Rozhovor

Milion chvilek: Nezpochybňujeme volby, problém je chování Babiše

16 / 11 / 2018

Má pro studenta poněkud netypický způsob trávení mimoškolního času: zajímá se o politiku a organizuje výzvu k odstoupení premiéra. Za normálních okolností by k tomu Andreje Babiše donutilo svědomí, nebo tlak vlastní strany, říká Mikuláš Minář, hlavní postava výzvy Milion chvilek pro demokracii.

Má pro studenta poněkud netypický způsob trávení mimoškolního času: zajímá se o politiku a organizuje výzvu k odstoupení premiéra. Za normálních okolností by k tomu Andreje Babiše donutilo svědomí, nebo tlak vlastní strany, říká Mikuláš Minář, hlavní postava výzvy Milion chvilek pro demokracii.

Co pro vás ve vašem věku znamená oslava 17. listopadu?

Pro mě je to nejdůležitější státní svátek. Je to oslava svobody a demokracie, které jsou mi osobně velmi vzácné. Jsem vděčný, že mohu žít, jak chci, studovat, co chci a třeba se i organizovat, jak uznám za vhodné. A jsem moc rád, že jsem na rozdíl od generace mých rodičů nemusel vyrůstat v nějaké normalizační šedi. Pro mne je to živý svátek, ne pouze kus nějakého dějepisu.

 

Odkud jste bral informace, co se tu dělo před rokem 1989? Od rodičů? Nebo jste se o tom učili ve škole?

Od rodičů jen trochu. Tátu sice vyhodili z vysoké školy za podpis petice proti rozmístění sovětských raket středního doletu, ale doma jsme o politice moc nemluvili, a i tomhle jeho příběhu jsem se dozvěděl až někdy v osmnácti letech. Ve škole to bylo dost tristní, je hodně pravdy na tom, že se učí pravěk, napoleonské války a podobně, ale nedávná historie ne. Takže nejvíc jsem se dozvěděl díky svému osobnímu zájmu.

 

Souvisí to s vaším studijním oborem?

Studuji filozofii a bohemistiku a zejména bohemistika je dost spjata s naší národní historií.

 

Zajímají se vaši spolužáci na filozofické fakultě o nedávnou historii?

Určitě ano. Ale spíše výjimečně mají potřebu se také nějak angažovat. Přirozeně to vyplývá z toho, že filozofové jsou spíše lidmi reflexe, ústraní, knihovny...

 

Fandí vám?

Myslím, že mi fandí, ale zároveň jsem pro ně trochu exot.

5bee9be0e4b0266373c83274 MEDIA_ITEM image
Mikuláš Minář při demonstraci na Václavském náměstí. Praha, 9. dubna 2018.

Po výročí 28. října začínáte mluvit o „Třech hodnotách pro další stovku“. Které tři hodnoty to jsou?

Laskavost, kritické myšlení a odvaha. Máme pro to symbol v podobě tří spojených špejlí v národních barvách. Ukazují, že jen pokud jsou všechny tři pohromadě, může to celé fungovat.

 

Tedy, že například laskavost a odvaha bez kritického myšlení nestačí?

Přesně tak, vždycky musí být všechny ty tři atributy pohromadě. Mít dobré úmysly a chtít prosazovat dobro a třeba i mít odvahu k činu je fajn, ale pokud přitom budu naivní a nebudu se orientovat, může to v konečném důsledku dokonce škodit. Stejně tak je k ničemu mít dobrý úmysl a vědět, co dělat, ale nemít odvahu to také uskutečnit. A tak dále.

 

Proč ty hodnoty považujete za důležité?

Protože demokracie stojí na určitých pilířích - dělbě moci, vládě práva a podobně. Ale ve druhém plánu stojí ještě na něčem hlubším, a to jsou demokratické hodnoty. Pokud ty budou jednotlivým lidem a tím pádem celé společnosti chybět, začnou se hroutit i demokratické instituce.

 

Vy jste začal s Milionem chvilek pro demokracii, když jste si přečetl předvolební smlouvu, kterou Andrej Babiš nabízel občanům. Co vám na ní přišlo divného?

Připadalo mi divné a vlastně až skoro drzé, že člověk, který si koupil významná média, má obrovský konflikt zájmů, je trestně stíhaný a má minulost agenta StB nabízí nám občanům, že to bude on, kdo bude v naší zemi rozvíjet demokracii. Dal si to přímo do preambule té své smlouvy!

 

Do podobných materiálů se takové věci píší…

Samozřejmě. A mně právě přišlo, že by se mu mohl podařit už třetí kouzelnický trik. Tím prvním bylo, že i když byl předtím čtyři roky ve vládě, zůstávala mu nálepka, že není politik. Druhým bylo, že ačkoli je už přes dvacet let součástí zdejšího klientelistického systému, úspěšně se stylizoval do role bojovníka proti tomuto systému. A já jsem si představil, jak po čtyřech dalších letech v roli premiéra může i po případném oklešťování demokracie úspěšně vyvolat dojem demokratického vládce.

 

A jak se tomu dá podle vás zabránit?

Konfrontací s jeho vlastními sliby. Zformulovali jsme tedy deset bodů, které z jeho slibů vyplývají. A požádali jej, aby se zavázal, že je splní.

 

Podepsal byste jako občan nějakou podobnou smlouvu? A za jakých podmínek?

Takhle nějak jsme uvažovali. Andrej Babiš nás jako občany v předvolební reklamě žádal, abychom si „našli chvilku“, tak jsme požádali jeho, aby si také „našel chvilku“ a odpověděl nám na těch deset bodů. Jak zajistí nezávislost policie, médií a podobně.

 

A odpověděl vám?

Neodpověděl.

 

To mě překvapuje, čekal bych, že vás pozve na snídani, jak to v obdobných situacích dělává.

To zase ano, na kafe nás zval. Ale jasně jsme mu řekli, že on dal veřejný slib a my jsme sepsali veřejnou výzvu, takže by bylo logické, kdyby na ni veřejně odpověděl. Nechtěli jsme se dostat do situace, kdy si něco řekneme u kafe a každý si to pak bude interpretovat po svém. S veřejnou odpovědí a závazkem však nikdy nesouhlasil.

 

Začátek působení Milionu chvilek je tedy jasný. Jaký je cíl?

Podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse v České republice. Čili mnohem širší téma než být jen opozicí vůči Andreji Babišovi.

 

Andrejem Babišem se nicméně stále významně zabýváte.

Ano, protože on je pro kvalitu a budoucnost naší demokracie v současné chvíli zásadní. Za situace, kdy je se svou stranou nejsilnějším subjektem ve Sněmovně, mohou nastat různé varianty dalšího vývoje. Chceme, aby to byly spíš ty pozitivnější scénáře než ty nejčernější možné. A k tomu může pomoci veřejný tlak.

 

Po Babišovi ovšem zároveň chcete, aby odstoupil.

Tady je na místě vysvětlení. Původně jsme chtěli veřejnou odpověď na deset požadavků a jmenovalo se to Chvilka pro Andreje. Šířili jsme to sto dnů, ale ukázalo se, že to nedává smysl. Jednak už bylo jasné, že veřejně neodpoví, zároveň během té doby „demokrat“ Andrej Babiš opakovaně využíval hlasovací spojenectví s komunisty a SPD. K tomu slovenský soud potvrdil jeho spolupráci s StB a také už bylo čím dál zřetelnější, že obvinění v kauze Čapí hnízdo jsou skutečně vážná a realistická. A že na ně premiér reaguje pouze útočením na jiné. Pochopili jsme, že nemá smysl debatovat o dodržování fiktivních slibů a že je třeba jasně říci, že takový člověk nemá být předsedou vlády.

 

Andrej Babiš ovšem stál v čele strany, která s náskokem vyhrála volby. Co řeknete na výtku, že je výzva k jeho odstoupení popíráním výsledku demokratických voleb? Nezpronevěřujete se tak své roli „obránců demokracie“?

Nijak nezpochybňujeme vítězství hnutí ANO, které má nepochybně přednostní právo navrhnout premiéra a jednat o sestavení vládní koalice. Ale předseda vlády má splňovat nějaká základní kritéria důvěryhodnosti a ten nynější je podle nás rozhodně nesplňuje. Ať si nejsilnější strana klidně najde jiného premiéra - pokud kolem něj nebudou takové pochybnosti, nelze nic namítat.

 

Kolik máte aktuálně podpisů pod peticí požadující premiérovo odstoupení?

Přes 266 tisíc.

 

Proč jste si dali za cíl zrovna milion podpisů? Nebylo to jen marketingové heslo?

Milion byl použit samozřejmě trochu s nadsázkou. I sto tisíc podpisů je v Česku velké číslo, takže více než čtvrt miliónu je obrovské množství, které nás samotné překvapilo. Nicméně chceme dál přidávat další, klidně až k tomu milionu. Ale pro nás je důležitý každý další podpis, protože tím už se člověk nějak vymezí a třeba pak tímto směrem působí ve své rodině a okolí.

 

Na 17. listopadu jste svolali demonstraci požadující odstoupení Andreje Babiše z postu premiéra. Proč by podle vás měl podat demisi?

Protože je to slušnost. Jistě, v Ústavě není psáno, že premiérem nesmí být člověk, který byl agentem StB, který je trestně stíhaný, který je v obrovském střetu zájmů, který si pořídil nejvlivnější média v zemi a křivě přísahal na zdraví svých dětí, že tato média nebude ovlivňovat... Není to tam napsáno. A přesto nám něco říká, že se to tohle všechno v normální demokracii prostě předpokládá. Takového člověka by měl k rezignaci přivést tlak vlastního svědomí, případně vlastních spolustraníků, případně ostatních parlamentních stran. V naší situaci bohužel nic z toho nefunguje, a dokonce sám prezident prohlašuje, že i kdyby vláda kvůli tomuto člověku padla, on ho jmenuje premiérem opět. Tak kde to jsme?

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat