Digitalizace je nástroj, nemůže nahradit cíl

Byznys

„Digitalizovaná tupost je pořád stejně zhoubná,“ říká ekonom Mojmír Hampl, šéf poradců pro finanční sektor ve společnosti KPMG a jeden ze spoluautorů Manifestu 121. Zdůrazňuje, že technologický pokrok není samospasitelný a nemůže nahradit skutečné cíle v byznysu ani v životě.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Proč jste se rozhodli sepsat Manifest 121, který odkazuje na sté výročí slavné Čapkovy hry R.U.R.?

Mělo to dva důvody. Jednak nás mrzelo, že se o stém výročí této skvělé hry u nás skoro nemluvilo. A zadruhé je téma „člověk a stroj“ stále aktuální, možná dokonce živější než před těmi sto lety.

 

V čem je živější?

Čapek byl velmi předvídavý, skoro všechno, co napsal, má přesah až do dnešní doby. V R.U.R. otevřel otázku, zda může stroj, který je lidským výtvorem, nakonec člověka zničit. Myslím, že si tuto otázku s rozvojem digitalizace klade stále více lidí.

 

Myslíte si, že se dostáváme do fáze, kdy nám obrazně řečeno začínají stroje přerůstat přes hlavu?

Já si nemyslím, že stroj může zničit člověka. Jsem přesvědčen, že člověk se může zničit sám. Ale je otázka, zda mu technologie v té sebedestrukci nemůže pomáhat. Používám záměrně slovo technologie, a ne robot. A to přesto, že výraz „robot“ považuji za zcela mimořádný, nevybavuji si žádný jiný, který by se z češtiny dostal prakticky do všech jazyků světa.

 

Ve kterých oblastech života je podle vás ten „tlak technologií“ nejcitelnější?

Téměř všechno, co vytváříme, může být použito k užitku i ke škodě. Dobrým příkladem jsou počítače. Západní civilizace je léta tahounem pokroku v této oblasti. Ale do růstu produktivity se to jaksi nepromítá. Ukazuje se, že počítače, laptopy a smartphony sice umožňují dělat věci mnohem rychleji a efektivněji, ale stejně tak umožňují efektivněji zahálet. A například v mezilidské komunikaci zatím, zdá se, přinášejí technologie více škody než užitku.

 

Celý rozhovor si můžete poslechnout i ve formě podcastu:

 

​​​​​​​

 

A přitom to před lety vypadalo, jak bude užitečné, když bude moci každý bez prostředníků sdělovat svůj názor.

Jenže jsme se ocitli spíše ve fázi, že každý může mít svou vlastní pravdu bez ohledu na fakta. Občas se lidstvu stává, že technologie předběhnou naši schopnost je rozumně využívat. My jsme se ocitli tak trochu v zajetí algoritmů, které ovlivňují naši komunikaci. A celý ten oceán internetu je do značné míry globálně monopolizován několika málo obřími firmami.

 

Čtyři hlavní teze

Manifest obsahuje celkem čtyři postuláty. Prvním je „naším měřítkem je člověk“. Co si pod tím představit?

V centru všeho důležitého má stát člověk a technologie – jejich kvalitu a užitečnost – máme posuzovat podle toho, nakolik zlepšují život lidí. Já osobně to podobně vnímám i s ochranou životního prostředí. Starejme se o něj, chraňme jej, ale nezapomínejme na to, že jej chceme chránit pro život lidí, ať dnešních, nebo budoucích generacích.

 

Druhé sdělení zní: „Zohledňujme lidskou přirozenost…“

Jsou stránky, které jsou nám vlastní a strojům být nemohou – city, emoce, vnímání… To je silná stránka člověka, na kterou se občas zapomíná. Stroje sice umí dělat některé druhy práce přesněji, lépe a s menším množstvím chyb, ale výkonnost není jediná hodnota, na kterou je třeba myslet.

 

Třetím bodem pak je: „Rozvíjejme, co stroje neumějí.“ Tady se dostáváme už velmi blízko k R.U.R., kde ovšem nakonec stroje díky pokusům doktora Galla „duši“ získaly. Neblíží se některé fáze strojového učení k těmto oblastem?

V tomto směru si myslím, že byl Karel Čapek až příliš odvážný vizionář, nebo řekněme příliš velký pesimista. Nebál bych se, že by byly stroje schopny takového rozvoje, aby nakonec začaly uvažovat o tom, co je lepší pro svět, a usoudily, že je člověk překonaná vývojová fáze, protože je příliš chybující, citový a podobně.

 

V Čapkově hře ovšem nakonec i roboti dokážou pocítit vzájemnou lásku...

Replikování lidských vlastností stroji bych neočekával. Nemyslím si, že by byl lidský mozek schopen vymyslet něco tak geniálního, jako je mozek sám.

 

Poslední bod manifestu říká: „Technologie jsou prostředek, a ne cíl.“ To je asi jasné, jen se na to občas zapomíná. Často je samotná digitalizace vydávána za řešení problému…

Digitalizace přitom žádné znaménko nemá, kladné ani záporné. Je to nástroj, postup, nikoli řešení. Opakovaně jsem zažil – například u některých našich institucí státní správy –, že digitalizace život lidem nezjednodušila, ale zkomplikovala. Pokud je to digitalizace smysluplná, jako když mohu své účty a peníze kontrolovat v jedné bankovní aplikaci, pak to samozřejmě život zlepšuje. Tupost v jakékoli činnosti je zhoubná a digitalizovaná tupost je úplně stejně zhoubná. Musíme vědět, v čem ten konkrétní krok pomůže, co urychlí, jak se vyplatí, a ne si jen říct, že budeme digitální.

 

Odpovědnost je na nás

Nebojíte se, že jako autoři Manifestu 121, který varuje před přílišným spoléháním na digitální svět, můžete být považováni právě za jakési staromilce?

Osobně mi určitě nebude vadit, když mě někdo bude považovat za konzervativního člověka. A pokud bych to mohl trochu zkarikovat, řekl bych, že řada velkých průšvihů v historii lidstva začala u touhy po revoluční změně a totálním odmítnutím „starého řádu“. Zastávám názor, že člověk má mít sakra dobrý důvod, pokud chce něco fungujícího rušit a nahrazovat zcela novým.

 

S jakým vlivem technologií se setkáváte přímo ve svém oboru a životě?

Pominu to, že poslední dobou mluvím spíše se stroji a obrazovkami než s lidmi, což už snad brzy bude minulostí. Na dětech ovšem vidím, jak technologie mění způsob přijímání informací, velké množství podnětů k nim přichází z obrazovky. Všem se nám koncentrovala spousta pracovních i odpočinkových činností do smartphonu. To ale pořád nemění podstatu člověka a neznamená to, že by nad námi technologie získávaly převahu. Do našeho života se dostanou jen tak daleko, kam si je sami pustíme. My jsme ti, kdo o tom rozhoduje, je to naše odpovědnost.

 

Jaký by měl být ideální praktický dopad Manifestu 121?

Chtěli bychom upřít pozornost na to, že technologické proměny nejsou samospasitelné. Správné otázky jsou totiž i v digitální době pořád stejné: jak zlepšíme konkrétním lidem život nebo usnadníme práci.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama