Myši patří do nebe

foto Jan Hromádko

Malá, na první pohled nazlobená, ale ve skutečnosti srdečná myš se spolu s hodným a málo sebevědomým lišákem dostanou do nebe. O tom vypráví celovečerní snímek režisérů Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka. Světovou premiéru už měl na festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy, v českých kinech bude na podzim.

Myška Šupito je bojovná a soutěživá, ale jedná rychleji, než myslí. V souboji se zlým lišákem přišla o tátu. Byl pro ni vzorem odvahy, celý život se mu snaží vyrovnat. Má vztek na všechny, a především sama na sebe. Cítí se slabá a ustrašená. Ve skutečnosti je ale chytrá i statečná. Jen to ještě neví.

Bělobřich je lišák, ale mírný a hodný. Sirotek bez sebevědomí. Koktá a žere jen šišky, protože odmítá maso. Ostatní lišky se mu za to smějí.

Čím víc se Šupito snaží dokázat, že se ničeho nebojí, tím míň se jí to daří. Jednoho dne to nezvládne vůbec, s Bělobřichem přijdou oba o život a dostanou se do nebe. Zatímco na zemi by se myš a lišák sblížit nemohli, v ráji, kde nikdo nemá hlad a neloví ostatní zvířata, se z nich stanou kamarádi. Oba touží zůstat spolu i po opětovném návratu na zem, jenže se nechtěně narodí ve vyměněných rolích…

Tyto dvě zvířecí postavy jsou základním východiskem filmu Myši patří do nebe, jenž vznikl v koprodukci České republiky, Francie, Polska a Slovenska. Film je kombinací počítačové a takzvané stop motion animace, kdy se loutka mezi každým snímkem ručně upravuje a posouvá o malé úseky tak, aby nakonec po spojení snímků fungovala animace jako souvislý pohyb.

Z hlediska organizace a rozpočtu jde patrně o dosud největší český stop motion film. Natáčení probíhalo na osmi různých místech a osmdesáti scénách více než čtrnáct měsíců, štáb vyrobil přes sto loutek.

Scénář na motivy knižní předlohy napsali Alice Nellis a Richard Malatinský.

Režii dostali na starost životní partneři a rodiče třech synů. Denisa Grimmová je režisérka animovaných filmů, výtvarnice a ilustrátorka. Jan Bubeníček se kromě režie animovaných filmů profesně věnuje výrobě a supervizi digitálních i optických triků a 3D animaci. Jde o jejich první společný film – snímek je primárně určený dětem od šesti do jedenácti let.

Dětské starosti

Předlohou pro snímek byla stejnojmenná útlá knížka Ivy Procházkové. „Příběh by vydal zhruba na dvacetiminutový film, tak jsme ho museli rozšířit, což nám trvalo šest let,“ říká producent Vladimír Lhoták.

Existovalo sedm verzí scénáře; teprve potom vznikla finální verze příběhu, která bude na podzim k vidění v českých kinech. „Spolurežisérka“ Denisa Grimmová chtěla zachytit běžné dětské starosti. „Například strach zná každé dítě, i když ho prožívají v různé intenzitě,“ říká. „Velké téma je předsudek. Myška si celý život myslí, že lišky jsou zlé a kamarádit se s nimi nedá.“ V nebi však pozná, kolik má s lišákem společného.

„Pomýlenost, kterou film zachycuje, se netýká jen zvířat, ale hlavně lidí,“ doplňuje druhý režisér, Jan Bubeníček. Myška hledá lásku, kterou už nemůže vykřesat. „A přitom vedle ní celou dobu putuje srdce, které o lásku křičí.“

Podle tvůrců je film o pokoře, naději a naplnění. „Snažíme se sdělit, že každá bolest přebolí a za dalším rohem čeká něco nového, nový přítel či dobrodružství,“ vysvětluje režisérská dvojice. „Chceme ukázat, že nemá smysl se vzdávat. Svou sílu a bojovnost však máme nasměrovat tam, kde to má smysl. Věci, které se staly, je potřeba přijmout. Spoustu toho ale změnit můžeme a stojí za to se o ně poprat.“

Podpořte Reportér sdílením článku