Poznejte voliče ANO

Na přelomu let 2017 a 2018 jsem ve městě Orlová na Karvinsku zjišťoval, proč tam ve druhém kole prezidentské volby dostával Miloš Zeman kolem osmdesáti procent hlasů. Byly to poučné dny a noci. Lidé mimo jiné oceňovali, že to byl jediný politik z Prahy, který měl odvahu přijet, postavit se na náměstí a mluvit srozumitelnou řečí.

Letos jsem něco podobného zažíval v Ústeckém kraji, byť dopátrat se příčin obliby Andreje Babiše bylo o něco náročnější (reportáž o tom najdete na straně 28 tištěného vydání nebo v digitálním vydání zde). Zatímco na Karvinsku měli lidé srdce na dlani a byli ochotni na potkání odvyprávět svůj životní příběh a dopodrobna rozebrat důvody svých preferencí, v severozápadních Čechách šly letos hovory o politice někdy docela ztuha.

Potřeba postěžovat si na poměry (a na Pražáky) byla v Orlové úměrná vzdálenosti od hlavního města, množství vypitých piv a panáků i zklamání z polistopadového vývoje v regionu. Chvíli mi přišlo, že hlas pro Zemana byl ve Slezsku usazen hlouběji v hodnotovém žebříčku. Že byl idealističtější, zatímco volba pro Babiše, na jehož vládě lidé oceňovali zvyšování penzí a platů či snížení jízdného, je jen pragmatická. To je však dáno spíše rozdílnými pravomocemi prezidenta a premiéra.

Ve skutečnosti se ony důvody podobají.

Myslí, že se posmíváme

41 973. Tolik voličů ubylo Andreji Babišovi mezi minulými a letošními volbami. Sice je to víc, než by se vešlo na kterýkoliv z českých fotbalových stadionů, ovšem v celkovém poměru jde o minimální úbytek. Ve sněmovních volbách v roce 2017 získalo Babišovo uskupení 1 500 113 hlasů, nyní jej volilo 1 458 140 lidí. V procentech – pokles z 29,6 na 27,1 – to vypadá výrazněji, protože letos hlasovalo více lidí než před čtyřmi lety, ale z hlediska absolutního počtu hlasů pro ANO o velký rozdíl skutečně nejde.

Například ve zmíněné Bílině získalo hnutí ANO dokonce o 2,6 procenta víc než minule. A ve druhém dějišti reportáže – Blšanech – dostalo Babišovo uskupení opět téměř polovinu hlasů.

Takto se nad příčinami zamyslel pražský čtyřicátník, který ve vesnici Siřem, jež spadá pod Blšany, dva roky provozoval pivovar: „Babiš jede kontaktní kampaň, lidi v něm neviděj miliardáře, protože mluví jako oni. A na rozdíl od reprezentantů konkurenčních stran jim říká: Já si nemyslím, že jste kreténi, já si vašeho hlasu vážím.“ Muž, který si na svého pivovarnického koníčka vydělává jako ajťák, své poznatky ze života na malé vsi doplnil proslovem do vlastních řad: „My z větších měst zdejším lidem v podstatě dáváme najevo, že jsou zabedněnci. Tváříme se, že všechno víme nejlíp, a oni to vnímají tak, že se jim posmíváme. Jestli si ale někdo myslí, že tihle lidi uslyší na naše hlásání nějakých vznosných hodnot, je úplně mimo.“

Můj známý, který rovněž odešel z velkého města na venkov a žije tam už dvacet let, zase sepsal na svůj Facebook tento návod, jak mluvit s voliči „jiné krve“: „Nepohrdat svým sousedem. Má spoustu kvalit – třeba je dobrej táta a vždycky rád pomůže – a na tom, koho volí, zase tolik nezáleží. Dát najevo, že ten boj není mezi námi, ale mezi těmi pány nahoře, rozdílnou volbou si přece nenecháme ovlivnit naše přátelství. Debaty o politice nezačínat s úmyslem druhého přesvědčit a obrátit, ale spíš proto, aby řeč nestála, a nemít žádná očekávání. Pro případnou argumentaci používat příklady z praxe – uvádět věci, kterých jsem přímým aktérem či svědkem, vyprdnout se na citace z médií a složité investigace.“

Kromě 1,5 milionu voličů Andreje Babiše žije v této zemi přes půl milionu voličů Tomia Okamury. Více než milion hlasů (téměř 20 procent) tentokrát propadl, další 2,86 milionu oprávněných voličů k volbám nepřišlo – ať už z jakýchkoliv důvodů. Příliš důvodů k úlevě, snad až na vypadnutí komunistů z parlamentu, není. A snažit se pochopit spoluobčany, s nimiž nesouhlasíme, může být pro budoucnost republiky klíčové.