Budování kapitalismu

Report: V listopadu uplyne třicet let od pádu socialistického režimu. Stejných třicet let se řeší osud pozemků na okraji Prahy u dálnice D1. Jde o jedny z největších a zároveň nejlukrativnějších pozemků v Česku, které zůstaly u dálnice nezastavěné. Na kusu pole se tady ukazují české dějiny v kostce, zejména historie posledních třiceti let, ale jednotlivé postavy a děje mají přesah i do hlubokého socialismu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Na jednom z nejvyšších domů na okraji Jižního Města to docela profukuje. Ze střechy výškové budovy je i za pošmourného podzimního počasí dobrý výhled na velkou část Prahy a okolí. Jen pár set metrů odsud hučí dálnice D1 s křižovatkou vedoucí na velká sídliště Chodov a Háje, srdce Jižního Města. Zkraje října tady byly téměř neustále kolony ve směru na Brno, protože o kus dál se dálnice opravovala.

Na střechu mě doprovází Jiří Štyler, bývalý starosta této části Prahy a nyní opoziční zastupitel za Hnutí pro Prahu 11. Z výšky si prý udělám rychle představu, jak se na jihu Prahy a v blízkosti nejrušnější dálnice hrají pozemkové „monopoly“. „Kvůli támhletěm pozemkům,“ natáhne Štyler ruku směrem k nedaleké stanici metra Opatov, „jsem pravděpodobně dostal přes držku.“ Ukazuje směrem k obecnímu pozemku, který byl na prodej údajně jen za pětinu obvyklé ceny. Nedlouho poté, co na obchod upozornil a podal trestní oznámení, jej syn našel u garáže zbitého a v bezvědomí. To bylo před devíti lety. Policie útočníka nenašla, ale motiv se nabízel. 

Na střeše obejdeme celé kolečko, ale nejdéle se zastavíme na jihovýchodním okraji věžáku. Tam dole pořád stojí kolona aut ve směru na Brno. Po obou stranách dálnice mezi druhým a pátým kilometrem jsou doteď pole. Hrubým pohledem ve směru na Brno jsou vpravo od dálnice tři miliony metrů čtverečních, vlevo jich je méně.

A právě na tomto kusu půdy u dálnice D1 lze docela dobře ilustrovat, jaké procesy také provázely budování kapitalismu v českých zemích. Od výhodné startovní linky pro bývalé komunisty a aparátčíky přes divoké operace s restitučními nároky a pozemkovými úřady až po nejrůznější tlačenky na úřadech. V příběhu oněch polí se vyskytují jména, která hrála podstatnou roli v různých etapách polistopadového vývoje, od „devadesátkových pražských ódéesáků“ přes zvlčilého středočeského hejtmana za ČSSD až po nejnovější vrstvu příznivců prezidenta a kádrů hnutí ANO. Své zájmy má ostatně v oblasti i samotný premiér.

Hlavní cíl je celou dobu stejný, výhodně získané pozemky mnohonásobně zhodnotit. A k tomu má pomoci zejména vybudování nového dálničního sjezdu, exitu 4. Ten by umožnil napojit celou oblast na dálnici, přivést dopravu, vybudovat obrovskou komerční zónu, přidat další obytné celky a krásně, opravdu krásně na tom všem vydělat.

Nyní se rozbíhá minimálně již třetí porevoluční kolo snah o dálniční připojení. Investoři a politické kulisy se mění, ceny stoupají, jen ta pole jsou stále stejná.

 

Z národního výboru do byznysu

Nezastavěné pozemky se hned u dálnice D1 a v těsné blízkosti udržely jen proto, že tudy podle dávných socialistických plánů měl vést silniční obchvat Prahy. 

Proto se na pozemcích nesmělo nic budovat, aby byly volné, až se jednou začne okruh budovat.

Když režim padl, vypukla velká sháňka po volných pozemcích ke komerčnímu využití. Bylo to tak všude. Ale nejfrekventovanější úsek nejvytíženější dálnice v zemi je jen jeden – tady na prvních kilometrech dálnice směrem na Brno. 

S jistou nadsázkou se dá říci, že zatímco jedni ještě cinkali klíči na náměstí, jiní už byli na cestě za bohatstvím. Nejlépe byli na startu připraveni ti, kteří věděli. Ze socialismu si nesli užitečné informace, síť kontaktů a schopnost zařizovat si potřebná rozhodnutí na těch správných místech.

To se projevilo i v případu lukrativních pozemků u dálnice D1.

 

Jednou z nejúspěšnějších společností při získávání polí podél dálnice a jejich následných proměn v územních plánech z orné na zastavitelné plochy se stala skupina Eurospektrum Group. 

Šlo o několik vzájemně propojených společností, z nichž jako první vzniklo Družstvo Eurospektrum v červnu 1990. První roky tyto společnosti sídlily kousek od Emauzského kláštera v areálu bývalého Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy, kde se za minulého režimu plánovaly největší stavební projekty, včetně Jižního Města. 

Klíčovou postavou skupiny Eurospektrum a později největším akcionářem byl Vítězslav Bauer. Původním vzděláním právník, který už od sedmdesátých let pracoval na Národním výboru Praha, dnešním magistrátu. Nejprve vedl sekretariát a pak právní oddělení v útvaru hlavního architekta. Poté prošel jako tajemník komisí pro výstavbu a v první polovině osmdesátých let zastával funkci vedoucího odboru výstavby. 

Byl tak hlavním pražským úředníkem přes rozvoj, výstavbu a sledování územních změn. Podle zprávy v někdejších Zemských novinách pracoval Vítězslav Bauer před listopadem 1989 v sekretariátu Mariána Čalfy, tehdy zaměstnance Úřadu vlády a následně prvního polistopadového premiéra.

Už zkraje let devadesátých začala skupina Eurospektrum skupovat zajímavé pozemky. Nejprve v oblasti Čestlic a Průhonic na šestém kilometru dálnice. 

Developerská společnost spojená s Eurospektrem, v jejímž čele stál na začátku Ladislav Adamec junior, syn posledního předlistopadového premiéra, zde následně vybudovala jednu z prvních komerčních zón v Česku. Na financování se významně podílel Václav Junek a jeho petrochemická říše Chemapol. V zóně vyrostlo jedno z prvních nových obchodních center s názvem Spektrum, svůj obchod zde otevřel také gigantický německý řetězec Makro.

Eurospektrum na sebe nijak výrazně veřejně neupozorňovalo. První větší pozornost na sebe skupina připoutala paradoxně nehodou jednoho ze zakládajících družstevníků a zprostředkovaně i menšího akcionáře celé skupiny, jímž byl herec Jiří Bartoška. Mazda, ve které v polovině roku 1996 havaroval, patřila právě Eurospektru. Bartoška pak ze skupiny o pár let později odešel.

Nemovitosti byly v majetku více různých firem ze skupiny. Samotná mateřská společnost, Eurospektrum Group, koncem roku 1998 přímo vlastnila sedmapadesát hektarů v pořizovací ceně 112 milionů korun, tedy v průměru za dvě stě korun za metr. Nejvíc pozemků držela podél dálnice D1 a v okolí Průhonic, v budoucích obchodních zónách u Hradce Králové a u Olomouce. Tržní ocenění uváděla ve výši jeden a čtvrt miliardy. Už tehdy, na prahu první dekády českého kapitalismu, se ukazovalo, jak důležitý byl rychlý start.

Ten by ale sám o sobě nestačil, důležitá byla i schopnost dojednat si vhodné změny v územních plánech. „Za pár korun za metr čtvereční nakoupili pole u Průhonic a podobně. Po stabilizaci územního plánu je zase výhodně prodávali. Tehdy kolem 1 500 korun, což na dnešní dobu už není tolik,“ říká jeden z obchodních partnerů firmy z 90. let. 

Územní plán určuje, co je kde (ne)možné v katastru obce stavět a případně za jakých podmínek. Návrhy na jakékoliv změny, například z orné půdy na zastavitelné plochy, nakonec schvaluje zastupitelstvo obce. Na území Prahy je to zastupitelstvo hlavního města. A na městě mělo Eurospektrum dobré kontakty jak z dob minulých, tak i tehdy aktuálních. Důležité pro firmu bylo například angažmá někdejšího primátora Jana Koukala, k tomu se ale dostaneme později.

 

Bitva na dálničním poli

Ale popojeďme z šestého kilometru dálnice blíž k Praze, k dodnes nezastavěným lánům, na které je dobrý výhled z věžáků Jižního Města.

Pole v blízkosti města a dálnice se stala po roce 1990 logickým cílem pro obří nákupní centra, která v Československu neexistovala. Vlaječku do mapy tady chtěli zapíchnout akviziční manažeři z řady nadnárodních řetězců. Většinou pohořeli.

Při výjezdu z Prahy vpravo je městská část Šeberov. Tady se v roce 1997 domluvil řetězec Tesco na koupi několika set tisíc metrů polí s podnikatelem Jiřím Malíkem. Vzniknout zde mělo velké nákupní a zábavní centrum. Ale změna na správně vyšrafovaná políčka v územním plánu neprošla pražským magistrátem. Nic nevzniklo a spory s tím související trvají dodnes.

Po necelých dvou kilometrech, zhruba na půlce cesty do Průhonic, končí území Prahy a začíná Středočeský kraj. Podle plánů ještě z dob socialismu se tady měla dálnice křížit s okruhem. 

Tady si zkraje devadesátých let připravoval půdu pro nástup velký francouzský řetězec Auchan. Základem měly být vlastní značky. Hypermarket s potravinami Auchan, s potřebami pro kutily Leroy-Merlin a sportovní obchod Décathlon. Takzvaná Západní komerční zóna Průhonice by byla přímým konkurentem Eurospektra v Čestlicích. To se chystalo na druhé straně dálnice o tři kilometry dál od Prahy. „Průhoničáci byli v obraze a prodávali Francouzům pole okolo devíti set za metr. Asi po dvou letech Auchan zmizel. Eurospektrum mu vyfouklo klíčové pozemky a tím jim to zablokovali,“ říká jeden z lidí, co s Francouzi o pozemcích vyjednával. 

Odstranění případné konkurence je další důležitou kapitolou z pomyslné „příručky úspěšného investora“.

 

Pozemková kouzla

Eurospektrum získalo klíčové státní pozemky u dálnice D1 jako restituční náhradu za parcely, které nebylo možné vydat v Praze-Stodůlkách a Hájích. A zde se můžeme zastavit u dalšího důležitého aspektu polistopadového kapitalistického vývoje. A tím je výkup a směna pozemků, to vše opět pod taktovkou příslušných úřadů.

Jednou cestou mohlo být skupování jednotlivých políček od dědiců a restituentů, kterým se půda, zabavená nebo prodaná za tísnivých okolností za minulého režimu, začala vracet. Účinnější a levnější variantou bylo ovšem skoupení restitučních nároků na parcely, které už by nebylo možné vrátit třeba kvůli tomu, že tam třeba vyrostlo sídliště.

Tyto nároky potom bylo možné ve velkém směnit za jiné pozemky. To bývala dlouho šedá zóna, pravidla pro přidělování náhradních pozemků byla velmi neurčitá. Pozemky měly být pokud možno ve stejné obci, stejného druhu, přiměřeně stejné kvality a plochy. Podávala se žádost a rozhodovala o ní komise, kde byl například člověk z pozemkového fondu nebo obce.

Převod pozemků u dálnice D1 před Průhonicemi podepsal zástupce pražského pracoviště Pozemkového fondu ČR v květnu 1996. Skoro sto osmdesát tisíc metrů čtverečních vyšlo Eurospektrum na necelých šestnáct milionů korun, tedy devadesát korun za metr. Vyplývá to z výroční zprávy společnosti. Ze strany státu byl převod bezúplatný, oněch šestnáct milionů padlo zejména na výkup nároků jednotlivých restituentů.

 

Dlouhý nebo krátký, etapa „staré“ ODS

Tyto pozemky na jihovýchodním okraji Prahy však měly stále jednu pihu na kráse. Nebyly napojené na dálnici. A bez toho zůstane jejich potenciální hodnota v řádu miliard vždy jen na papíře.

Téměř celá devadesátá léta byla ve hře původní varianta, že dálniční okruh okolo Prahy povede tudy. Protne volné lány, na čtvrtém kilometru se propojí s dálnicí a okruh odtud povede dál na severovýchod. To by byla pro majitele pozemků příznivá situace, komerční zóna u křižovatky dálnice s městským okruhem by měla velký potenciál.

