoň zabalení do kožichu, ale pro představitelky andělů oděné v krajkových šatech bývá chladná noc nemilosrdná. „Většinu času mrznu a těším se do vytopených domácností,“ vysvětluje sedmnáctiletá Eliška Kubešová, která jde za anděla již třetím rokem. Vzpomíná na ne tak dávné časy, kdy skupina zavítala k nim domů. „Čím jsem byla starší, tím více převládaly pozitivní pocity,“ říká.

 

Úleva

Jen co se obývák zase vyprázdní a Mikuláš se sklání ve dveřích na cestě ven, aby si nesrazil čepici z hlavy, mnohým dětem se uleví. Obávané setkání je u konce, a navíc na stole zůstala taška nějakých těch dobrot. Nezbývá tedy než se začít těšit na Vánoce. 

Tak zase za rok!

 

Autorka je fotožurnalistka, držitelka několika ocenění. Pochází z jižních Čech, nyní žije v USA. Snímky a reportáž vznikly na Mikuláše roku 2018.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama