Eurovolby. Sjednotí se pravice?

Je to samozřejmě hra – ale je postavená na skutečných statistických datech. 

Jak by mohly skončit volby do Evropského parlamentu, které se konají na konci května? A jaké by byly dopady na domácí českou politiku? Jednou možností je vzít výsledky různých voleb za posledních šest let a podívat se, které strany jsou na vzestupu a které na sestupu. Takto spočítané trendy určitě nejsou prognózou výsledků evropských voleb a nemusejí se potvrdit: výpočet je například založen na různých typech voleb (parlamentních, evropských, krajských nebo komunálních), při nichž se voliči chovají různě a mají o ně různý zájem. A především – všechny strany udělají maximum, aby dopadly lépe, než jim náš čistě formální rozbor připisuje. Přesto ony trendy nabízejí docela zajímavý pohled na českou politickou mapu.

Historická analýza ukazuje, že ve srovnání s předchozími volbami do europarlamentu v roce 2014 mají lepší vyhlídky čtyři subjekty: ANO, Piráti, ODS – a SPD ve srovnání s tehdejším Úsvitem (v tomto bodě je ovšem trend patrně nejméně vypovídající, o čemž ještě bude řeč).

ANO by mělo vyhrát, i když mu ve srovnání s aktuálními modely pro parlamentní volby trendová analýza připisuje podstatně horší výsledek. To by se mohlo naplnit – část jeho příznivců má poměrně malý zájem o politiku, Evropská unie je pro ně „daleko“ a určitě nepřijdou hlasovat tak spontánně, jako kdyby rozhodovali přímo o politické budoucnosti Andreje Babiše. Navíc se vítězství ANO čeká, takže trochu nuda. Pro samotné hnutí je zajisté podstatné, zda v Evropském parlamentu získá šest či sedm, nebo dokonce osm křesel, avšak jeho typické voliče to nezaměstnává. 

Jinak je tomu v případě Pirátů a ODS. Proti roku 2014 mohou značně posílit, soupeří spolu o druhou příčku a toto soupeření může dopadnout hodně těsně. I v tomto případě bude počet získaných mandátů (hraje se o to, kdo bude mít čtyři a kdo jen tři europoslanecká křesla) důležitější pro stranické struktury než pro voliče, ale politické důsledky mohou být velké – k tomu se vrátím za okamžik. 

Ve srovnání s rokem 2014 patrně ztratí uskupení kolem STAN a TOP 09, přestože „vzalo na palubu“ řadu dalších „malých“ subjektů. Vliv osobnosti Karla Schwarzenberga, který kdysi tuto koalici držel nahoře, vyprchává a jak STAN, tak především TOP 09 jsou oproti roku 2014 v hlubokém útlumu. Dvojmístný výsledek by jim mohl přinést jen nadprůměrný zájem jejich příznivců, daný například snahou podpořit členství České republiky v Evropské unii. Stejný faktor by ovšem mohl oproti trendu zvednout i KDU-ČSL, která se opírá o podobnou voličskou skupinu. Stojí za připomenutí, že před eurovolbami v květnu 2014 žádný z volebních modelů nepřiznával KDU-ČSL ani 7 procent, ale skutečný výsledek byl téměř 10 procent. KDU-ČSL jistě evropské volby nevyhraje, její naděje na tři křesla v Evropském parlamentu však nejsou žádnou utopií.

Velký otazník bych – jak už jsem naznačil – měl v grafu namalovat nad SPD. Trend sice míří nad pětiprocentní hranici, Okamura sám ovšem nekandiduje a hnutí se rozkládá; vypadá to, že má nejlepší období za sebou.  

Trend dvou levicových stran pak dokonce míří pod hranici 5 procent. Je těžké odhadnout, zda se potvrdí (nasvědčovala by tomu menší politická aktivita jejich voličů a v případě KSČM i odtažitý vztah k evropskému projektu), nebo zda se tvrdá jádra jejich příznivců zaktivizují a alespoň jedničky na kandidátkách – sociální demokrat Pavel Ploc a komunistka Kateřina Konečná – své mandáty obhájí.

Tenkrát na Slovensku

Pokud eurovolby nedopadnou zásadně překvapivým výsledkem, je z pohledu postavení Česka v EU celkem jedno, kolik která strana získá mandátů; ani na budoucnost celé Unie to nebude mít velký vliv. Zato domácí politickou scénou mohou výsledky otřást. 

Začněme „odspoda“. I pokud SPD, komunisté a sociální demokraté těsně přelezou pět procent a dostanou se do europarlamentu, není to pro ně záruka budoucího úspěchu; zisk méně než pěti procent by pro ně ovšem mohl znamenat katastrofu. Tomio Okamura by zřejmě řešil porážku založením nového, v pořadí už třetího hnutí v tomto desetiletí. V KSČM by neúspěch mohl přinést rozštěpení na část ortodoxně marxistickou a levicově pragmatickou. A kdyby pětiprocentní hranici nepřekročila ČSSD, dnešní zdánlivá jednota by patrně byla ta tam – přišel by buď vnitrostranický převrat, nebo rozštěpení. Ani v jednom případě by taková cesta nevedla k úspěchu v parlamentních volbách 2021, což by mohlo znamenat snížení počtu stran v příští Poslanecké sněmovně nebo přinejmenším silnější pozici vítěze voleb.

Kdo ovšem tím vítězem bude? Pokud by ANO v eurovolbách vyhrálo před druhou nejsilnější stranou o deset nebo více procentních bodů, potvrdila by se pevná pozice Andreje Babiše a zvýšily by se jeho šance na volební vítězství v roce 2021. Jiné by to bylo, kdyby se naopak někomu podařilo přiblížit se výsledku ANO hodně těsně.

Pokud by šlo o Piráty, posílila by se vlna euforie, na které zatím surfují. Skok Pirátů v eurovolbách směrem vzhůru by se nelíbil členské základně ODS a výměna v předsednickém křesle by mohla být na spadnutí (naopak dobrý výsledek ODS by upevnil pozici nynějšího šéfa Petra Fialy). Kdyby pak i KDU-ČSL dosáhla dobrého výsledku – a uskupení kolem STAN a TOP 09 také –, začala by se možná rýsovat možnost porazit ANO i Piráty zprava na půdorysu široké koalice, která kdysi na Slovensku znamenala konec Vladimíra Mečiara.

Vznik zatím poněkud utopické „spojené pravice proti Babišovi“ a snad ještě utopičtější varianta jejího vítězství v parlamentních volbách jsou ovšem možné patrně jen za splnění minimálně pěti podmínek: 1. Piráti v eurovolbách výrazně porazí ODS, ale pozice ANO, hlavního protivníka pravice, zůstane relativně silná. 

2. ODS dosáhne takového výsledku, že bude nucena začít přemýšlet o změnách a o případné koalici. 3. KDU-ČSL a STAN s TOP 09 budou mít přibližně stejný výsledek, ani jedno z uskupení se nebude cítit jako to silnější. 4. „Pravice“ se dokáže domluvit na společném postupu. 5. Žádný další subjekt (tedy ani nějaká supernova) nepřekročí v parlamentních volbách pětiprocentní hranici. 

Takový scénář ovšem mohou zhatit dva hráči: jednak ODS, pokud porazí Piráty, posílí si sebevědomí a stane se sama hlavním Babišovým vyzyvatelem, a především ANO, pokud v květnu jasně zvítězí před všemi pronásledovateli a upevní své postavení. Dá se předpokládat, že to Andrej Babiš dobře ví.

{image2}