Člověk má touhu překonat konečnost, náš projekt to umožňuje

Můžete přiblížit váš projekt a jeho cíl?

Databáze dějin všedního dne je mezinárodní vědecký projekt, jehož cílem je zpřístupnit široké odborné i laické veřejnosti dosud nikde nezveřejněné prameny k dějinám všedního dne. To se děje prostřednictvím online databáze sesbíraných a zveřejněných vzpomínkových textů, čili nejrůznějších pamětí, vzpomínek či deníků obyčejných lidí.

Z jakých ideových směrů vycházíte?

Jak už název projektu napovídá, vycházíme z konceptu dějin každodennosti, někdy se jim také říká dějiny všedního dne. To je specifický pohled na historii, který do popředí staví dosud přehlížené stránky lidských životů v minulosti. Nejde ani tak o velké dějinné události, jako spíš o každodenní návyky, aktivity, ale také pocity či mentální pochody. Jde vlastně o část „kulturních dějin“, ale nesledujeme v něm takové to „vysoké umění“. Spíš popisujeme například, co lidé v minulosti jedli, co měli rádi, co je dojímalo, co naopak stresovalo a podobně. U nás na univerzitních pracovištích se jako samostatný obor dějiny každodennosti nevyučují, ale v zahraničí bývají většinou zastoupeny na historicko-antropologických ústavech a katedrách.

Jakým způsobem a jak dlouho Databáze vznikala?

Počátky projektu sahají až do raných 90. let, kdy socioložka Jana Losová a historik Milan Hlavačka vyzvali veřejnost k zasílání materiálů. Během několika let vznikl základní korpus textů, se kterým pracujeme dnes. Jde o zhruba 400 původních textů. Pak následně prakticky na dvacet let projekt ustrnul, až se v roce 2016 naskytla příležitost ten korpus zdigitalizovat, a odtud pak byl jen krůček k tomu s těmi digitalizáty pracovat. Nějak je utřídit, katalogizovat, a zkrátka systematizovat tak, aby mohly další texty organicky přibývat. Od té doby jsme zpracovávali dostupné prameny, s čímž neuvěřitelným způsobem pomohla například historička Veronika Kršková a další kolegové.

Proč by měla laiky zajímat každodennost místo těch „velkých“ politických dějin?

Pro laika je mnohem pochopitelnější autentický příběh konkrétního historického aktéra. Jestliže se budeme bavit o politicích, panovnících či jiných elitách a jejich velkých činech (války, smlouvy, dekrety atd.), pak se musíme ptát, jak se jejich jednání a tyto události reálně odrazily v životech obyčejných lidí. Díky vzpomínkovým textům pak můžeme zjistit, že obyčejný člověk považuje ve svém životě za důležité poněkud odlišné fenomény a události. Zdánlivě nepatrné změny v životě, jako je změna zaměstnání, proměny jeho vkusu třeba v oblasti konzumu a podobně. Je to vidět i na historiografické produkci posledních let. V knihkupectvích se začínají objevovat různá osobní svědectví, vzpomínky a reflexe historických událostí a tyto publikace začínají převažovat nad popisnými knihami přímo o těch vlastních událostech.

Například?

Třeba nedávné výročí první světové války nebo roku 1918. Nad deskriptivními syntézami dominovaly edice pamětí na tyto události. Zkrátka vzpomínky lidí, kteří žili, když byla válka. Žili se vším tím, co to obnáší, se svými radostmi i strastmi.

Kolik pramenů je ve vaší databázi k dnešnímu dni a jaké jsou ty nejběžnější?