Proti této, takzvané krátké variantě se však hlasitě postavily některé obce na druhé straně dálnice, kam měl okruh pokračovat.

Když vyšlo najevo, že pole pod okruhem a podél dálnice mají nové majitele, přišlo na přetřes i jméno tehdejšího primátora Prahy a významného politika ODS Jana Koukala. V roce 1993, kdy se stal primátorem, byl totiž zároveň v dozorčí radě Eurospektrum Group. Jan Koukal již dříve jakýkoliv konflikt zájmů odmítl s tím, že on sám „krátkou“ variantu okruhu nepodporoval.

Nejznámějším odpůrcem této „krátké“ varianty se stal dlouholetý starosta nedaleké obce Křeslice Antonín Zápotocký. Věnoval tomu téměř třicet let života. Na přelomu tisíciletí zvítězila varianta delšího oblouku dál od Prahy, ale původní koridor z územních plánů Prahy a Středočeského kraje nikdy úplně nezmizel. Letos v červenci Antonín Zápotocký zemřel. „Vlastně tomu obětoval zdraví. Byl neskutečně zarputilý. Bez něj by to nedopadlo tak, jak to dopadlo,“ říká Soňa Dederová, která s ním v minulosti při organizaci protestů spolupracovala.

 

My si to nakreslíme, etapa „rittigovské“ ODS

Pak se pár let zdálo, že tady, na jihovýchodním okraji Prahy, zůstanou dál jen pole.

Projekt Teska na Šeberově skončil fiaskem. Po magistrátu, který nesouhlasil s proměnou území na obchody, ztratil britský řetězec podporu i místní části Šeberov. Stavba obchodního centra přestala dávat smysl i ekonomicky, protože nedaleko a přímo na metru vzniklo centrum Chodov. Tesco, které od podnikatele Malíka nakupovalo na Šeberově pole až za 1 900 korun za metr, před čtyřmi lety v účetnictví srazilo jejich hodnotu na pětinu. Letos koupila pozemky od Teska společnost ovládaná Davidem Beranem, podnikatelem v nebankovních půjčkách pod značkou Profi Credit. K dotazu, co chce dělat s více než šestašedesáti hektary na kraji Prahy v Šeberově, se Beran nevyjádřil. Podle jednoho z místních zastupitelů již nový investor prezentoval záměr, že by zde chtěl postavit bydlení pro několik tisíc lidí.

Na přelomu tisíciletí padlo konečné rozhodnutí, že se dálniční okruh okolo Prahy bude stavět jinde. Posunul se víc na jih a nová křižovatka s dálnicí D1 vznikla až na desátém kilometru. Tehdy se zdálo, že to je konečná i pro Eurospektrum a jeho pozemky u původně plánovaného sjezdu na čtvrtém kilometru. Bez křižovatky, přezdívané exit 4, a tedy i bez možnosti hladkého příjezdu by žádná komerční zóna mezi Šeberovem a Průhonicemi vzniknout nemohla. Eurospektru a dalším vlastníkům pozemků v okolí by zbyla „jen“ pole. Rozdíl by to byl obrovský. Podle dvou developerů se o několik kilometrů dál, v již přichystané komerční zóně za Průhonicemi, nabízely pozemky za více než osm tisíc za metr. Hypermarket s parkovištěm jich spolkne čtyřicet až padesát tisíc. Jednoduchou násobilkou dojdeme ke třem až čtyřem stům milionů jen za pozemek pro jeden hypermarket.

Akcionáři Eurospektra se ovšem nevzdali. Jak vyšlo později najevo, Eurospektrum podepsalo s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) v roce 2006 dohodu o vybudování křižovatky a sjezdu exit 4. Soukromá společnost, zastoupená akcionáři Vítězslavem Bauerem a Marií Novákovou, se zavázala, že pro stát připraví na své náklady veškerou potřebnou dokumentaci, napsal již dříve týdeník Euro a server Česká pozice. Na sjezd exit 4 by v trase původně plánovaného okruhu navazovala západním směrem takzvaná Vestecká spojka, menší silnice propojující jih Prahy s dálnicí. Tato spojka by podle projektu prý ulehčila místní dopravě a tím by i celý projekt splnil klíčovou podmínku veřejného zájmu. Ten je nutný pro schválení sjezdu z dálnice. Ministrem dopravy, pod kterého ŘSD spadá, byl v době podpisu smlouvy Aleš Řebíček. Hejtmanem Středočeského kraje, na němž leží většina z navazující Vestecké spojky, byl tehdy Petr Bendl. Oba byli známí úzkými kontakty s vlivným lobbistou Ivo Rittigem.

Společnost Eurospektrum Group našla pro pozemky u dálnice nové investory. V roce 2006 vložila pozemky do společného podniku s Ivanem Zachem, majitelem mediální skupiny okolo televize Prima. V nově založené společnosti Carpet Praha držel Zach prostřednictvím Ges Real půlku, poté dokoupil ještě čtvrtinu. Eurospektrum, zastoupené hlavními akcionáři a životními partnery Vítězslavem Bauerem a Marií Novákovou, za to inkasovalo nejdříve 122 milionů korun a poté dalších 110 milionů. Carpet Praha jako společný podnik dál pokračoval ve skupování polí v okolí dálnice. Nyní již vlastní většinu z 48 hektarů v plánované komerční zóně mezi okrajem Prahy a Průhonicemi. 

V září 2009 koupila patnáctiprocentní podíl od Eurospektra kyperská společnost Aelia Limited za 94 milionů. Tato společnost patřila do klubka zahraničních schránek, které spravovala advokátní kancelář Šachta & Partners úzce spojená s podnikáním lobbisty Rittiga. Jméno společnosti Aelia několikrát zaznělo u trestního soudu v kauze údajného tunelování pražského dopravního podniku. Takzvaná jízdenková kauza letos skončila v prvním kole zproštěním obžaloby všech sedmnácti obviněných. Patřil mezi ně bývalý šéf dopravního podniku Martin Dvořák i jeho matka Marie Nováková, ta samá, která podepisovala smlouvu mezi Eurospektrem a Ředitelstvím silnic a dálnic. 

 

Akce „táta Dvořák“

Marie Nováková se před soud dostala kvůli úvěru na nákup vily na Madeiře zprostředkovaný právníky Šachta & Partners, na nějž se „složily“ zahraniční schránky. Podle obžaloby úvěr jen zastíral skutečný původ peněz, tedy příjem z údajně „cinklých“ zakázek pro Dopravní podnik řízený jejím synem. 

Oba jakékoliv obvinění od začátku odmítali. Marie Nováková uvedla, že si na vilu půjčila, protože její firmy tehdy potřebovaly peníze na „masivní výkupy pozemků“ pro komerční zóny. Martin Dvořák označil celou obžalobu za snůšku nesmyslů a lží mimo jiné proto, že nikdy žádnou zahraniční společnost neměl a neřídil. 

Jeden ze svědků před soudem zmínil ještě jednu investici a tím byl údajný nákup dvou bytů za sto milionů ve Špindlerově Mlýně „na tatínka, aby nebyl vidět jejich pravý majitel“. Prý tomu právničky, co to měly na starosti, říkaly akce „táta Dvořák“. Obhájce Martina Dvořáka to vyvracel tím, že z dědického řízení po jeho otci Václavu Dvořákovi žádný takový majetek nevyplývá.

Generálporučík Václav Dvořák byl mimořádnou postavou československých dějin. Zemřel v roce 2011, v úctyhodných 96 letech. Před válkou začal pracovat na ředitelství Škodových závodů v Praze jako nižší úředník. Zúčastnil se Pražského povstání a byl jedním z lidí, kteří 7. května 1945 převzali vedení na ředitelství ve Škodově paláci. To jej po znárodnění v roce 1945 vyneslo mezi pětici národních správců, v roce 1948 byl jako jeden ze zakladatelů KSČ ve Škodovce v čele akčního výboru strany. V roce 1950 přešel na obranu, kde během tří let vystoupal na generálmajora. V letech 1969 až 1970 byl jako tajemník na ministerstvu národní obrany členem tehdejší vlády. Celou dobu (již od padesátých let) bylo jeho náplní plánování a řízení československých zbrojovek. Zkraje sedmdesátých let odešel z armády a přesunul se do diplomacie. Se svou třetí manželkou Marií Novákovou odcestoval na ambasádu ve Varšavě. Tam také vyrůstal jejich malý syn Martin, pozdější šéf televize Prima z podnikatelského impéria Ivana Zacha a následně také ředitel pražského dopravního podniku jmenovaný během zlaté éry primátora Pavla Béma a jeho přítele lobbisty Romana Janouška.

Zkraje osmdesátých let generálporučík Dvořák odešel do penze, nedlouho poté se s Marií Novákovou rozvedli. Po revoluci spolu nepodnikali. Partnerem Marie Novákové a největším akcionářem ve skupině okolo Eurospektrum Group byl Vítězslav Bauer. Generál Dvořák zemřel v roce 2011. Vítězslav Bauer, bývalý vlivný úředník komunistického národního výboru a muž, který Eurospektrum vybudoval, zemřel roku 2015.

Soud se nezabýval možností, že by oním tajemným „tátou Dvořákem“ mohl být spíše partner a manžel Marie Novákové Vítězslav Bauer než skutečný otec Václav Dvořák.

 

Zásek v plánech, éra hejtmana Ratha

Vraťme se ale na pozemky u dálnice. Tam se opět do dění zapojila politika. Příznivé období postupně skončilo po krajských volbách v roce 2008. Po volbách, které média označovala jako „oranžové tsunami“, se do čela Středočeského kraje, po jehož území má vést velká většina Vestecké spojky, dostal někdejší lékař a ministr zdravotnictví David Rath.

Bývalý středočeský hejtman David Rath jen krátce před svým zatčením s „krabicí vína“ investorům vzkazoval, že na Vesteckou spojku nemá peníze a pro kraj to není priorita. Do vývoje zasáhl i soud, který vyhověl kritikům tohoto projektu a schvalování vrátil o něco zpět.

Návrh nakreslený pod taktovkou Eurospektra, který kombinoval exit 4 jako křižovatku ve tvaru diamantu a k tomu připojenou Vesteckou spojku, schvalovacím kolečkem neproběhl a šel k ledu. Ovšem ani tohle dějství nebylo poslední.

 

Do třetice to vyjde? Éra Babišova kapitalismu

Od dob, kdy s pozemky pomáhaly různé generace ODS, se situace změnila. Proměnili se investoři i velká politika.

Projekt exitu 4 a Vestecké spojky sune vpřed Středočeský kraj pod vedením hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové (ANO). Našly se peníze. Vestecká spojka je nyní odhadovaná na necelé dvě miliardy a exit 4 s napojením přilehlé komerční zóny zhruba na miliardu. Na dohodu s krajem, že o tento projekt Praha stojí, kývlo ještě minulé zastupitelstvo v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou. Ostře proti byli tehdy Piráti, kteří nyní mají v Praze primátora.

Obyvatele jihovýchodu Prahy a blízkých obcí Středočeského kraje teď čeká nové kolo projednávání. Zatím poslední verze sjezdu a křižovatky na čtvrtém kilometru D1 má podobu kruhu s výběžkem do komerční zóny a napojením Vestecké spojky.

V nejnovějších plánech je nakresleno, že od obce Vestec až po komerční zónu bude Vesteckou spojku tvořit jen docela obyčejná silnice s jedním pruhem v každém směru. Od komerční zóny k dálnici už by měla vést pořádná „ranvej“ nejméně se čtyřmi pruhy až k napojení na dálnici na exitu 4.

Podle deklarovaného záměru jde o stavbu ve veřejném zájmu za zhruba tři miliardy, co má vyšší než regionální význam. Údajně uleví místním komunikacím. Ale zároveň je prý potřeba také proto, že od jihu někdy v budoucnu dorazí nová dálnice od Budějovic, která zřejmě jako jediná dálnice nebude mít vlastní pokračování do Prahy. 

„Tady nejde o žádnou komunikaci ve veřejném zájmu. Za státní peníze je potřeba vystavět exit 4, který nebude levný. A Vesteckou spojku k tomu potřebují jako záminku,“ říká Tibor Švec, starosta Vestce, na jehož severním okraji má silnice začít a pokračovat v trase původně plánovaného dálničního okruhu k D1. Obec využila časového okna po rozhodnutí soudu a silnici, která se po obci jmenuje, z územního plánu vymazala. Současný projekt považuje za nesmyslný, protože kopíruje několik již existujících silnic, současně se tváří jako prodloužení dálnice D3 do města a zároveň jako místní komunikace sbírající dopravu z okolí. „Buď mají postavit dálnici jako pokračování D3, anebo postavit obchvat pražské části Šeberov. Ale v tom případě to nemá být silnice druhé třídy, která potřebuje sjezd z dálnice, a ještě k tomu za miliardy korun,“ vysvětluje.

K projektu se bude vyjadřovat několik pražských městských částí a samostatných obcí. Šeberov by rád prosadil zkrácenou verzi, co nejpodobnější obchvatu; zastupitelé se usnesli, že není v jejich silách Vesteckou spojku zastavit, ale budou se snažit, aby obyvatelům přinesla víc užitku než negativ.

Vesteckou spojku a napojení na dálnici dlouhodobě podporovaly Průhonice. Právě do jejich katastru spadají pole, na jejichž královském zhodnocení se už téměř třicet let usilovně pracuje. Největší část pozemků přiléhajících k Vestecké spojce a dálnici D1 vlastní společnost Carpet Praha. Majitel Primy Ivan Zach má v této společnosti 75 procent, Eurospektrum Marie Novákové již jen desetinu. 

V oblasti má své zájmy i společnost Imoba ze svěřenského fondu Andreje Babiše. Firma vlastní pole u osady Rozkoš, což je nejzápadnější část obří severozápadní komerční zóny nad Průhonicemi. Celá západní část je určena pro výstavbu bydlení. Od té komerční, která vznikne blíž u dálnice, má být obytná zóna oddělená protihlukovým valem. Ten by podle prvotních zpráv mohl vzniknout z půdy vytěžené při stavbě linky metra D. 

V komerční ani obytné části zóny se podle informací, které zveřejnilo bývalé vedení Průhonic, nemůže stavět, dokud nebude existovat Vestecká spojka a napojení na ni.

 

Mé Průhonice mi rozumějí

Po posledních volbách přibylo i v průhonickém zastupitelstvu lidí, kteří by zastavění okolních polí aspoň přibrzdili. „Od dálnice je už teď hrozný hluk,“ říká zastupitel Miroslav Langr. Nejhorší je to podle něj v noci, kdy padne studený vlhký vzduch a začne se dobře šířit zvuk, až mu drnčí hrnky na stole. Právě kvůli dodatečnému hluku mu vadí i případný vznik Vestecké spojky. Investoři do komerční zóny prý nyní chodí a straší, že budou chtít náhrady, pokud by obec od podpory rozvoje nějak cukla. „Chodí a říkají, že investovali v dobré víře. Je to u nás hodně nadužívané slovo. Já jako zastupitel bych zase chtěl v dobré víře některé věci změnit,“ vysvětluje. 

Ten, kdo v Průhonicích a okolí umí věci opravdu měnit, ovšem nesedí v zastupitelstvu, ale ve Strakově akademii a o víkendu v podkroví průhonické sokolovny. 

Nemovitosti v Průhonicích, ke kterým patří i zmiňovaná sokolovna, získal Andrej Babiš před lety od bývalé slévárny Beneš a Lát za téměř 300 milionů korun. V areálu po slévárně v nejvýchodnější části Průhonic nyní společnost z Babišova svěřenského fondu staví vilovou čtvrť pro náročnější klienty. Má tam být celkem asi padesát domů. Moderní design ve stylu funkcionalistických kostek přispěl k tomu, že jí místní přezdívají urnový háj. Babišovy budovatelské plány zatím nacházely u místních úřadů porozumění.

S Ivanem Zachem, největším vlastníkem pozemků v plánované komerční zóně, Andrej Babiš umí najít společnou řeč. Jejich mediální domy Mafra a Prima spolupracují při prodeji reklamy. 

V příštích měsících a letech se přímo na polích u Průhonic ukáže, zda je Babiš skutečně schopnější než jeho předchůdci ze starých tradičních stran a naplní své volební heslo „nekecáme, makáme“. 

 

•••

Česká republika má za sebou během třiceti let svobody spoustu úžasných podnikatelských příběhů, od firem s globálním záběrem až po úspěšné malé lokální firmy, které dávají práci lidem v domovských obcích a přinášejí dobrou službu zákazníkům.

Do historie českého kapitalismu však patří i příběhy podobné tomu našemu, s pomocí spřízněných úřadů a politickou tlačenkou napříč stranami i obdobími.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama