Pozvánka na poušť

Spisovatel, herec a pisníčkář píše o znovu vydané nahrávce písniček.

Jak vzniklo duo M+V? (Tedy Mizera Vodňanský, což, uznejte, zní lépe než Vodňanský Mizera.)

Když vládci před mnoha lety zakázali moje veřejná vystoupení s Petrem Skoumalem, rozhodl jsem se emigrovat. Na rozdíl od většiny jsem to však švihnul na Východ. Vydal jsem se na Slovensko přednášet o tvorbě „malých javiskových foriem“. Po přednášce v Popradu v létě 1983 mě vyhledal student matfyzu Ivan Mizera. Měl zájem o mé texty ke zhudebnění pro začínající studentské divadlo GUnaGU.

Některé jsem napsal rovnou slovensky, na scéně studentského divadélka jsem i zpíval. Nikdo mě nezakazoval, a tak jsme mezigeneračně spolupracovali až do sametového převratu. Jednou za rok došlo k malému zázraku i v Praze. Cenzurou prokleté jméno se objevilo na plakátech – ukryto mezi jmény kolegů z divadla. Bdělá oka cenzorů nenapadlo, že Vodňanský, který přijíždí v zájezdové sestavě divadla GUnaGU z Bratislavy, je ten samý, kterého v Praze zakázali.

Přišel rok 1989 a po nějaké době přijal Mizera post univerzitního profesora matematiky na západní polokouli.

Dvacet let jsme byli v kontaktu jenom přes mail. Ujistili jsme se, že nás naše písničky baví a možná někdy, někde, až… Až jsme do sebe loni vrazili kousek od Václaváku. Do roka vznikla studiová nahrávka „bratislavských emigračních“ písní. Názvem cédéčka lákáme k výletu: Zvu tě na poušť Karakum. Radu na cestu poutníkovi poskytnou slova písně: „Nestěžuj si oblakům, marně je voláš, odolej zázrakům, neodoláš…“

Podpořte Reportér sdílením článku