Člověk bude vždycky důležitější než stroj

Jak se stane, že si mladý muž z bosenského města Brčko oblíbí právě českého spisovatele Karla Čapka?

Potkal jsem v Bosně a Hercegovině hodně Čechů, česká ambasáda v Sarajevu mě angažovala jako herce v některých projektech, a tak jsem se postupně dostal k české literatuře. A narazil jsem na první Čapkovu knížku, Obrázky z domova. Přes povídky a fejetonistickou tvorbu jsem se pak dostal k Válce s Mloky a dalším dílům. Pak jsem se rozhodl přestěhovat sem k vám a ta láska pokračovala.

 

Prý jste Válku s Mloky napoprvé nedočetl…

Nejspíše to bylo překladem. Přitom je to vrchol Čapkovy tvorby, a to nejen literární, ale vlastně i novinářské. Karel Čapek byl výjimečný v tom, že exceloval v obou těchto oborech.

 

Celý rozhovor si můžete poslechnout i ve formě podcastu:

 

 

Čapkovi jste se věnoval během studia na Masarykově univerzitě i potom, když jste dělal doktorát na DAMU. Čím jste se konkrétně zabýval?

V Brně jsem sice sám studoval, ale také jsem v rámci cyklu přednášek pro cizince přednášel o Čapkovi v angličtině. Při doktorátu na DAMU jsem se pak zabýval inscenacemi Čapka v zemích bývalé Jugoslávie.

 

Stal jste se členem výboru Společnosti bratří Čapků, máte spoustu čapkovských aktivit. To je pořádně silný vztah…

To ano. Ale je to vztah k celé čapkovské generaci. Meziválečné období v Československu bylo opravdu zlatou érou literatury, ale i dalšího umění.

 

U zrodu sci-fi

Letos si připomínáme sto let od uvedení hry R.U.R. My Češi jsme byli vždy pyšní na to, že slovo robot přinesl do světa právě český autor. Jak vlastně tohle pojmenování strojových bytostí vzniklo?

Karel Čapek původně použil název odvozený z latiny, pojmenoval je labor. Jeho bratru Josefovi se to nelíbilo a navrhl mu, ať použije něco ze slovanského jazyka, třeba odvozeného od roboty. Karel Čapek později zveřejnil fejeton, kde Josefovo autorství tohoto názvu popisoval.

 

Komu autor své dílo poprvé představil?

Karel Scheinpflug, bratr Čapkovy ženy Olgy, popisoval ve své vzpomínkové knize bytové scénické čtení někdy v květnu 1920, kde poprvé text přednesla právě Olga Scheinpflugová.

 

Kde se hra R.U.R. poprvé hrála před publikem?

Světová premiéra byla v Hradci Králové, kde to zahrál amatérský spolek Klicpera. Ti měli domluveno s autorem, že po uvedení v Národním divadle v Praze zahrají hru i oni. Národní divadlo ovšem posunulo premiéru z prosince na konec ledna. A dopis, který to měl Hradeckým sdělit, prý nepřišel. Byli to tedy oni, kdo obrazně řečeno přinesli světu robota.

 

V čem je hra R.U.R. tak mimořádná?

Zaprvé je to žánr sci-fi, Čapek se stal touto hrou jedním ze spoluzakladatelů science fiction. Jemu samotnému to pak přineslo světový věhlas. V Česku jej známe jako spisovatele, ale ve světě se opravdu prosadil jako dramatik, a právě díky R.U.R. Tenkrát se hrála všude po Evropě, především také na Broadwayi a v Japonsku. Filmová práva koupilo studio Paramount. Autora to nepochybně také finančně zabezpečilo.

 

Hra nyní inspirovala autory Manifestu 121. Jak jste se do jeho tvorby zapojil vy?

Zejména nejrůznějšími konzultacemi a propojil jsem také jeho tvůrce s čapkovskou komunitou. Jsem velmi rád, že manifest vznikl, protože si sice připomínáme robota, ale poněkud se zapomíná, že v centru Čapkovy tvorby stojí člověk. A těším se na všechny akce, které budou tento manifest provázet.

 

Domníváte se, že lidstvu může teď více než před sto lety hrozit nadvláda strojů? Nebo možná lépe řečeno, že se bude lidstvo samo za pomoci strojů ničit?

Bohužel ano. Čapek byl velký vizionář, to se ostatně ukazuje i na tom, jak nyní během pandemie znovu ožila jeho Bílá nemoc. A když teď třeba čtu o tom, jak se v izraelsko-palestinském konfliktu či jinde používají váleční roboti, musí mi nutně na mysli vytanout i R.U.R. Na druhé straně mne zaujalo, když Švandovo divadlo v rámci výročí uvedlo první divadelní hru napsanou robotem.

 

A bylo to dobré?

Diskutovalo se o tom, kde mají roboti jako autoři své limity. Například nedovedou napsat dialog pro více než dvě postavy, opravdový spisovatel si tam dá postav, kolik chce. Robot také neumí gradaci příběhu nebo práci s emocemi. I v tomto se potvrzuje Čapkovo poselství, že nad robotem stojí člověk a že bez lidí svět existovat nemůže.

 

Jaké poselství je pak v závěrečné scéně, kde se ukazuje, že roboti nějakou duši získali a cítí k sobě lásku…?

Ano, tak to tam je. Ovšem je to zároveň odkaz na biblický příběh Adama a Evy, kteří spolu z lásky počali lidské pokolení. Právě v tom je ten lidský moment a rozměr tohoto příběhu.

 

Krutě aktuální Matka

Jak jsou díla Karla Čapka vnímána ve vaší rodné zemi? Mají bosenské děti stále v doporučené školní četbě Pohádku pošťáckou?

Mají. Zrovna nedávno jsme měli s bosenskou velvyslankyní v Praze Martinou Mlinarević online spojení s jednou školou, když měli projekt o Česku a pošťáckou pohádku probírali. Já jsem se k pohádkové tvorbě bratří Čapků dostal až v dospělém věku.

 

Jak je to s ostatními díly? Jsou u bosenského publika populární?

Díky novým překladům je nyní Čapek v Bosně docela známý. Jak jsem říkal, Bílá nemoc v poslední době velmi ožila. Přál bych si, aby byly Čapkovy kusy více inscenovány v bosenských divadlech. Docela hodně se hrají pohádky, možná více než v Česku. Tady málokdy vidíte loupežnickou pohádku nebo doktorskou, a u nás se stále inscenují. A dokonce máme v Mostaru loutkové divadlo Karel Čapek.

 

Psal jste o tom, že je v zemích bývalé Jugoslávie velmi rozdílně přijímána už zmiňovaná Bílá nemoc. Proč?

Když je dobrý spisovatel, který ukazuje na pravdu, mnoho lidí to bolí. Takže Bílá nemoc byla zakazována jak fašisty, tak i komunisty. Od časů socialistické Jugoslávie proti ní hrálo navíc i to, že je v ní negativní postava Maršála, což samozřejmě mohlo odkazovat na maršála Tita. Ten je pro mnohé u nás stále hrdinou. Viděl jsem ale nedávno například velmi zdařilé představení v Makedonii, kde ji hráli studenti a postavu doktora Galéna hrála žena.

 

Jak je to s dílem Matka? Mnohé ženy v bývalé Jugoslávii asi mohly prožívat totéž co postava Dolores…

V roce 1995 mnohé matky v Srebrenici ztratily během jedné noci i několik synů a manžela. Sám mám v rodině jednu příbuznou, která za války na Balkáně postupně přišla o několik synů, přesně jako tomu bylo u Čapka. Proto je to podle mne pro balkánské publikum nyní možná vůbec nejak­­tuálnější Čapkova hra.