Vy jste prase novinářské. Na shledanou

Novinářské prase. Parazit. Jedna z největších novinářských žump. Sprosťák. A součást zkorumpovaného systému… Tato slova po mně házel premiér Andrej Babiš, když jsem s ním hovořil v pátek 13. srpna 2021 v Poděbradech: v rámci volební kampaně strany ANO tam podepisoval svou marketingovou knihu.

Potřeboval jsem s ním mluvit mimo jiné proto, že už léta neodpovídá na moje otázky, esemesky a maily ignoruje. A ježto jsem chtěl získat vyjádření k některým kauzám (včetně případu brněnské chobotnice ANO, o níž píšu na jiném místě), nezbývalo mi než se pokusit o rozhovor při autogramiádě.

Premiér Babiš ovšem moc odpovědí neposkytl – byl značně vzteklý a jeho chování nepůsobilo právě vyrovnaně. Necelý týden předtím při podepisování knih v Průhonicích mu nejprve aktivisté z Milionu chvilek pro demokracii připomněli kříži na náměstí třicet tisíc lidí, kteří za jeho vládnutí zemřeli s covidem-19; posléze na něj odpůrci očkování a lockdownů házeli vajíčka.

 

•••

Stejnou metodu – tedy že se pokusím hovořit s Andrejem Babišem při podepisování knih – jsem použil už před čtyřmi lety. Nutno říct, že tehdy se choval klidně a normálně.

24. srpna 2017 v Nymburce na předvolebním mítinku mi Babiš, když mě spatřil u předvolebního stánku, řekl: „Ha, staří kámoši z Mafry přišli, dobrý den.“ (Tehdy narážel na to, že jsem předtím, než Agrofert ovládl vydavatelský dům Mafra, pracoval v deníku MF DNES.)

Nechal jsem si od něj podepsat jeho marketingové publikace. A požádal jsem ho, aby mi do jedné napsal věnování: „Všem slušným novinářům.“ On to učinil. Ale zeptal se mě: „To jsou kteří? Máte seznam?“ Tak jsem mu opáčil, že tam ten seznam pak dopíšu.

„Jsem poctěný, pane,“ řekl, když knihu podepisoval.

„A víte, že jste v mém rodném Nymburce?“ zeptal jsem se ho.

„To nevím. Tak to se omlouvám, to jsem nevěděl,“ řekl tehdy Babiš.

Vtípky, úsměvy, pohoda.

Pak jsme se ještě vyfotili. On se postavil vedle mě, já mu podal ruku.

 

•••

Nedlouho poté, v září 2017, jsem vydal knihu Boss Babiš, která kriticky popisovala jeho podnikatelský a politický zrod. A od té doby výpady proti mně zesílily. Letos jsem tedy musel pracovat s variantou, že na mě místo rozhovoru a odpovědí na otázky začne hned křičet – a poprosil jsem o spolupráci dvě kolegyně.

V pátek 13. srpna 2021 odpoledne na lázeňské kolonádě v Poděbradech jsme se tak sešli tři. Studentka mediálních studií, která se mnou dlouhodobě spolupracuje, a současně reportérka Týdeníku FORUM Veronika Kučíková. Potom také čerstvá absolventka historicko-literárních studií Kateřina Kmentová (moje dcera) a pak já, starý kmet a novinář z magazínu Reportér.

Plán byl takový: já se budu držet dál od Babišova stánku, aby rovnou nezačal chrlit nadávky a byla šance, že odpoví. Obě kolegyně si vystojí frontu na jeho knihu a při podepisování mu Veronika položí dotazy. Kateřina bude stát vedle Veroniky a bude si odpovědi nahrávat na video. Já si pak stoupnu asi třicet metrů od stánku a budu natáčet na mobil celkové záběry.

 

•••

Plán měl jeden háček. Na místě působilo přibližně deset dokonale sehraných bodyguardů se sluchátky v uších. Společně s dalšími policisty v uniformách i v civilu šlo o rozsáhlé manévry, bodyguardi byli na mnoha místech a mých plánovaných dvacet až třicet metrů odstupu od premiéra nestačilo.

Jeden ze strážců mě objevil, oslovil mě mým jménem a přátelsky se se mnou začal bavit.

„Jak to jde?“ zeptal se mě.

„Dobře. Co vy? Hlídáte?“ odpověděl jsem.

Hovor pokračoval v klidném a otevřeném tónu.

„Víte, největší problém nejsou vlastně Babišovi odpůrci, kteří občas přijdou a skandují, ale spíš premiérovi fanoušci, kteří ho brání a vyvolávají tak zbytečné spory,“ řekl mi bodyguard.

Ujistil jsem ho, že tu nejsem od toho, abych demonstroval proti Babišovi, ani že nejsem jeho příznivec, který ho bude bránit do roztrhání těla, a tím pádem komplikovat průběh mítinku.

Oba jsme se tomu zasmáli.

Ochranka ovšem zaregistrovala, že jsem se bavil s oběma dívkami, a dospěla k závěru, že ke mně patří. Další z bodyguardů je tedy začal víc a bedlivě sledovat. Pak jsem spatřil, jak k premiérovi přišel další ochránce a něco mu pošeptal do ucha: Babiš potom pohlédl na místo, kde jsem právě stál, a bylo jasné, že naše mise bude o něco komplikovanější.

Akci jsem ale nestopnul. Gestem „palec nahoru“ jsem Veronice na dálku ukázal, že mají pokračovat.

 

•••

Veronika Kučíková přišla po nějaké chvíli na řadu a požádala premiéra o podpisy do jeho knih. A během toho mu pokládala připravené dotazy.

 

Kučíková: Dobrý den, pane premiére, jsem studentka žurnalistiky, mohu se vás na něco zeptat?

Babiš: Dobrý den, jo určitě.

Kučíková: Ukládal jste si s panem Šidalou ve Vaduzu peníze?

Babiš: Ježiš, prosím vás, chcete knížku? Já tyhle nesmysly nechci komentovat. Já vím, že tam máte pana Kmentu nahoře…

Kolegyně se představila jako studentka žurnalistiky, protože to je pravda. Pracuje i pro Týdeník FORUM, ale stále při tom studuje. V ruce držela viditelně kromě dokumentů, které chtěla dát Babišovi k nahlédnutí, i diktafon, aby premiér pochopil, že to není nezávazná debata.

Kolegyně Veronika stačila položit premiérovi ještě dvě otázky týkající se unikátních vzpomínek někdejšího Babišova přítele z PZO Petrimex Lubomíra Šidaly. Ten již dříve časopisu Reportér sdělil, že on a Babiš měli v roce 1990 konto v Lichtenštejnsku, kam vozili z Maroka v diplomatickém kufříku peníze ze získaných provizí.

Babiš jen obecně odvětil, že „to jsou nesmysly pana Šidaly, který má nějaké osobní problémy“. A rozhovor uťal, otočil se od Veroniky a ukázal prstem na dalšího v řadě za ní, aby k němu přistoupil. Kolegyně odešla.

 

•••

Po nějaké chvíli, kterou jsme strávili v hloučku u Babišova předvolebního stánku, jsem se rozhodl, že ke stolku půjdu tentokrát já. Potřebovali jsme od něj ještě vyjádření k dalším věcem.

V tašce jsem měl dva výtisky své knihy Babišovo Palermo I. Obě jsem podepsal, jednu s věnováním Babišovi a druhou několikanásobnému ministrovi Karlu Havlíčkovi, který byl na mítinku také. Jen si na rozdíl od Babiše vestoje povídal s lidmi, kteří s ním mluvit chtěli.

Během čekání v řadě na Babišův stolek jsem stihl položit pár otázek Havlíčkovi a věnoval jsem mu knihu. Havlíček si ji vzal, velmi slušně poděkoval, ale řekl, že nemůže slíbit, že si ji v tom pracovním shonu přečte. Byla to normální reakce. Na podobné chování jsem byl zvyklý od mnoha jiných politiků z minulosti. Jednoduše: řekli si svoje, slušně a nekonfliktně odpověděli na položené otázky a potom jsme se rozešli.

Pak na mě přišla řada u Andreje Babiše a já stál před opakem věcně reagujícího politika.

 

•••

Na úvod jsem premiéra požádal o podpis do jeho marketingové knihy s přáním, aby tam vepsal „panu Jaroslavovi“.

 

Babiš: Pane Kmenta, vy jste přišel provokovat.

Kmenta: Nepřišel, fakt ne.

Babiš: Vy jste jedna z největších novinářských žump. Kdo vás teďka platí? Předtím vás platil Pitr a Mrázek. A teď vás platí kdo?

Kmenta: Proč tohle říkáte?

Babiš: A ještě jste tak sprostej…

Kmenta: Proč to říkáte? Máte na to nějaké důkazy?

Babiš: A vy máte nějaké důkazy na to, co píšete?

Kmenta: No jasně. Přinesl jsem vám knížku.

 

V té chvíli jsem vytáhl knihu Babišovo Palermo I, do které jsem krátce předtím vepsal věnování: „Andreji Babišovi, aby měl zpětné zrcátko.“ „Já vám na tu vaši knížku kašlu,“ řekl Babiš a knihu odložil na stranu svého stolku.

 

Babiš: Vy zneužíváte i mého syna totiž. Vy jste takové prasata novinářské.

Kmenta: Já jsem s ním nic nedělal. Žádný rozhovor.

Babiš: No, dobře. Na shledanou. S vámi se nebavím.

 

Od stolku jsem neodešel. Požádal jsem ho ještě jednou o jeho publikaci.

 

Kmenta: Já chci (věnování) panu Jaroslavovi.

Babiš: Vy lžete, jste mafiánský novinář stejně jako ostatní…

Kmenta: Vy jste tedy asi mafiánský premiér, když se takhle vyjadřujete.

K tomu bych rád dodal, že mě označení mafiánský novinář překvapilo, ale pak jsem si uvědomil, že to premiér mohl přece myslet i tak, že coby novinář informuji o situaci v podsvětí – takže ve zkratce mafiánský novinář. V takovém případě by Babiš mohl být i „ma---fiánský premiér“, protože on je – jak o sobě často prohlašuje – nesmiřitelný odborník na boj s kmotry a lobbisty.

 

Babiš se zlobil dál.

„Pane Kmenta, s vámi se nechci bavit,“ řekl.

„Tady učíte mladou novinářku lhát! Jako. Ta vaše novinářská žumpa. Ta vaše parta, co neustále píšete.“ Ukázal přitom na kolegyni Kučíkovou, která stála vedle mě a vše natáčela na telefon.

„Vy tady vadíte lidem, kteří si přišli pro knížku,“ uvedl podrážděný premiér.

Jako by tím dal pokyn přítomným fanouškům. Za mnou stojící lidé to slyšeli a začali do mne strkat a popichovat mě, abych už odešel.

Babiš mi pak strčil na stůl jednu z předem podepsaných knih, kde ale byl jen jeho podpis a smajlík.

 

•••

Andrej Babiš se poté otočil na paní v řadě za mnou a zeptal se jí: „Jak se jmenujete?“ Ona odpověděla: „Tuhle (knihu) pro mě, pro Lenku.“ Babiš ochotně vepsal, co si paní přála.

A přitom pokračoval v „debatě“.

 

Babiš: Přišel jste dělat reportáž pro ty vaše mafiánské novináře.

Kmenta: Pane premiére…

Babiš: Tak chcete tu knížku, nebo ne?

Kmenta: Chci. Ale chci tam napsat „panu Jaroslavovi“.

Babiš: Vy mi nebudete říkat, co mám říkat. Já jsem vám podepsal knížku.

 

Babiš pak vstal, aby se vyfotil s fanynkou. Bodyguard, který mě měl od samého začátku na starost, stál celou dobu u mě a pošeptal mi, abych metr poodstoupil.

Udělal jsem půl kroku dozadu, abych nepřekážel. Jenže v té chvíli se začalo schylovat k tomu, co mi říkal bodyguard na začátku akce v osobním rozhovoru. Už nějakou chvíli za mnou stála jedna z Babišových spolupracovnic, která jinak podávala pre--miérovi knížky k podpisu, a začala razit cestu ke stolku jiné paní, která byla za mnou. Když jsem tedy udělal úkrok stranou, abych jí vyhověl, fanynka se ozvala, neboť jsem se zřejmě v té skrumáži dotkl její boty. „Co tady na mě šlapete,“ řekla s opovržením. Požádal jsem ji, aby byla v klidu. Ona řekla, že v klidu nejsem já.

Protože jsem stále neměl odpovědi na otázky, kvůli kterým jsem přišel, opět jsem přistoupil k Babišovi.

Babiš na to reagoval podrážděně. „Já nekradu! Neberu prachy jak vy! Vy jste bral prachy od Pitra a od Mrázka. Vy jste prase novinářské, na shledanou,“ reagoval premiér na dotazy, které se týkaly většinou zakázek ministerstva dopravy z éry, kdy resort vedlo ANO a stínově také jeho pravá ruka, šéf poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek.

Řekl jsem Babišovi, že to, co o mně říká, jsou lži, a jestli je bude opakovat, zažaluji ho. On odpověděl, že klidně, že se těší. A vytkl mi: „Vy si píšete, co chcete.“

Pokračoval jsem v otázkách.

 

•••

Kmenta: Ještě poslední věc. Případ ČD – Telematika, prodej akcií. Stát tam prodělal (minimálně) 600 milionů korun.

Babiš: Fákt?

(Andrej Babiš přestal podepisovat a narovnal se.)

Babiš: To nevěm. Se zeptejte Havlíčka tady. My jsme nic neprodělali.

Kmenta: Takže neprodělali, jo?

Babiš: Já ne!

Kmenta: Ale policie to vyšetřuje.

(Andrej Babiš začal mluvit pištivým hlasem.)

Babiš: Tak nechť to vyšetřuje. Hlavně vyšetřujou Babiše, ne?!

Kmenta: V roce 2014 to stát mohl koupit za 200 milionů korun…

Babiš: Vy jste součástí toho zkorumpovaného systému tady…

Kmenta: V roce 2014 to stát mohl koupit za 200 milionů korun a nakonec…

Babiš: Vy jste byl v Mladej frontě a bral jste 80 tisíc!

Kmenta: … a stát to teď koupil…

Babiš: A psal jste si své knížky! A byl jste jen parazit. A to je všechno.

Kmenta: … stát to teď koupil za 850 milionů korun. Je tam asi rozdíl, ne?

Babiš: Zeptejte se Havlíčka. Támhle stojí…

Kmenta: Toho už jsem se ptal. Ještě se ptám vás.

Babiš: Já o tom nic nevím. Nic o tom nevím.

Kmenta: Takže vám je to jedno, že stát přišel o 600 milionů?

Babiš: Mně to není jedno. Nechť to vyšetří policie.

 

•••

Premiér krátce poté naši akci v Poděbradech označil téměř za zločin. „Vrchol všeho, co jsem zažil v Poděbradech v lázních, je, když mafiánský novinář poslal za mnou takovou mladou slečnu, která se představila jako studentka žurnalistiky. Přišla s nějakým papírem a vykládala nějaké nesmysly a pod tím měla skrytý diktafon,“ řekl Babiš ve svém facebookovém pořadu Čau lidi, který byl odvysílán dva dny poté, 15. srpna 2021.

A upozornil na to, že „tato slečna přitom pracuje v médiu, které jede jen Antibabiš kampaň“.

„Takhle pak ti starší novináři vychovávají budoucnost naší žurnalistiky,“ řekl premiér.

Já jsem si však ze setkání s ním odvezl pocit, že Andrej Babiš žije v permanentní nervozitě a také ve strachu z obyčejných otázek. Přitom jsme proti němu stáli jen já s diktafonem a dvě mladé dívky, z nichž jedna ještě studuje.