Tak strašně se těšili... Japonské rozpaky z her

Report

Bude to rozhodně výjimečná olympiáda, i když ne tak úplně v pozitivním smyslu slova – předvídali Češi a Češky žijící v Japonsku zhruba měsíc a půl před začátkem her: ty se kvůli pandemii odložily o rok, přesto je virus zásadně ovlivnil.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Irena Hondová / Nagoja

Ještě před dvěma lety vládlo nadšení

Během svého tříletého pobytu ve Vietnamu se seznámila s mužem, kterého tam vyslala japonská firma. V roce 2017 se za ním přestěhovala do Japonska. Nyní jsou manželé a mají půlročního syna.

Když se na jaře 2019 ohlásilo zahájení prodeje lístků na olympiádu, spousta známých se nechala strhnout nadšením. Všichni chtěli být u toho, k čemuž možná přispělo i to, jak složité bylo lístky získat. Vstupenky se totiž nedaly klasicky koupit, jen získat výhrou ve slosování, omezen byl i počet na osobu, a tak nikdo neměl jistotu, že se na něj dostane. Na řadu přišly hodinové debaty na téma „nejlepší taktika“: Je lepší zkusit utkání ve skupině, které se hraje brzy ráno, a přihlásí se tak o ně méně lidí? Nebo sporty, jež v Japonsku nejsou příliš populární? A najednou se i vidina živého sledování takové lukostřelby proměnila v téměř adrenalinový zážitek. Sapporo, které je od Nagoji, kde žijeme, vzdálené přes tisíc kilometrů, najednou nebylo tak daleko: jako by ho konání maratonu přiblížilo o stovky kilometrů. V televizi se každý den vysílaly reportáže o reprezentantech a logo olympiády na nás koukalo i z obalů jogurtů.

Letos na jaře se trička, kšiltovky a reklamní předměty s nápisem Tokyo 2020 vplížily do obchodů zpět, ale tentokrát už se žádná hysterie nekoná. Známý, kterému se jako jedinému podařilo vyhrát lístky, se je rozhodl vrátit, protože nevěřil, že se olympiáda opravdu uskuteční. My, co jsme se těšili na sledování zahajovacího ceremoniálu na veřejné projekci s přáteli, ji nakonec budeme sledovat jako zbytek světa z domova, protože v rámci opatření proti koronaviru jsou jakákoliv shromáždění zakázána. A tak olympiáda přišla nejen o fanoušky ze zahraničí, ale i o ty domácí.

Je škoda, že se olympiáda kvůli pandemii koronaviru nemohla uskutečnit v původním termínu (samozřejmě by nesměl být koronavirus), protože by byla jistě silným zážitkem nejen pro zahraniční návštěvníky, ale i pro Japonce, kteří byli připraveni svou zemi ukázat v plné síle.

 

 


 

Helena Čapková / Kjóto

I teď někteří spekulují, že olympiáda nebude

Japanoložka a profesorka Ritsumeikan University v Kjótu žije v této zemi už od roku 2012. Vyučuje dějiny umění, v posledních měsících kvůli covidovým opatřením online.

Olympiáda je v Japonsku obrovské téma a vzhledem k tomu, že byla odložena, tak už velmi dlouhou dobu. Na začátku byla diskuse kolem olympiády stejná jako kdekoliv jinde, lidé byli nadšení. Dokonce i jeden z mých kolegů na univerzitě, kde sportovní události tohoto typu nechávají většinu lidí chladnými, se staral o to, kde a jak sehnat lístky, a vybíral zápasy. A moc se divil, že nás ostatní to až tak nezajímá.

Postupem času se situace začala měnit a logistika spojená s přípravou olympiády začala negativně ovlivňovat značné množství lidí. Vláda se rozhodla, že olympiádu uskuteční za každou cenu, a snaží se i proto velmi razantními opatřeními dostat situaci s covidem pod kontrolu. I když se to může zdát paradoxní, Japonsko má oproti jiným zemím slabší mechanismy pro regulaci soukromého sektoru. Nemůže zavřít obchody či restaurace, jak jste to například zažili v Česku. Zde má soukromý sektor daleko větší autonomii. Stát vyvíjí společenský tlak, aby se obchodník sám rozhodl, že zavře, případně nabízí subvence soukromníkům, kteří tak učinili.

Protože jsou tyto mechanismy z pohledu státu nedokonalé, zvolili nekompromisní kontrolu hranic, která má ukázat, že zvládnou olympiádu i z hlediska možného nebezpečí nákazy. Japonsko se tak na dlouhou dobu uzavřelo, což zasáhlo do životů spoustě lidí. I do mého, coby pedagoga, který učí na univerzitě. Naši zahraniční studenti nedostali obligátní víza a univerzitu navštěvují pouze online.

V tuto chvíli je tak v Japonsku z olympiády nadšených velmi málo lidí a v posledních měsících se objevily i protesty, poukazující na riziko, které olympiáda představuje pro zdejší obyvatele. Zdravotní pracovníci upozorňují, že nejsou k dispozici dostatečné síly ani prostory, aby se taková akce v době pandemie dala zvládnout.

Pro mě samotnou je olympiáda spíš akcí politickou a ekonomickou a nijak ji neprožívám. Ta letošní je navíc celou tou situací spíše bizarní. Pokud se tedy bude odehrávat. Mnozí lidé totiž ještě i nyní spekulují o tom, že bude na poslední chvíli zrušená. Což by odpovídalo zdejšímu mechanismu řešení problematických situací, kdy se na poslední chvíli objeví nějaký závažný důvod, ať už skutečný, či ne, všichni se omluví a celá akce se zruší. Vzhledem k tomu, že do začátku olympiády již zbývá jen několik týdnů, s největší pravděpodobností se konat bude.

 


 

Lukáš Bruna / Tokio

Zdravotnictví má potíž i s malou vlnou

Lukáš Bruna vystudoval japanologii na Karlově univerzitě v Praze a japonskou literaturu na univerzitě Waseda v Tokiu. V Japonsku žije už patnáct let, posledních šest let vyučuje na Jissen Women’s University moderní japonskou literaturu.

Domnívám se, že lidí, kteří by se na olympiádu těšili, bude úplné minimum, a podle mě by vůbec proběhnout neměla. Japonci mají s organizováním velkých sportovních akcí dostatek zkušeností a po organizační stránce budou zcela jistě schopni zajistit hladký průběh. Příjezd sportovců a sportovních funkcionářů ovšem může vést k opětovnému nárůstu covidových případů a to je něco, co si Japonsko, kde se proočkovanost i u nejstarších ročníků pohybovala koncem jara okolo tří až čtyř procent, nemůže dovolit. Vláda se nyní snaží pomalý rozjezd očkování dohnat, zapojuje do očkování soukromé firmy či univerzity, ale ani tak se do olym-piády situace příliš nezlepší.

V současnosti platí sice v Japonsku nouzový stav a země je dlouhodobě pro turisty zcela uzavřena, přesto se tu od dubna velice rychle rozšířila indická varianta. Počty obětí jsou ve srovnání s Evropou nízké – v zemi, která má 126 milionů obyvatel, zemřelo na tuto nemoc do půlky června zhruba 14 tisíc lidí – neznamená to ale, že by japonská vláda boj s pandemií zvládala. Jsem přesvědčen, že kdyby japonská vláda zareagovala dostatečně rychle a zajistila dostatek zdravotních kapacit, mohla být obětí polovina, možná třetina. Během třetí vlny v lednu tohoto roku a čtvrté vlny na přelomu dubna a května dosahovala naplněnost kapacit v některých částech Japonska skoro 100 procent, a to i přesto, že denní nárůsty se pohybovaly v řádech tisíců případů. Desítky lidí zemřely při čekání na příjem nebo v hotelích, kam jsou pacienti s covidem umisťováni, aby se zamezilo nákaze rodinných příslušníků. Během poslední, čtvrté vlny, která zasáhla především Ósaku, musely v některých případech jezdit sanitky i několik hodin po městě, protože neměly kam pacienty umístit.

Počty nakažených v Japonsku nepůsobí hrůzostrašně, japonská vláda však za celou dobu trvání pandemie nebyla schopná zajistit dostatečné nemocniční kapacity, aby i takto malé počty nemocných zdravotníci zvládli. Každá, i malá, vlna tak zdravotnický systém vyčerpá. I z tohoto důvodu jsem jednoznačně toho názoru, že by se olympiáda konat neměla. Japonská vláda má především ústavní povinnost chránit zdraví svých občanů a konání olympiády v takovéto situaci je zbytečný hazard.

Navíc nelze pominout, že důvod, proč japonská vláda trvá na uspořádání olympiády, je ryze vnitropolitický. Olympiáda měla být symbolem úspěšné rekonstrukce země po ničivém zemětřesení a následné jaderné nehodě ve Fukušimě v roce 2011. Vzhledem k diletantskému přístupu k řešení pandemie ovšem narůstá mezi lidmi nespokojenost a vláda tuší, že podzimní sněmovní volby jí můžou zlomit vaz. Olympiáda se tak stala posledním stéblem, kterého se tonoucí vláda chytá, neboť (nejspíš správně) kalkuluje, že politicky už pro ni situace o mnoho horší být nemůže, ale úspěšná organizace olympijských her jí může přinést tolik potřebné politické body. Jak to všechno dopadne, uvidíme.

 


 

Jakub Válek / Tokio

Nejdříve radost, pak zklamání

V Japonsku žije s přestávkami pět let. K zájmu o tuto zemi ho ještě během studia na základní škole přivedla japonská historie, literatura a film. V současnosti pracuje pro České centrum v Tokiu, kde pomáhá prezentací české kultury vzbudit u obyvatel Japonska zájem o Českou republiku.

Musím se přiznat, že i když sportuji rád, pasivní sledování sportu mě nikdy moc nebavilo. Ovšem na olympijské hry v Tokiu jsem se těšil. Tak nějak totiž předpokládám, že se mi v životě tolikrát nepoštěstí, abych zrovna žil ve městě, kde se chystá největší světový sportovní svátek. Tokijská olympiáda mě zajímala o to víc, že jsem byl zvědavý, jak se s její realizací Japonsko vypořádá. Japonsko je totiž ve středu mých osobních i profesních zájmů, takže výsledky slibovaného ekonomického oživení, zapojení nových technologií a revitalizace regionů skrze očekávaný příliv turistů mě přirozeně zajímaly.

Japonští přátelé z mojí sociální bubliny na tom byli podobně. Sport jako takový je nechával poměrně chladnými, ale těšili se na netradiční událost, jež by mohla přinést potřebný stimul stagnující ekonomice i společnosti. Každopádně už od začátku plánování byly v Japonsku slyšet také hlasy těch, kdo konání LOH jednoznačně odmítali. Poukazovalo se na nevhodnost konání letních her právě v Tokiu, kde na přelomu července a srpna pravidelně přesahují denní teploty 35 stupňů Celsia. Moc dobře si pamatuji pekelné léto v roce 2018, kdy v Japonsku v období od června do září zemřelo na přehřátí organismu více než 1 500 lidí. Olympiádě nepomohla ani řada skandálů, od podezření z úplatků, jež měly ještě v roce 2013 Japonsku zajistit právo pořádat hry v Tokiu, přes problémy s původním logem, které bylo označeno jako plagiát, až po sexistické výroky předsedy komise japonského olympijského výboru.

Ovšem teď tady máme rok 2021 a svět, který se už přes rok potýká s pandemií. Covid-19 tábory odpůrců, zastánců i nerozhodných řádně promíchal a většina mých japonských přátel je teď proti konání LOH v Tokiu. Někteří se bojí, že se kvůli olympiádě do Japonska i přes bezpečnostní opatření dostanou další nové mutace koronaviru. Jelikož zatím dostalo potřebné dvě dávky vakcíny jen asi 5 procent populace, mohla by nová mutace v Japonsku způsobit další vlnu nákazy. Jiným připadá konání olympiády v těchto podmínkách jako bezohlednost ze strany pořadatelů a japonské vlády. Už rok a půl je totiž lidem doporučováno, aby zůstali doma a pokud možno se s nikým nepotkávali, byly zrušeny festivaly, koncerty, promoce a výstavy. Avšak olympijské hry se konat budou.

Najde se ale někdo, kdo z toho ještě bude mít radost?

 


 

Blanka Kobayashi / Matsudo

Lidé nemohou splácet byty. Ale těším se na Čechy

V Japonsku žije jednadvacet let, s jednou tříletou přestávkou po narození syna, kterou strávili v Česku. Manžel i syn mají japonské občanství. S mužem vlastní několik firem, v Japonsku mimo jiné pořádá pobyty pro zahraniční hosty. Letos vydala knihu o základech finanční gramotnosti, která vyšla ve dvou jazycích.

V rámci naší firmy máme i oddělení pro cestovní ruch, které dělá pro cizince na zakázku pobyty v Japonsku. Olympiáda bez diváků a celá situace s koronou nám toto oddělení úplně zavřela. Od března 2020 zavřelo Japonsko hranice, čímž nám ukončili činnost. Všichni
klienti museli své cesty zrušit – z tohoto pohledu je takový způsob konání olympiády tragédie pro cestovní agentury, ale také pro hotely, restaurace, bary. Mohou sice přijet sportovci a jejich týmy a pár novinářů, ale ty davy klientů, na které zdejší podnikatelé čekali, už ne.

Nám na tom živobytí naštěstí nestojí, ale mnohým ano. Na konci roku 2019 totiž bylo jasné, že ubytovací kapacity jsou naprosto nedostatečné. Už v té době nebylo možné sehnat na dobu olympiády ubytování, a pokud ano, tak za nepředstavitelné peníze. Řada lidí si proto vzala půjčky a koupila domy či byty s tím, že se lehce pronajmou a investice se jim vrátí. Pak však přišel odklad celé akce o rok. Tehdy se to ještě nezdálo jako taková katastrofa, všichni jsme na sto procent předpokládali, že byť o rok později, ale nakonec hry proběhnou s plnou parádou. A to se nestalo. Tři roky příprav, pro mnohé ohromné investice, které přišly vniveč – nyní ti lidé nemají z čeho půjčky splácet.

Celá situace je ještě absurdnější, když vidíte, jak nelogická rozhodnutí zdejší vláda dělá. Sportovci ani jejich týmy nesmějí opustit olympijskou vesnici, aby se například účastnili nějaké akce. Ale dobrovolníci, kteří budou na olympiádě pracovat a budou se se sportovci stýkat, sednou každý večer do městské hromadné dopravy a pojedou ke svým rodinám. Japonská vláda to zkrátka nemá promyšlené a bojím se, že v tomto ohledu to bude velké fiasko a riziko pro všechny, jak pro rezidenty, tak i pro sportovce.

Olympiáda se v tuto chvíli dělá jen proto, že si nikdo nechce vzít na triko její zrušení. Všechno je připravené, náklady byly obrovské, ale z běžných Japonců to nikdo nechce. Sportovci makali a připravovali se spoustu let a teď to bude v podstatě bez diváků. Ta počáteční euforie a hrdost Japonců jsou dávno pryč.

Přitom tu hrdost byla – a veliká. Když jsem v letech 2012, 2013 chodila na japonštinu, říkal mi můj učitel, že jediné, čeho se chce ještě dožít, je právě olympiáda Tokio 2020. Pak už prý může zemřít. On pro to žil. Protože mluvil trochu anglicky, těšil se, že bude dobrovolničit. A teď se i dobrovolníci zříkají těchto postů, protože nikdo z nich nedostal vakcínu. Vláda se stále drží zavedeného schématu, svých tabulek a očkuje jen staré lidi. Přitom právě dobrovolníci budou v tom největším ohrožení.

Žádná velká sláva se tedy nekoná, osobně se těším na české sportovce a doufám v hodně medailí, abychom na tuto olympiádu i přes všechny její zádrhely vzpomínali pozitivně.

 


 

Roman Watanabe / Tokio, Ósaka

Věřím, že to Japonsko úspěšně zvládne

V Japonsku žije od roku 2004. Je předsedou České obchodní a průmyslové komory v Japonsku a ředitelem japonské pobočky české společnosti ZONER software.

Pandemická situace ochromila celý svět. Zasáhla nejrůznější oblasti a nevyhnula se ani sportovnímu dění. Japonsko investovalo spoustu prostředků do přípravy olympiády v roce 2020, která ale byla přeložena o rok. V porovnání se světem spustilo Japonsko vakcinaci obyvatelstva pozdě a to způsobilo, že je stále ještě příliš málo obyvatel naočkovaných a tím chráněných před nákazou.

Nás v České obchodní a průmyslové komoře v Japonsku ani v mé společnosti ZONER a ani mě osobně olympiáda nijak přímo neovlivňuje. Já, moji kolegové a kolegyně a většina lidí v Japonsku vnímají dění kolem olympiády jenom z televize, a máme tedy pouze informace běžně dostupné v médiích. Japonsko ještě v červnu uvažovalo o jedné ze dvou možností, a to konání s diváky v omezené formě, nebo konání zcela bez diváků. Bylo to těžké rozhodování. Japonsko zohledňuje názor odborníků a poradců – rozhodnutí, které v době, kdy čtete tyto řádky, už možná padlo, vznikne na základě většinového názoru všech zainteresovaných. (Nakonec se v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra rozhodlo, že diváci budou moci být na olympijských závodištích přítomní, ovšem v limitovaných počtech a za přísných hygienických opatřeních – pozn. red.)

Já osobně pevně doufám, že olympiáda nakonec úspěšně proběhne a že i v této velice obtížné situaci bude Japonsko vzorně čelit problémům pandemie a tuto tak důležitou mezinárodní sportovní událost nakonec úspěšně zvládne. Pevně věřím, že česká reprezentace dosáhne na olympiádě úspěchů, a na závěr jen popřeji hodně štěstí a úspěchů aneb jak se japonsky říká, GANBARE!

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama