Počítače napovídají, my musíme rozhodnout

V čem je podle vás poselství R.U.R. i po sto letech aktuální? Může být někdy moc strojů nad našimi životy až příliš velká?

Myslím, že je potřeba v automatizaci a robotech především hledat to pozitivní. Nebát se a vnímat to jako věc, která je pro lidi prospěšná. Jsem přesvědčen, že moc strojů přehnaná nebude. Oblastí, ve kterých nahrazují lidi a pomáhají jim, je sice čím dál tím více, ale stále ne dostatek. Určitá rizika zde samozřejmě existují. A je důležité, abychom je dokázali identifikovat a byli si jich vědomi.

 

Za poslední rok a půl se výrazně urychlila digitalizace mnoha oblastí byznysu i běžného života. Zůstane to tak?

Například to, že jsme si zvykli používat videokonference místo osobních schůzek, už nevymizí. Budeme se určitě chtít vrátit k osobním kontaktům – a je to správné –, ale přenos části komunikace do virtuální podoby už zůstane nedílnou součástí procesů ve firmách. Dochází také k velkému pokroku v digitalizaci státní správy, kdy lidé mohou komunikovat s úřady přes zabezpečené elektronické kanály. Tam také žádný krok zpět neočekávám.

 

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu:

 

 

Ve kterých oblastech došlo k vůbec největšímu digitálnímu skoku?

V komunikaci finančních institucí, bank či energetických a dalších velkých firem s jejich klienty. Dnes není potřeba fyzicky podepisovat dokumenty, abyste s nimi uzavřeli smlouvu. To je velká věc, která ušetřila spoustu času klientům, ale také firmám, protože ty věci jsou rychlejší a fungují bez problémů. Interakce s klientem, která se z velké části přesunula do digitálního světa, je podle mě jednoznačně největším přínosem poslední doby.

 

Zmiňoval jste státní správu. Právě díky digitalizaci se prý v rozpočtu ušetří peníze, které dnes chybí. Dají se tak skutečně uspořit desítky miliard?

Z mé zkušenosti u těch komerčních institucí, kde digitalizace dosáhla už velkých rozměrů, je její přínos opravdu značný. Není to ovšem úspora založená na propouštění lidí. Jsou to změny, které umožní, aby lidé, jejichž práci nahradí počítače, pracovali pro klienty a přinášeli firmám nové příjmy. Pracovníci, kteří už nemusejí řešit administrativu, mohou klientům nabízet další produkty, protože je ze svého působení v back office zpravidla dokonale znají. A ukazuje se, že to velmi dobře funguje. U státní správy si asi přechod „uspořených“ lidí na příjmovou stránku veřejných financí tak jednoduše představit nejde.

 

Těžko počítat s tím, že by ušetřené administrativní síly přešly na finanční úřady a zvýšily jejich výkonnost.

To asi opravdu ne. Úspory na straně státní správy budou nejspíš prostým součinem ušetřených lidí krát jejich průměrná mzda. A něco navíc za ušetřený papír, obnovu zastaralých strojů a podobně. Jaká úspora to bude a zda se bude počítat v miliardách za rok, či za pět let, to netuším.

 

Roboti bez roboty

Které oblasti lidské činnosti či podnikání podle vás na výraznější zapojení strojů ještě čekají?

Řekl bych, že je to oblast té skutečně fyzické, manuální činnosti. Tam zatím nedochází k žádnému velkému pokroku. Pořád vídám pána, který doplňuje zboží do regálu v supermarketu. Což je přitom činnost, která by se dala automatizovat docela snadno.

 

Slovo robot odkazovalo na robotu, tedy těžkou manuální práci. Není to trochu paradox, když místo kopáčů stroje zatím nahrazují spíše inženýry?

Je to paradox společenský, ale zároveň je to ekonomicky zcela logické. Cena, kterou zaplatíte za investici do softwaru, tedy za jeho vývoj a rozšíření po světě, se vám vrátí při určitém počtu uživatelů. Další a další zákazníci pak přinášejí příjmy, proti kterým už nestojí tak velké výdaje. Pokud ale máte výrobní prostředek ve fyzické podobě, pokaždé jej musíte znovu vyrobit, dopravit na místo určení a podobně. A to je mnohem dražší.

 

A zároveň je manuální práce obvykle málo placená, takže není takový ekonomický tlak na její náhradu…

Z mého pohledu je škoda, že tu těžká nebo jednotvárná manuální práce i v době robotů pořád zůstává. Pro vysvětlení lze ovšem ukázat jednoduchý příklad. Všichni víme, že je možnost mít doma vysavač, který bude luxovat za nás. Myslím ale, že jsem ho ještě nikdy neviděl v žádné velké firmě. Protože nahradit toho luxujícího člověka strojem zkrátka zatím nedává ekonomicky smysl.

 

Pokud by se to časem změnilo, našlo by se uplatnění pro ty, kdo dnes vykonávají onu těžkou práci, u které třeba nejsou až takové nároky na vzdělání?

Jsem přesvědčen, že ano. Kvalifikovanost pracovní síly se neustále posouvá. Nemyslím si, že by lidé, kteří dělají těžkou fyzickou práci, většinou nezvládli dělat i jinou. Třeba jen nedostali tu příležitost. Rozhodně bych je předem nepodceňoval.

 

Zůstat pánem situace

Práci s daty se věnujete celý život. Neděsí vás někdy, jak velký prostor necháváme algoritmům při rozhodování ve svém osobním životě?

Mě osobně ne. Myslím si, že lidská mysl nakonec vždy zvítězí. To, čemu říkáme selský rozum, člověk uplatňuje každý den. Algoritmy jsou fajn, například když mě navigace vede v dopravě každý den tím správným směrem. A že mi doporučují tu nebo onu dovolenou? Nakonec jsem to přece vždycky já, kdo se rozhodne, zda se mu to líbí, nebo ne. Přistupujme k tomu tak, že algoritmy mají charakter doporučující, nikoli přikazující.

 

A co kdyby se i do té navigace promítly komerční zájmy a její provozovatelé dostávali zaplaceno třeba za to, že povedou více lidí kolem určitého obchodního centra?

Upřímně bych se spíše divil, kdyby se to už nedělo. Všichni chtějí monetizovat data a hledat nové příjmy, takže si dovedu představit, že i tohle už někoho napadlo. Pokud mě i tak navigace dovede do cíle v čase, který je pro mě přijatelný, snesu to. Ale na druhou stranu: proč bych měl u toho obchodu zastavit? Vždyť jsem to já, kdo je pořád strůjcem svého osudu.

 

Nestálo by za úvahu – i proto, abychom dovedli být nadále pány svého osudu – přemýšlet alespoň u dětí o nějaké výchově v oblasti „digitální gramotnosti“?

Určitě ano, je to věc, která patří k současnému životu a bude čím dál podstatnější. My sami už dnes často dokážeme sotva rozeznat reálnou informaci, fotografii, či dokonce video od podvrhu či montáže. Generace našich dětí to s postupujícím technologickým vývojem bude mít ještě daleko složitější. Jsem ale přesvědčen, že teď i v budoucnu bude vždy důležitá schopnost kritického uvažování. Čas, který nám modernější technologie ušetří, bychom měli alespoň zčásti věnovat prověřování informací, které se k nám dostávají.