Ruské šachy. Vrbětice a co po nich

Report

Závěr českých bezpečnostních složek o „důvodném podezření“, že ruští agenti stáli za výbuchy ve Vrběticích, přichází v době, kdy se v česko-ruských vztazích hraje o velké peníze i politický vliv. Zpravodajské služby se nyní zabývají možnou odvetou ze strany Moskvy. Obavy mají především ze zneužití a infiltrace části muslimské komunity v Česku. Jaký je širší kontext případu a co odhalují informace zdrojů ze zpravodajské komunity? Odpovědi nabízí analyticko-investigativní rozbor kauzy Vrbětice.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Je to hotel, o který zakopnete skoro v každém okresním městě. Pár pokojů nedaleko hlavního nádraží. Spíše starší nábytek. Tři hvězdičky, česká kuchyně…

Jenže tohle ubytování má ještě něco navíc. Střelnici.

Hosté mohou využít i šest „střelišt“ na pětadvacet metrů: tři pro krátké kulové zbraně, dvě pro dlouhé zbraně ráže devět milimetrů a jedno s monitorem ovládanými prvky pro krátké kulové zbraně. Takových hotelů v Česku vážně moc není.

„Trefa do černého. Žádné fronty. Plně automatizované dráhy,“ píše se na webu ostravského hotelu Corrado.

 

•••

Dva důstojníci cizí zpravodajské služby přiletěli do Česka 13. října 2014
pravidelnou linkou Aeroflotu z Moskvy s pasy na jména Ruslan Boširov a Alexandr Petrov. Ve skutečnosti se jednalo o Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina z přísně tajného oddělení 29155 ruské vojenské zpravodajské služby GU, pro niž se stále používá i starší název GRU.

Hotel Corrado se střelnicí, kde se ubytovali, zjevně použili jako pojistku.

Kromě několika chemických látek jako olovo, antimon, cín, baryum či síra se totiž v takzvaných povýstřelových zplodinách objevují i mikročástice pocházející z povrchu střely či z nábojnice. V kriminalistické praxi lze povýstřelové zplodiny využít ke zjištění, zda se podezřelý dostal do kontaktu se střílející zbraní nebo byl v blízkosti střelby.

I na letištích se nalézají přístroje na detekci trhavin. Cestující mohou projít namátkovou kontrolou, při níž se stěrem – třeba z rukou – odebírají vzorky, které ukážou případný kontakt s výbušnými látkami.

Co kdyby…?

„Ano, máte pravdu, byli jsme si zastřílet na hotelové střelnici,“ mohli odpovědět na letišti ruští občané „Boširov“ a „Petrov“. („A mezitím jsme si odskočili na Zlínsko, do Vrbětic, kde se skladuje munice. Jenže to nikomu neříkáme.“)

První velká exploze otřásla areálem ve Vrběticích přesně v den odjezdu obou Rusů do Rakouska…

Jistě, zní to jako z nějakého vojensko-špionážního románu Toma Clancyho. Ale bohužel nejde o uměleckou licenci, ale realitu české aféry Vrbětice. A i některé další informace o aktivitách ruských tajných služeb na českém území působí podobně divoce.

 

•••

Případ výbuchů muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014, při němž zemřeli dva lidé, považovala česká veřejnost od počátku za závažný incident, o zahraničním pozadí se však nemluvilo. Ale po více než šesti letech, 17. dubna 2021, vláda zveřejnila, že na základě „jednoznačných důkazů“, získaných českými bezpečnostními složkami, existuje „důvodné podezření“, že za explozemi stojí aktivita agentů ruské tajné služby. V tu chvíli se z Vrbětic stala mimořádná událost mezinárodního rozměru.

Podle předběžných závěrů českých zpravodajských a bezpečnostních složek bylo nejpravděpodobnějším motivem ruských agentů zlikvidovat, nebo alespoň znesnadnit dodávky zbraní na Ukrajinu. Cílem útoku agentů GRU byly podle vyšetřovací verze dodávky zbraní a munice, které si z Vrbětic chystal odvézt bulharský obchodník Emilian Gebrev. Od něj měla vojenský materiál získat ukrajinská armáda bojující na východě země proti separatistům podporovaným Kremlem. A právě tomu chtěla ruská GRU zabránit.

Této verzi nahrává fakt, že se bulharského obchodníka Gebreva pokusili v roce 2015 dvakrát otrávit. Poprvé k tomu došlo v hlavním městě Sofii, podruhé o měsíc později v jeho letním domě u Černého moře, zbrojař nicméně přežil. Podle bulharských vyšetřovatelů za tím mohla stát opět ruská GRU.

Bulharská prokuratura navíc uvedla, že podezírá agenty ruské služby GRU z odpovědnosti za exploze v tamních muničních skladech a továrnách, kde se nacházely zbraně obchodníka Gebreva. A sám zbrojař nakonec po předchozích nejasných vyjádřeních koncem dubna v e-mailu pro deník The New York Times připustil, že v českých Vrběticích skutečně skladoval munici, která měla směřovat na Ukrajinu.

 

•••

Zásadním impulzem pro posun ve vyšetřování výbuchů ve Vrběticích – které se do té doby jevily jako tuzemský nevyřešený případ – se stal, jak už bylo popsáno v médiích, incident v roce 2018 ve Velké Británii. Ve městě Salisbury byli jedovatou látkou Novičok otráveni někdejší ruský špion Sergej Skripal a jeho dcera. A nedlouho poté dospěly britské bezpečnostní složky k závěru, že za útokem stáli příslušníci tajné jednotky 29155 ruské vojenské rozvědky GRU. Šlo právě o Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina.

Na základě toho se i české tajné službě BIS ve spolupráci s experty z ruského odboru Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) podařilo po roce 2018 identifikovat, že stejní lidé, tedy Čepiga a Miškin, pod stejnými krycími doklady na fiktivní jména Ruslan Boširov a Alexandr Petrov operovali čtyři roky před aférou Salisbury ve Vrběticích. Jistá si tímto zjištěním byla BIS až po pár letech pečlivé práce s detaily a po kompletaci informací získaných na základě mezinárodní spolupráce zejména s bezpečnostními složkami Velké Británie a Bulharska. S jistotou a patřičnými důkazy pak o svých závěrech tajná služba informovala vládu začátkem dubna 2021.

O tom, že za Vrběticemi velmi pravděpodobně stála ruská GRU, se ale v úzkém kruhu bezpečnostní komunity vědělo dříve. Podle mých informací se určité množství lidí z této komunity dozvědělo o zárodcích velké aféry minimálně rok předtím, než případ skončil na stole vlády ve Strakově akademii.

Koncem léta 2020, aniž bych tehdy tušil cokoli o spojení „GRU a Vrbětice“, jsem měl pozoruhodnou schůzku, která jako by dnešní dění předvídala. Ještě jednou zdůrazňuji, že jsem tehdy ještě vůbec netušil, že se případ Vrbětice později takhle razantně vrátí do hry.

 

•••

Šlo o setkání se zdrojem, který pracuje na důležité pozici v bezpečnostních složkách státu. Jediné, co mohu prozradit, je, že to není ředitel ani zástupce ředitele nějaké tajné služby. A není to ani politik. Jde však o velmi důležitého a informovaného člena bezpečnostního aparátu českého státu.

Domluva s ním byla komplikovaná. Nejdříve jsme si dohodli setkání na veřejném místě, ale hned před vchodem do restaurace, do níž jsme měli jít, mě zdroj oslovil a řekl: „Půjdeme jinam.“

Podmínkou bylo vypnout telefony a vyndat z nich baterky. „Kde si dáme kafe?“ ptal jsem se. „Uvidíme, na co narazíme,“ říkal zdroj. Po nějaké chvíli jsme míjeli dva podniky, ale zdroj šel dál. Pak se zeptal: „Do které z těch dvou kaváren chcete jít?“ Z nabízených alternativ jsem vybral jednu. Posadili jsme se. Teprve když bylo zřejmé, že za námi do kavárny nikdo další nepřišel, začal ten muž působit uvolněně.

Vyprávění se týkalo bezpečnostních otázek spojených s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany. Už sama snaha pustit do tendru ruské a čínské firmy se jevila jako vážné riziko. A tím, kdo celý proces z bezpečnostního hlediska komplikoval, byl prezident Miloš Zeman. Usiloval o to, aby byl tendr otevřen i firmám z autoritářských režimů Ruska a Číny. Proti tomu se stavěly bezpečnostní složky na všech úrovních všech důležitých vládních resortů.

Chtěl jsem tehdy vědět, jakou roli ve hře o Dukovany hraje premiér Andrej Babiš. „Je podobně naladěný jako Zeman?“ zeptal jsem se na schůzce. „Pro Babiše jsou Dukovany vzdálené téma. Nemá na tom osobní zájem. Na rozdíl od Zemana. Ten se chová, jako kdyby slíbil Rusku v této věci podporu,“ řekl zdroj.

„Znamená to, že tajné služby mají v této věci Babišovu podporu?“ zeptal jsem se. „Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by šel Babiš proti bezpečnostním složkám státu,“ zněla odpověď. Ale pak jsme se shodli, že jisté to do budoucna není, neboť Babiš je schopen zobchodovat se Zemanem prakticky všechno. „Když bude Babiš potřebovat protlačit nějaký svůj záměr a bude příležitost to vytrejdovat se Zemanem za něco, co si prezident moc přeje, tak takový politický obchod udělají. Bez ohledu na to, co je nebo není pro zemi dobré,“ domníval se můj zdroj.

 

Zásadní otázka tehdy pro mě byla, jestli případné politické rozhodnutí vlády či prezidenta vtáhnout do hry Rusko a Čínu může v případu Dukovan převálcovat všechna existující varování tajných služeb a reálná bezpečnostní rizika. Zeptal jsem se tedy na hypotetický, byť ne nepravděpodobně vyhlížející scénář. „Zeman zařídí přes Babiše, že bude vyměněn ministr zahraničních věcí, nebo společně dohodnou odchod ředitele BIS Michala Koudelky. Pak si tam dosadí své lidi a ti budou razit jejich přání, aby Rusko a Čína byly v Dukovanech ve hře,“ teoretizoval jsem.

„To je sice možné, ale to by museli vyměnit celou páteřní síť státní správy. Ke každému rozhodnutí potřebujete razítko konkrétního úřadu, konkrétní instituce či příslušného ředitele. A kdo z nich si to vezme na triko? Kdo nebude akceptovat zjevná rizika, která jsou od tajných služeb černá na bílém?“ vysvětlil zdroj.

„Takže vy jste přesvědčen, že Zeman si sice může prosadit svého ministra, ale ten nezmůže vyměnit či přesvědčit ke změně názoru deset dalších institucí nebo ředitelů odborů?“ ptal jsem se.

Zdroj z bezpečnostních složek přitakal. A popsal to na případu, který se tehdy aktuálně řešil. Na ministerstva zahraničí a vnitra totiž dorazila žádost o udělení víza pro 36 expertů na jaderné elektrárny z Číny. Ti chtěli přijet do Česka, aby si mohli „načíst“ dokumenty týkající se odborné stránky dostavby Dukovan. Jak to dopadlo? „I kdyby si to přál a stokrát chtěl prezident, bude to zamítnuto, neboť existují bezpečnostní rizika. Stanovisko vnitra a tajných služeb ve správním řízení o udělení víz bude zamítavé,“ řekl mi tehdy zdroj.

A taky to tak skončilo. Víza přes nelibost čínské strany i lidí z Hradu nebyla oněm expertům udělena. V září 2020 o tom pak napsal týdeník Respekt: „Číňané se měli deklarovat jako zaměstnanci čínské energetické společnosti CGN a její dceřiné firmy CNPEC. Vzhledem k velikosti skupiny není přitom vyloučeno, že někteří její členové mohou mít i jiné, například špionážní úkoly. Zástupci Černínského paláce každopádně jejich vstup do země nepodpořili.“

 

•••

Z rozhovorů s odborníky z elektrárenské společnosti ČEZ jsem věděl, že rozhodování o dostavbě elektrárny nebude záležitost jednoho roku, tedy ani této vlády. O tendru a všech aspektech dostavby se bude rozhodovat v dalším volebním období. A možná to bude řešit dokonce i přespříští vláda.

Společnost ČEZ, která vlastní investora stavby, firmu Elektrárna Dukovany II, oslovila vybrané zájemce a požádala je o souhrnné informace týkající se dodržování bezpečnostních požadavků na dodavatele nového jaderného zdroje. Stanovený termín tendru bude až po říjnových volbách 2021. Stavba by měla být zahájena až v roce 2029 a nový blok by měl být uveden do zkušebního provozu v roce 2036.

I proto bylo zpočátku Babišovo angažmá v této věci chladné; většinu aktivit nechával na polostátním kolosu ČEZ. „Chápu, že Babiše to až tak nevzrušuje, protože u toho už nemusí jako politik být. Ale za tak dlouho přece nebude na Hradě ani Zeman,“ řekl jsem.

„To je jasné. Ale jemu jde o to, aby dal Rusku šanci. Aby uchoval naději na změnu rozhodnutí. A taky… taky jde o budoucí českou politiku. O budoucí politické rozložení sil v zemi,“ řekl zdroj.

Tomu jsem moc nerozuměl.

„Když se teď rozhodne o spuštění tendru a budou do něj vpuštěni i Číňané a Rusko, tak si tady tyto země otevřou další kolonii pro své aktivity. Budou sem jezdit experti, kteří ani experty být nemusí. Bude tu výspa špionů vydávajících se za pracovníky firem podílejících se na tendru Dukovan,“ vysvětlil zdroj.

„Nekontrolovatelný chaos. Špioni všude,“ řekl jsem.

„Tak nějak. Ale taky se tady budou přerozdělovat velké peníze,“ uvedl zdroj.

„To je ale pro ekonomiku dobré, ne?“ namítl jsem.

„Tak to nemyslím. Jde o to, že na prosazení vlivu během výběrového řízení se tu proženou stamiliony a ty mohou sloužit také k destabilizaci politické scény. Dukovany nejsou jen energetický a bezpečnostní projekt. Jde i o politiku a o volební kampaně. O peníze, které se tu v rámci tendru rozpustí mezi firmy a lobbisty, kteří je mohou používat i k uplácení. Přes tuto zemi se přežene hybridní válka, která může zásadně změnit politické poměry v zemi, a na funkci premiéra či prezidenta se později mohou dostat lidé, kteří budou ještě horší než Babiš a Zeman,“ řekl zdroj z bezpečnostní komunity. „To všechno může být ve hře,“ dodal.

Proč?

„Protože v očích Ruska jsme stále jejich sféra vlivu. Čím dál budou pomyslné hranice Západu a Východu od Ruska, tím pro ně lépe. Oni ve své blízkosti nechtějí mít někoho, kdo je může bezprostředně ohrožovat,“ uvedl zdroj. A jako příklad uvedl situaci s Ukrajinou z roku 2014. „Rusko kromě jiného nestrpělo, aby se Západ rozpínal i tam, aby byl blízko jejich hranicím. Jsou to geostrategické zájmy a my jsme jejich součástí, protože jsme ve středu Evropy,“ podotkl zdroj.

Jak 27. května 2020 napsal server Hlídacípes.org, jen samotná příprava tendru na Dukovany bez záruky, že nový blok nakonec skutečně vznikne, vyjde ČEZ na několik miliard korun. Dalších zhruba 25 miliard může polostátní firma zaplatit i přesto, že později sama zjistí, že se nové Dukovany stavět nevyplatí. „Nejprve se utratí, proinvestuje nějakých třicet miliard, aniž se kopne do země. Teprve poté bude nějaký premiér někdy v budoucnu sedět se stavebním rozhodnutím a bude přemýšlet, zda vůbec stavět, či nestavět,“ citoval server analytika a menšinového akcionáře ČEZ Michala Šnobra.

Původně byli v soutěži tito uchazeči: Rosatom (Rusko), CGNP (Čína), Atmea (Francie/Japonsko), Westinghouse (USA/ Kanada) a KHNP (Jižní Korea) a EDF (Francie).

V březnu 2021 byla ze soutěže vyloučena čínská firma.

Jak to dopadlo s Rosatomem? To asi víte, ale v ději tohoto vyprávění se nejdříve vraťme zpátky do léta 2020 a k mé schůzce se zdrojem.

 

•••

Ruský režim prezidenta Putina funguje podle mého bezpečnostního experta ve starých kolejích s moderním pojetím. „Když jim někdo bude překážet či ohrožovat jejich velmocenské zájmy, budou nekompromisní,“ řekl zdroj.

Když je ohrožoval odpadlý důstojník ruských tajných služeb Alexandr Litviněnko, v roce 2006 ho otrávili radioaktivním poloniem.

A když je ohrožoval někdejší agent Sergej Skripal, snažili se ho zabít jedem Novičok. Takové jsou závěry západních bezpečnostních služeb.

„Udělají cokoli,“ řekl o ruských špionech zdroj.

„I vy máte strach?“ zeptal jsem se ho.

„Částečně ano. Nikdy nevíte, kdo sem z ciziny přijede a nasype vám jed do čaje,“ řekl tehdy zdroj z bezpečnostních složek.

„Jako že by sem poslali nějakého toho špiona z GRU?“ řekl jsem tehdy spíše žertem. Ale zdroj se v tu chvíli vesele netvářil.

„Nikdy neříkej nikdy. I to se mohlo nebo může stát,“ řekl s vážnou tváří zdroj.

Dnes jsem si jistý, že ten muž už tehdy věděl, že tu byli Anatolij Čepiga se svým spolupracovníkem Alexandrem Miškinem. Oba – jak už víme – patří k tajné jednotce 29155 ruské zpravodajské služby GRU, o níž se soudí, že má za úkol likvidovat v cizině nepohodlné lidi.

 

•••

„Co myslíte, vyznamená prezident Zeman šéfa BIS Koudelku?“ zeptal jsem se svého zdroje v létě 2020. Tomuto dotazu jsme se zasmáli oba najednou. Bylo jasné, že to Zeman neudělá. Koudelka je pro něj „symbolem odporu českých tajných služeb“, který staví překážky jeho zahraniční politice, počítající s ruským vlivem v zemi.

„A co když ho Zeman nechá odvolat?“ zeptal jsem se.

„To si může zkusit,“ řekl zdroj.

„Jako že se proti tomu rázně postaví premiér?“ dotázal jsem se.

„Na to bych úplně nesázel,“ odpověděl zdroj.

„Tak proč by to nemohl Zeman udělat?“ zopakoval jsem dotaz.

„Může, ale obrátilo by se to proti němu. Myslím, že existují věci, o kterých se ještě neví a které budou pro tuto zemi zásadní. Něco, po čem bude jasné, že se tato země nemůže opět spojit s Ruskem, a tedy ani v případě tendru na Dukovany,“ odpověděl zdroj.

Pak jsme se rozešli. Víc říkat nechtěl.

 

•••

Střih.

Miloš Zeman mezitím stačil vyvinout politický tlak na to, aby země jednala o nákupu ruské vakcíny Sputnik V. Prezident pak tlačil na výměnu ministra zdravotnictví Jana Blatného, který ruskou vakcínu odmítal, dokud její užití neschválí příslušný evropský orgán, tedy Evropská léková agentura (EMA). Stejně tak si Zeman přál, aby byl z vlády odvolán ministr zahraničí Tomáš Petříček, který se stavěl na stranu bezpečnostních složek varujících před přílišným kremelským vlivem.

Prezident Zeman pak několikrát jednal s premiérem Andrejem Babišem, aby mu z vládní úrovně zajistil prosazení jeho zájmů. Obě personální výměny v požadovaných resortech v dubnu skutečně proběhly. Blatného vyměnil Babiš a Petříčka odstřelil předseda ČSSD Jan Hamáček. Zeman současně vyvíjel tlak i na Hamáčka, ministra vnitra, který v dubnu 2021 dočasně řídil i resort zahraničí, aby zůstal věrný Hradu a jeho zájmům.

 

•••

Střih.

V sobotu 17. dubna 2021 večer se na veřejnosti opět objevila kauza Vrbětice – zdánlivě zapomenutý případ s vybuchlou municí z roku 2014. Tajné služby předaly vládě své důkazy o zapojení GRU do výbuchů muničního skladu. Vláda, premiér Babiš i ministr Hamáček to museli vzít na vědomí – a oznámili to veřejnosti. A začalo se s vyhošťováním ruských agentů z Česka, po němž následovala ruská protiakce s „vybílením“ české ambasády v Moskvě.

Zpráva tajné služby BIS o zapojení GRU ve Vrběticích zmenšila politikům prostor pro prosazování ruského vlivu. Projekt s vakcínou Sputnik V zjevně spadl pod stůl. Ze soutěže na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany byl vyřazen ruský Rosatom.

 

•••

I když je případ Vrbětice zčásti za námi, ruské aktivity v Česku tím zcela jistě neskončily. Kreml už dal najevo svou nelibost. Označil český postup za „nepřátelský akt“ a jeho zdůvodnění za „absurdní, nepřátelské a provokační“. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová řekla, že je to z české strany „hanba a přehlídka marasmu“.

Avšak po veřejně deklarovaných hrozbách může přijít i jiná odveta.

Zlověstně zní slova prezidenta Putina z druhé půle dubna. Rusko chce mít dobré vztahy se všemi, řekl vládce Kremlu, ale nedovolí nikomu překročit pomyslnou červenou linii. A kde se tato červená linie nachází, si prý ruská vláda v každém jednotlivém případě určí sama. A v případě jejího překročení bude tvrdě a rezolutně reagovat. „Organizátoři jakýchkoliv provokací ohrožujících základní zájmy naší bezpečnosti budou litovat toho, co spáchali, jak už dávno nelitovali,“ dodal Putin.

Při líčení úkladů nepřátel, které mají „bezdůvodně spoutat“ Rusko, sáhl Putin i po citátu z Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga. Kritiky ruské vládní politiky přirovnal ke skučícím hyenám či šakalům poštěkávajícím okolo tygra Šér Chána. „Kipling byl veliký spisovatel,“ poznamenal na adresu literáta, opěvujícího britské impérium.

 

•••

Ona odveta přitom nemusí na první pohled vůbec vypadat jako operace ruské rozvědky. Stejně jako se to nezdálo na samém začátku po výbuchu munice ve Vrběticích v roce 2014.

Bezpečnostní složky se podle mých informací nyní obávají zejména jedné věci – a tou je část muslimské komunity, kterou se ruské tajné služby snaží již dlouho infiltrovat. Proč je to tak důležité? Některých jedinců z muslimských komunit lze využít pro eskalaci nálad ve veřejnosti. S muslimy spojený skandál, případně útok, může destabilizovat českou společnost a hlavně politickou scénu. Z toho by pak těžili komunisté, SPD Tomia Okamury a extremistické síly. Ty jsou podle zpráv tajných služeb napojeny na ruské vlivové agentury, které tu vytvořily ruské zpravodajské služby.

 

•••

České tajné služby nemají v této věci jen nepodložené domněnky. Podařilo se jim získat zašifrovanou zprávu z další ruské zpravodajské služby, SVR (Služba vnější rozvědky). Tato tajná služba je nástupkyní rozvědčické části někdejší obávané KGB a na rozdíl od vojenské agentury GRU se zabývá vším možným, od ekonomické po politickou špionáž.

„Podle rozkódovaných zpráv je jeden z prostředků k docílení destabilizace zemí V4 posílení nacionalisticky orientovaných sil, zejména s využitím napětí proti imigraci a muslimům,“ zjistily české tajné služby. K takovým operacím mají být podle nich využiti muslimové, kteří se již zabydleli v zemích V4, tedy visegrádské čtyřky, tedy v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku či v Polsku.

Podle několika zdrojů z bezpečnostních složek vzniká největší riziko uvnitř čečenské a dagestánské komunity muslimů. Nebezpečí se zvýšilo v roce 2020, kdy musela část těchto muslimů opustit Rakousko na základě obvinění z radikalizace. Zpravodajské služby se přitom domnívají, že někteří lidé, kteří se teď pohybují v zemích visegrádské čtyřky, patří k rodinám, jež mají vazby na vládní kruhy čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Tento autoritativní vůdce vládnoucí v Čečensku tvrdou rukou patří mezi dlouhodobé spojence ruského prezidenta Vladimira Putina. „Je tedy otázka, jestli někteří Čečenci či Dagestánci z řad muslimů žijících v Česku nepracují ve prospěch Ruské federace,“ řekl jeden z důstojníků tajných služeb.

 

•••

Bezpečnostní složky monitorují v této souvislosti například okolí a kontakty pražského advokáta Leonida Kušnarenka.

Ten byl od února 2019 předsedou pražské muslimské obce, ale o měsíc později ho Ústředí muslimských obcí vypovědělo ze svého středu. Kušnarenko totiž zveřejnil v březnu 2019 po střelbě v mešitách v novozélandském Christchurchi na svém facebookovém profilu kontroverzní videonahrávku. „Ve světle posledních tragických událostí informuji všechny naše členy, hlavně se jedná o muže: všichni, kteří mají zájem si udělat zbrojní průkaz, ozbrojit se kvůli ochraně majetku a zdraví, obraťte se na mě a já vám s tím pomůžu,“ řekl ve vzkazu z pozice předsedy pražské muslimské obce.

Kušnarenkův výrok vzbudil emoce a obavu z radikalizace. Z funkce v muslimské obci byl odstaven a jako právník dostal od České advokátní komory v kárném řízení napomenutí.

Kušnarenko pochází z ukrajinské Oděsy. Do Česka přišel už v roce 1999. Někdy kolem roku 2008 podle svých vlastních slov konvertoval k islámu. Leonid Kušnarenko má advokátní kancelář v centru Prahy, specializuje se na trestní, cizinecké a azylové právo. Je rovněž soudním znalcem v oboru kriminalistika se specializací na sebeobranu a vedení boje zblízka. Hájil cizince ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří byli v roce 2012 souzeni za vyrábění falešných dokladů pro teroristy z Dagestánu. Do čela pražské organizace muslimů byl zvolen za podpory části ruskojazyčné kavkazské muslimské komunity. Tajné služby řadí Kušnarenka mezi Putinovy podporovatele. Podle nich se nechal Kušnarenko slyšet, že jeho vzorem je mimo jiné i již zmíněný Ramzan Kadyrov.

„Rozhodně nejsem vyznavač Putina nebo Kadyrova. Jsem rusofil, to ano. Ale Kadyrov jako vzor? Jednoznačně ne,“ řekl magazínu Reportér Kušnarenko. „To, že nosím čečenskou čepičku, nic neznamená. Já jsem zkoušel různé čepičky, třeba tatarskou a uzbeckou. Ale čečenská mi vyhovuje nejlépe. Vypadá dobře. Proto ji nosím. A vzhledem k tomu, že jsem trochu vousatý a mám sportovnější postavu, mohu vypadat jako Čečenec nebo příznivec Kadyrova. Ale tak to rozhodně není,“ tvrdí Kušnarenko.

Pokud jde o Putina, Kušnarenko tvrdí, že se o politiku nestará. „Co se týká politiky, třeba ohledně Putina, Babiše, Zemana, to mě až tak nezajímá. To říkám na rovinu. Přijel jsem do vaší republiky jako do bezpečné země. Tak proto geopolitické zájmy velmocí neřeším,“ uvedl.

Kušnarenko patří v Česku k jedné skupině muslimů, která je ve sporu s jinou skupinou, reprezentovanou arabsky hovořícími muslimy a některými českými konvertity. Koncem března 2019, když se v mešitě na pražském Černém Mostě jednalo o Kušnarenkově sesazení, došlo údajně v prostorách mešity dokonce k mírné fyzické potyčce mezi příznivci obou skupin.

„K fyzickému střetu nedošlo. To je fantasy. Možná jsme se nějak dohadovali. Byly tam emoce. Ale rozhodně k potyčce nedošlo,“ říká Kušnarenko.

Někteří Kušnarenkovi příznivci přitom byli podle zpráv bezpečnostních složek založených na přímých svědectvích ozbrojeni pistolemi, které měli schovány pod oblečením. „Žádného příznivce jsem po svém boku neměl. Přišel jsem sám. A ani já jsem nebyl ozbrojen,“ prohlásil Kušnarenko. Připustil ovšem, že má zálibu ve zbraních. „Ke zbraním mám kladný vztah už odmalička,“ dodal.

 

•••

O ruských zpravodajských službách je známo, že si vybírají své spolupracovníky ve školách bojových umění a boxu. Například řada Čečenců, kteří bojovali na ruské straně v ukrajinsko-ruském konfliktu, předtím pobývala v Německu: zde často navštěvovali právě ruské kluby bojových umění. Konkrétně bojového umění zvaného Systema, původně spojeného s ruským pravoslavím, posléze používaného v různých sovětských speciálních jednotkách.

Většina lidí, kteří se bojovému umění Systema věnují, nemá s GRU ani jinými službami samozřejmě nic společného.

„GRU jen využívá tyto kluby k náboru agentů na Západě,“ řekl mi s odkazem na zprávy tajných služeb jeden ze zdrojů z bezpečnostní komunity. A dodal: „Podle doktríny GRU by tito agenti mohli být použiti k útoku na cíle, jako jsou vojenské základny nebo civilní letiště, pokud by vypukla válka s NATO.“

Někteří takto získaní spolupracovníci už teď organizují politická a aktivistická setkání. „Na mítincích demonstrují s podtextem podpory politiky Ruska na Západě, s cílem destabilizovat státy EU a především NATO,“ dodal zdroj.

V uplynulých letech otevřela franšíza klubů Systema své pobočky nejen v Německu, ale také v Česku, Maďarsku, na Slovensku nebo v zemích Pobaltí, dále též v Řecku, Švýcarsku a Itálii. V Německu a v Česku jsou pak aktivní i pobočky Nočních vlků, což je kontroverzní ruský nacionalistický motorkářský klub, který aktivně podporuje Putina.

 

•••

Tajné služby zjistily, že lidé, kteří podpořili Kušnarenka do funkce šéfa pražské muslimské organizace, se zčásti rekrutovali právě ze škol bojových umění. Někteří členové této komunity jsou také napojeni na významného představitele ruského organizovaného zločinu Gilaniho Alijeva.

„S Gilanim se neznám ani ho znát nechci. Slyšel jsem o něm. Je to kriminální osoba, dnes snad už dokonce vor v zakoně,“ řekl mi Kušnarenko. (Vor v zakoně je nejvyšší autorita mafie, něco jako „kmotr“). „Pokud jde o Čečence, některé znám jen z mešity. Jiní mě nezajímají. Pokud se na mě obrátí jako na právníka, tak ano. Ale kamarád s nimi nejsem,“ uvedl Kušnarenko. Připustil, že chodí boxovat do dvou škol v Praze. A v jedné z nich se před mnoha lety seznámil s bývalým poslancem ČSSD Jaroslavem Foldynou. Ten v únoru 2020 vystoupil ze sociální demokracie a v dubnu se stal členem klubu Okamurovy SPD. „S Foldynou jsem – dá se říci – udržoval přátelský vztah asi před dvaceti lety. Poznali jsme se na sparinzích, protože taky boxoval. Ale to je vše. Už nemáme žádný bližší vztah,“ uvedl Kušnarenko.

Foldyna je známý jako příznivec již zmíněného ruského nacionalistického motorkářského klubu Noční vlci, Kušnarenko však tvrdí, že se s ním nikdy těchto aktivit nezúčastnil. „Kdybych byl příznivec Nočních vlků, poškozoval bych zájmy své a své rodiny,“ řekl Kušnarenko a doplnil: „Jsem příznivec států bývalého Sovětského svazu. To považuji za svou rodnou zem, protože tehdy to byl ještě velký stát. Můj děda třeba osvobozoval během druhé světové války řadu zemí, včetně České republiky.“

Kušnarenko připouští, že někteří jeho klienti mohou přitahovat pozornost bezpečnostních složek státu. „Jsem advokát, který dělá zejména trestní a cizinecké právo, a pracuji s rusky mluvícími občany. A určitě, jak víte, k doktorovi zdraví lidé nechodí. To znamená, že poskytuji právní služby lidem, kteří mají různé problémy se zákonem. Chápu, že pro bezpečnostní složky jsou tito lidé evidentně zajímaví. Ale to je holt moje povolání, jako každého advokáta,“ uvedl Kušnarenko.

 

•••

Sečteno, podtrženo.

„Vrbětice mohou být malým krůčkem ve světě špionáže, ale velkým krokem pro budoucnost České republiky – bez pupeční šňůry na Kreml,“ napsal jsem 18. dubna 2021 v komentáři na webu Reportéra. A dodal jsem, že „pozice ,proputinovského prezidenta‘ na Pražském hradě tímto případem zřejmě výrazně oslabí“.

Přinejmenším začátkem května se zdálo, že prostor Miloše Zemana pro prosazování kremelského vlivu v Česku se skutečně zmenšil – a stalo se tak v důsledku práce českých tajných služeb a policie, které vrbětický případ řešily. Státní správa zde fungovala jinak, než by si prezident zjevně přál. To nicméně neznamená, že by bylo definitivně rozhodnuto. Není totiž pravděpodobné, že by se Kreml svých pozic v Česku chtěl jen tak vzdát. Ruská vláda jen tak neopouští území, která považuje za svoje.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama