Hustej tejden

Kultura

Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).

Začalo to ve středu. Měl jsem koncert v Praze s Mixle v Piksle. To je kapela, se kterou občas vystupujeme pro školkový děti. Koncert byl v parku. Pršelo a byla zima. Ale i tak tam nějaký rodiče s dětma dorazili a dobře jsme si zahráli.

Přišel čtvrtek a já vyrazil s fiXou do Plzně, kde jsme odehráli vyprodanej koncert v legendární hospodě jménem U Zacha. Součástí tohoto kultovního prostoru je venkovní prostor, zahrádka, kam se vejde přes pět set lidí. Takže je to spíš zahrada. Lidé tam vytvořili neuvěřitelnou atmosféru, přestože byla zima a občas pršelo. Přijeli jsme ve tři ráno.

To už byl pátek a v pátek náš bubeník Pítrs pořádal v Pardubicích festival Animalfest, kde jsme hráli se svým revivalem. Jmenuje se Ýmo Mihai, vystupuje jednou až dvakrát za rok a hraje ty nejstarší a úplně zapomenuté písně Vypsané fiXy. Festival proběhl na zahradě Ekocentra Paleta. Naštěstí nepršelo, byla jen zima. Vrcholem festivalu bylo vystoupení kapely Znouzectnost. Skoro všechny písně jsem znal, a tak jsem je řval a pil k tomu studený pivo. Byla to nádhera.

 

 

V sobotu jsem se probudil a věděl jsem, že tento den proběhne koncert Vypsané fiXy v nejvyšší nadmořské výšce. Hráli jsme tam před chatou Amor. Chata Amor je v Krkonoších v Peci pod Sněžkou. Vlastně nad ní. Bylo to tam moc pěkný. Ale jedna věc pěkná nebyla. Byla už fakt zima a do toho hodně pršelo. Ale lidi byli skvělí. Tančili v dešti a v mlze. Hráli jsme dvě hodiny a mě nenapadlo nic lepšího než si po koncertě dát studený pivo.

Ráno jsem se vzbudil a chtěl jsem říct „Mělník“, ale ozvalo se jen zasípání. Byla to neděle jako lusk. V Mělníku jsme hráli rovnou dva koncerty. Nejdřív pro děti s rodičema s Mixle v Piksle a pak pro dospělý s Vypsanou fiXou. Hlas nějak překvapivě naskočil a oba koncerty jsem zázračně dal. A ještě jsem si koupil burčák.

Přiznávám, že v pondělí jsem se už cítil trochu jako zombie. Zazvonil telefon a v něm byl náš bubeník. „Víš, že jsme mojí ženě slíbili, že jí dnes zahrajeme na jejím bleším trhu?!“ Pršelo neuvěřitelně, a tak se akce přesunula do vnitřních prostor. Bylo to fajn a já dostal za odměnu zákusek. Přišel jsem domů a dorazil jsem burčák.

V úterý ráno jsem se probral a věděl jsem, že mě čeká definitivní finále. Co tím myslím? Dopolední koncert s fiXou na místním gymnáziu, který slavilo 111 let. Měl jsem trochu strach z toho, jak nás studenti přijmou. Ale ukázalo se, že to byly zbytečné obavy. Byla to divočina. Z pódia skočili žáci, učitelé a ve finále i ředitel. Hodil jsem si kytaru na záda a šel jsem domů. Bylo to nekompromisní, skvělé a hlavně plné týdenní menu.

Ale večer už jsem mluvil jen sám se sebou vnitřním hlasem. Další den jsem navštívil ORL a tam mi skvělé ženy půjčily inhalátor a předepsaly léky. Sestřička se jmenovala Pavlína a paní doktorka Zdara. Otočil jsem se ve dveřích, poděkoval a rozloučil se skřehotavým hlasem: „Zdar!“

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama