PODCAST: Pátrání po českém architektovi od Le Corbusiera mě zavedlo do indického ášramu

Lidé

V nečekanou detektivku se vyvinulo bádání historičky architektury Martiny Hrabové, které se původně mělo týkat jen Plzně a Paříže. „Nicméně najednou jsem se ocitla v indickém ášramu,“ vypráví v dalším podcastu Host Reportéra.

Letos čtyřicetiletá Martina Hrabová měla na dobré historky bohatý život od dětství, protože její rodiče působí od první poloviny devadesátých let v pražském Divadle Archa. Tatínek Ondřej Hrab je tam ředitelem, takže Martina ve velmi progresivním a světu otevřeném divadle prožila období dospívání.

Slavní umělci občas přespávali u Hrabů doma: „Silný zážitek mám třeba se zpěvačkou Diamandou Galás, jejíž v podstatě operní zpěv působí často až nepříjemně. Diamanda se navíc na pódiu Archy polévala krví, ale mě to jako studentku hluboce zasáhlo; její mučení mi přineslo katarzi. Uprostřed noci jsem se pak doma probudila, šla na záchod, a narazila na ni u nás v kuchyni – Diamanda vypadá i mimo pódium poměrně strašidelně a vyzařuje silnou energii. Já byla rozespalá, a tak z toho pro mě bylo ještě větší trauma než nějaké polévání krví o pár hodin dřív…“

Ve více než hodinovém rozhovoru Martina Hrabová vypráví hlavně o tom, jak se coby studentka dějin umění dostala k architektuře („při plnění školního úkolu jsem zjistila, že náš obyčejný rodinný dům v Libni býval kdysi odvážnou a krásnou funkcionalistickou vilou“), a někdy před patnácti lety se začala zajímat o geniálního architekta a výtvarníka Le Corbusiera: „Věděla jsem, že v jeho pařížském ateliéru pracovali v meziválečném období i Češi, a tak jsem po nich pátrala.“

Mimo jiné narazila na téměř neznámé jméno: František Sammer.

Nikdy o sobě nic nenapsal, práci pro Le Corbusiera nepodepisoval, nezůstaly po něm téměř žádné realizované projekty – pokud nepočítáme třeba plzeňské sídliště Slovany, které ale vymýšlel v době nesvobody, kdy už si o odvážných vizích z Paříže třicátých let mohl nechat zdát.

Martinu Hrabovou neznámý příběh nadchl. Chtěla vědět víc o mladém elegánovi s foťákem a cigaretou, který se na pár let ocitl v centru světové architektury a před vypuknutím války působil například i v Moskvě nebo v Japonsku.

Zaráželo ji, jak málo zbylo fotografií ze Sammerova pestrého života, a přemýšlela, kde by mohly být uložené. Trefila se: v jogínském ášramu Šrí Aurobinda. Ten dodnes funguje v indickém Pondicherry, a František Sammer tam v letech 1938–1942 dohlížel na stavbu dormitáře (načež narukoval do britské armády, v Barmě bojoval proti Japoncům, ti mu prostřelili plíci, a tak dále).

V ášramu Martina Hrabová pozůstalost po Sammerovi skutečně objevila. Sama tam onemocněla horečkou dengue, ale poklad za to stál – díky jeho objevení mohla nedávno vydat obsáhlou knihu jménem Galaxie Le Corbusier.

Celý rozhovor s Martinou Hrabovou si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích. Poslední pasáž je odemčena pouze pro příznivce, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama