Babiškničemu nebo nudlobraní. Vyhrocená situace vždy přinese vlnu novotvarů, říká autor projektu Čeština 2.0

Lidé

Nápad založit slovník neologismů dostal Martin Kavka v roce 2008, kdy v tramvaji zachytil z rozhovoru dvou dívek slovo sračkogán (výraz má hned tři významy). Začal podobná slova sbírat a o rok později spustil projekt Čeština 2.0. Nyní je v jeho databázi, která je dostupná na webu cestina20.cz, přes 21 tisíc novotvarů. A vedle toho vydal bestseller Hacknutá čeština, který ze sebraných slov vychází.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Máte nějaký nejoblíbenější novotvar?

To je strašně složité. Říkám tomu Sofiina volba, protože jak mi všechna ta slova prochází rukama, tak k nim získávám vztah, i když jsou dost často blbá. Ale úplně nejraději mám rád taková typicky česká slova. Třeba takový ten hluboký nosohltanový výtěr, který se provádí kvůli covidu, lidé nazvali nudlobraní, což mi přijde geniální. Nebo výraz znosilnění, kdy nový výraz vznikl použitím původního slova a výměnou jednoho písmena. Taková slova mám fakt rád.

 

Oba uvedené výrazy jsou z poslední doby. Mění se tedy ta vaše oblíbená v průběhu času?

Jo, to jo. Ale mám samozřejmě i stálice. Například slova, která souvisí s Českou poštou. Třeba tichá pošta, což je samozřejmě dětská hra, ale v souvislosti s Českou poštou to znamená, že vám vůbec nic neoznámí, nedají vám ten lísteček do schránky a jenom s vámi hrají tichou poštu a vy se musíte chodit každý den na pobočku ptát, jestli už zásilka přišla. Další výborné slovo týkající se České pošty je snaženka, což je ten lísteček, který vám dají do schránky, že se vás snažili marně zastihnout, přestože jste byl celý den doma. A třeba ještě jeden výraz, který vznikl už před pandemií: žhavenka. Jeho význam je, že vám neustále posílají esemesky, že už to doručí, že se to blíží, ale v momentě, kdy se to mělo stát, se to nestane.

 

 

Ještě v roce 2018 jste měl v databázi 11 tisíc slov, nyní jich je o deset tisíc víc. Čím to, že výrazů v posledních letech výrazně přibylo?

Myslím, že velký rozdíl byl před knihou a po knize Hacknutá čeština, která vyšla v říjnu 2018. Potom začalo slov hodně přibývat a od té doby je roční přírůstek kolem čtyř tisíc výrazů. Přitom na začátku dlouho trvalo, než jsem se dostal na tisíc slov. Nájezd byl prostě pomalý.

Dneska už vím proč. Měl jsem hrozně jednoduchou představu, jak vytvořit slovník, kde bude obsah generovaný uživateli, ale jaksi jsem zapomněl, že k tomu potřebuju ty uživatele. A ti byli na začátku vlastně jen čtyři. Já, moje manželka, moje maminka a kamarád. Teprve potom se na to začali postupně nabalovat další a další lidé, za což jim hrozně děkuji, protože sběr nových slov dělají fantasticky.

A potom bych měl asi zmínit ještě jeden důvod pomalejšího rozjezdu. Myslím tím, že původní web Češtiny 2.0 byl prostě debilní. Nebyl promyšlený, měl spoustu nedodělků a postupně začal připomínat ruský raketoplán, ze kterého odpadávají části a funguje jen po zabušení na určitý dveře. Nešlo třeba vyhledávání, některá slova se nezobrazovala. Změnilo se to až poté, co se toho chopili profíci.

 

 

 

Převažuje ve slovech, která na webu máte, nějaká skupina výrazů? Třeba ta, která souvisí s politikou, nebo ta s vazbou na každodenní život?

Vždycky jsou takové vlny. Třeba když se blíží volby nebo když je nějaká vyhrocená společenská situace, jako je teď koronavirus, přichází slova, která s tím souvisí. Ale týká se to samozřejmě i sportovních událostí. Třeba když vyhrála Ester Ledecká, objevila se spousta slov souvisejících s ní. Například výraz „jít na Ester“ znamená jít do společnosti nenamalovaná, bez make-upu. Esterifikace je zase označení pro zvládnutí víc oborů najednou ve špičkové kvalitě, což je mimochodem výborné, protože původně výraz souvisel jen s chemií. Dostal jsem kvůli tomu i spoustu hejtů. Ale je přece úžasné, když slovo nemá jen jeden význam.

Ale nejviditelnější jsou právě ty politické vlny. Třeba poslední vystoupení poslance Volného ve volném stylu vyvolala docela značný příliv nových výrazů. Naštěstí politických výrazů není zas tak hodně, jak by se mohlo zdát. Mnohem víc nás trápí věci z každodenního života, třeba sex nebo chlast. Nebo dálnice D1, i ta je dobrou inspirací pro nová slova.

 

Jak hodně výrazů souvisí se jmény? Zmínil jste Ester Ledeckou, mezi nedávno přidanými slovy jsem zase našel výraz Babiškničemu. Populární je pochopitelně i Miloš Zeman.

Je to znát především u výrazných osobností. Je to vlastně takové ocenění konkrétní osobnosti. Já jsem třeba pyšný, že je tam i výraz kavkovat, což znamená mluvit na veřejnosti nespisovně, což mě tedy těší.

Co se týká politiků, ve slovníku je řada variant na Babiše a Bureše, na Zemana samozřejmě také. Klaus už lidi inspiruje méně, což zřejmě souvisí s tím, že když politici opustí veřejnou scénu, už nemají takový prostor.

U sportovců se to stává zřídka. Ester Ledecká v tomhle byla výjimečná. Ale třeba k Martině Sáblíkové vzniklo, pokud se nepletu, jen jedno slovo, a to je sáblík. Znamená to bruslař na inline stezce, který jezdí od kraje ke kraji a strašně překáží. Uznávám, že to není příliš lichotivé.

 

 

Zůstaňme ještě chvíli u prezidenta Zemana. Koukal jsem, že jsou populární i členové jeho suity, především mluvčí Ovčáček, díky kterému vznikl i nový výraz trolčáček.

Oni, myslím tím současné osazenstvo Hradu, jsou prostě úžasný zdroj nových slov. Člověk ale musí mít na novotvary i vhodné jméno. Příkladem je bývalý ministr dopravy Dan Ťok, jehož jméno je pro tvorbu nových slov prostě geniální. Češi toho okamžitě využili. Třeba souťok je výraz pro sbíhání dvou jízdních pruhů při uzavírce na dálnici. Nebo ťokovská zima je opak ladovské zimy, tedy zima, kdy vůbec nesněží a vůbec nemrzne. Já vám ale asi utíkám z otázky, ne?

 

Ani ne, vlastně vysvětlujete, co vaše fanoušky motivuje, když vymýšlí nová slova.

To je fakt. Teď jsem si díky tomu vzpomněl na vůbec nejpopulárnější slovo Češtiny 2.0 a tím je výraz čvančary.

 

Všiml jsem si, že zrovna tenhle výraz je oblíbený, byť není úplně vůči herečce Jitce Čvančarové uctivý, protože míří na její určité partie.

Já to vůči Jitce Čvančarové neberu jako negativní. Beru to spíš jako velkou poctu od Čechů. Ona před několika roky vyrazila na filmový festival v Karlových Varech ve velmi odvážném modelu a byla za to oceněna tímto výrazem. Navíc je úžasné, že to slovo žije vlastním životem. Od čvančar jsou totiž odvozena ještě čvančarátka, což je označení pro malá prsa.

 

 

Vy všechna slova kontrolujete, než se dostanou veřejně na web. Je něco, co přes vás neprošlo? Nějaký výraz, kdy jste si řekl, že už je to moc?

Ten práh, jak vstupují slova do slovníku, je poměrně nízký, protože nejsem příznivcem toho, že bych měl předepisovat lidem, jak mají mluvit nebo která slova jsou povolená. O podvázání jazyka se pokoušeli mnozí, naposledy komunisté zákonem o ochraně jazyka, kde hned v první větě zprznili přechodník.

Myslím, že jakékoliv omezování jazyka je zoufalost. Jazyk vnímám jako úplně nejdemokratičtější prostředek. Mít možnost mluvit tak, jak chci, je podle mě svoboda na té nejzákladnější úrovni. A teprve ostatní uživatelé tím, jestli nějaké slovo přestanou, nebo naopak začnou využívat, rozhodují, zda se výraz uchytí. I vulgarismy nebo nepříliš hezká slova mají v jazyce prostor. Ale nejsem to já, kdo o tom bude rozhodovat. Čeština 2.0 je prostě popisem nějaké doby, a když budeme vytvářet blbá slova, bude to i obraz nás samých.

 

Přesto, skutečně se ještě nestalo, že jste tam nějaké slovo nepustil? Třeba kvůli rasistické konotaci.

S tímhle mám vlastně největší problém, myslím tím slova, která mají rasistický nebo xenofobní podtext. Ale po dlouhém váhání tam ta slova dám. Jak říká Michal Škrabal, spoluautor Hacknuté češtiny: „Nejsme preskriptivní, neříkáme lidem, co mají a nemají říkat.“ Jsme prostě deskriptivní a popisujeme, co se v tom jazyce používá. Necháváme na akademicích, co pronikne do oficiálních slovníků, ale náš slovník je zemitý a i tahle slova ze čtvrté cenové a možná ještě nižší kategorie do něj prostě patří.

Navíc já mám vlastně rád slova, která útočí na mě, jako jsou třeba dobroseři nebo pražská kavárna, protože se do havlobotský a havloidní sekce řadím. Vůbec mi nevadí, když mi to někdo pořádně natře.

 

 

Zmínil jste, že vám chodí hodně reakcí. Převažují pozitivní, nebo negativní?

Už se to změnilo. Nejprve mi chodilo hrozně hejtů, že jde o prznění jazyka. Dokonce se pisatelům na začátku podařilo myšlenku, že jazyk skutečně przním a že bych měl jít za to na chvíli do kouta, implantovat. Ale pak jsem se vzpamatoval a řekl, že ne. Bylo to i po debatách s jazykovědci, kdy jsem pochopil užitečnost projektu. Oni z něj hodně čerpají, sledují ho a fandí mu, což mě nadchlo. Vlastně ta úzká spolupráce s nimi funguje už několik let i díky Michalovi Škrabalovi a Míše Liškové, která přispívala i do Hacknuté češtiny částí o neologismech.

Propojení na akademickou půdu je poměrně velké. Loni jsem třeba vyhlásil první mezinárodní den neologismů, bylo to 9. 9. a letos 3. 3. byl první mezinárodní den slangu. Dohodli jsme se s lidmi z Masarykovy univerzity a Ostravské univerzity, že při té příležitosti vždycky uspořádáme nějaké setkání nebo nějakou akci, kde budeme mluvit o neologismech a slangu.

 

A kritické připomínky tedy chodit už přestaly?

Stále ještě chodí. Hodně se to ale začalo měnit skutečně až po Hacknuté češtině, byť si myslím, že Češi jsou stále poměrně konzervativní. Především starší generace má zafixovanou určitou slovní zásobu, na které bazíruje a jakákoliv novinka je čistý zlo. Ale už mi chodí pozitivní vzkazy i od starších fanoušků, často mi píší, že se tím baví, že si to předčítají dokonce v domovech důchodců.

 

Mluvíte o spolupráci s akademickou půdou. Víte o nějakých výrazech z vaší sbírky, které už pronikly do oficiálního slovníku?

Ne. Souvisí to s tím, jak odborná veřejnost posuzuje jednotlivá slova. Vytvořit akademický slovník trvá roky a musí panovat shoda na tom, jestli je konkrétně slovo neologismem. Jazykovědci mají pochopitelně jiná měřítka než já, což zcela chápu. Pro ně je důležitý test časem, zatímco z mého se objeví slovo na webu víceméně hned.

 

Existuje slovník, jako je ten váš, třeba na Slovensku nebo v Polsku?

 

V Polsku existuje slovník slangu. A vím, že se Poláci hodně koukají po Češtině 2.0, bylo to i téma na jednom jejich jazykovědném setkání. Slováci to také řeší, byť tam zatím podobný web nefunguje. Nedávno jsem si ale psal s Martinem Ološtiakem, profesorem na univerzitě v Prešově, který se studenty sbírá slovenské neologismy. Hodně se to překrývá s těmi našimi, protože oni také řadu věcí přebírají z angličtiny. Mimochodem, i my jsme si od nich do Češtiny 2.0 vypůjčili nějaká slova. Mají třeba krásné slovo nočera, česky nočeře, což je taková noční večeře, prostě když vyrazíte v noci vyjíst ledničku. A mají i nový význam pro slovo barbar, což je označení pro člověka, který obráží jeden bar za druhým. Dal jsem to i na Češtinu 2.0.

Řada lidí mi už proto i psala, jestli nechci dělat verzi Slovenština 2.0. Na to si samozřejmě netroufám, ale strašně rád bych někoho podpořil, protože mi to přijde jako skvělá myšlenka.

 

Kniha Hacknutá čeština, která obsahovala tři tisíce vybraných výrazů, se stala bestsellerem. Kolik se jí vlastně prodalo? A nechystáte druhý díl?

Hacknuté češtiny se od vydání během dvou a půl roku prodalo kolem dvaceti tisíc, což mi dělá velkou radost. Hodně lidí se proto ptá i na dvojku. Musel jsem ale nejdřív zlomit odpor Michala Škrabala, který jako spoluautor říkal, že už stačilo. Nakonec jsem ho přemluvil, že nestačilo. Takže vymýšlíme úpravy, aby to nebylo stejné. Ale vlastně už chci, aby Hacknutá čeština 2, tedy pokud vznikne, byla čistě zaměřena na neologismy. Jednička byla přece jenom takový mišmaš, byly tam i slangové výrazy. Pro ty už taky vzniká speciální značka, bude se jmenovat Tajný jazyk. Už pro ni chystám podcast a newsletter.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama