Energetické přepřahání

Nejdříve velký obrázek: podle předpovědí bude svět za dvacet let mnohem větší, hladovější po dalších zdrojích a provázanější než nyní. Světová ekonomika se v průběhu následujících dvaceti let zdvojnásobí, během třiceti let až ztrojnásobí. Shodují se na tom prognózy počítající s pokračujícím růstem počtu obyvatel, bohatnutím nejlidnatějších zemí světa v Asii a později v Africe. Zjednodušeně napsáno: očekává se, že i na indických silnicích přibudou velká SUV a v tropech bude víc lidí chtít klimatizaci.

S růstem životní úrovně bude spojen růst poptávky po dalších zdrojích energií, tedy čemkoliv, co dokáže roztáčet kola v továrnách a na silnicích, hřát v zimě a chladit v létě. Přibrzdit poptávku po energiích by měl naopak růst efektivity a tlak na úspory.

Podle optimistické varianty prognózy ropné společnosti BP by to v součtu mělo znamenat nárůst poptávky po energiích během dvaceti let jen o třetinu: z největší části za tím bude stát Indie a Čína. Nyní představují tyto země třetinu světové populace, ale generují polovinu růstu poptávky po energiích. Čína se kvůli problémům s životním prostředím ve městech relativně rychle mění v zeleného obra, takže na postu energetického otesánka ji vystřídá Indie. Na rozdíl od většiny světa ji bude za dvacet let stále pohánět především uhlí.

Naopak celková spotřeba energií ve vyspělých státech bude stagnovat i při pokračujícím ekonomickém růstu. Díky vyšší efektivitě výrazně oslabí přímá úměra mezi hospodářským růstem a zvýšenou spotřebou energií.

Podle čerstvě zveřejněné vize české energetiky z dílny ministerstva průmyslu by se celková spotřeba energií v Česku neměla do roku 2040 téměř změnit, a to i přes reálný vzestup ekonomiky o více než dvě třetiny. Kouzlem, které to údajně zařídí, budou úspornější technologie.

V současnosti zhruba polovina světových energetických zdrojů míří do průmyslu a výroby. Necelých třicet procent slouží k vytápění a chlazení budov a pětina se zužitkuje v dopravě. Průmysl svůj podíl na spotřebě energií celosvětově zvýší, a to zejména kvůli industrializaci v chudších státech. Bude pokračovat odklon od jednoduchého „spalování“ k druhotnému zpracování neobnovitelných zdrojů kvůli tlaku na udržitelné životní prostředí. Celkovým vítězem pak budou zřejmě plyn a obnovitelné zdroje.

Pokračovat by měla elektrifikace ekonomiky, tedy příklon k používání elektrické energie jako hlavního pohonu. Platí to pro nové budovy i dopravu. Kalifornie se v prosinci stala prvním státem americké unie, která zavedla do stavebního řízení povinnost pokrývat střechy nových budov solárními panely. Podle tamní státní energetické komise to bude znamenat „v průměru o 9,5 tisíce dolarů (přes dvě stě tisíc korun) vyšší náklady na stavbu průměrného domku, ale zároveň devatenáct tisíc dolarů (přes čtyři sta tisíc korun) úspor na energiích během třiceti let provozu“. Povinné to bude pro většinu nově povolených rodinných domků a činžáků od roku 2020. Kalifornie by sama za sebe byla pátou největší ekonomikou světa. Pokud se podobnou cestou vydá více států, je vzhledem k této zaručené poptávce jistý boom domácích solárních systémů: masovější výroba a vyšší konkurence v oboru povede patrně k poklesu jejich ceny a růstu jejich účinnosti.

V případě dopravy může být přesun od ropy k elektrické energii změnou až revoluční. Podíl elektromobilů a hybridních vozů kombinujících baterie s benzinem dosáhne již za šest let třiceti procent všech prodaných nových osobních aut, odhaduje americká banka JPMorgan. V roce 2030 bude podle stejného zdroje jen jedenačtyřicet procent aut vybavených klasickým spalovacím motorem.

Studie ropných společností jako BP a Exxon jsou v tomto ohledu mnohem konzervativnější. Podle nich bude v dohledné budoucnosti dál vládnout klasický spalovací motor. A to hlavně kvůli snižující se spotřebě a nižší pořizovací ceně. I olejáři však odhadují, že nárůst počtu aut ve vyspělých státech skončil a poptávku po benzinu a naftě budou vytvářet přibývající náklaďáky a letadla.

Velkou neznámou je další technologický skok, rozšíření samořiditelných automobilů. To by pravděpodobně vedlo ke vzniku úplně nových služeb založených na sdílení aut, k omezení nákupů aut do osobního vlastnictví a nižším celkovým prodejům.

Sečteno nicméně dohromady: ve vyspělých státech podle prognóz klesne spotřeba fosilních paliv a poptávka se přesune k elektrické energii.

Není kouře bez ohýnku

Podle Mezinárodní energetické agentury (anglická zkratka IEA) je příklon k výrobě a spotřebě elektrické energie výrazný již nyní. Sedmdesát procent z nárůstu poptávky po primárních zdrojích energií nyní směřuje do výroby elektřiny. V roce 2017 vzrostla podle IEA výroba elektrické energie o 3,1 procenta a rostla o procentní bod rychleji než poptávka po všech energiích dohromady. Zásadní otázka pro budoucnost tedy zní: jaké energetické zdroje využívat, z čeho vyrábět elektřinu a jak zároveň neuvařit Zemi.

Energetika je stále hlavním producentem skleníkových plynů, které, jak soudí většina expertů, přispívají ke globálnímu oteplování. Hlavním cílem změn je návrat na křivku udržitelného rozvoje. Základním plánem, podle něhož se nyní hraje, je Pařížská dohoda o klimatu. Omezit emise skleníkových plynů, zvlášť oxidu uhličitého, a zmrazit nárůst průměrné globální teploty pod dva stupně Celsia navíc vůči teplotám v době před průmyslovou revolucí. Dva stupně Celsia jsou nyní všeobecně uznávanou hranicí pro snesitelný život, nad ní už začínají katastrofické scénáře. Pařížská dohoda je sice široká mezinárodní smlouva, zájmy jednotlivých států jsou však rozdílné a výsledky hodně vzdálené. První generace lidí, kteří si nejspíše prožijí úspěch nebo průšvih pramenící z této dohody, se narodila teprve nedávno. Teď chodí do mateřských školek – a výsledky se pravděpodobně ukážou koncem století.

Vítr, slunce, voda a biomasa jsou díky tlaku na přechod k obnovitelným zdrojům a různým úlevám nejrychleji rostoucí energetickou komoditou. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) pokryly v roce 2017 čtvrtinu nové poptávky po energiích. Pokud se vezme jen výroba elektrické energie, obnovitelné zdroje uspokojily téměř polovinu nově vytvořené poptávky. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny ve světovém měřítku stoupl v roce 2017 již na čtvrtinu a zelené energie se poprvé dostaly před zemní plyn. Nejrozšířenějším palivem pro elektrárny zůstává ovšem stále s náskokem hnědé uhlí.

Částečně v kontrastu s obrazem „špinavé“ Číny a rétorikou amerického prezidenta Trumpa brojícího za návrat k fosilním palivům se tyto dvě země v posledních letech mění na lídry zelené energetiky. V obou zemích masivně přibývají instalace větrníků a slunečních elektráren. Začínají totiž dávat dlouhodobější ekonomický smysl i bez štědrých dotací. Nepotřebují vysoké vstupní investice jako klasické elektrárny, nesrovnatelně jednodušší je i povolování, instalace a provoz. Náklady na jejich pořízení a provoz dosáhnou během následujících dvou let takové úrovně, že budou schopny ve Spojených státech bez podpory produkovat elektřinu za nižší ceny než levné uhelné elektrárny, vyplývá ze studie poradenské společnosti Lazard z loňského roku.

Jejich velkou nevýhodou vůči klasickým elektrárnám je závislost na počasí, a tedy omezená předvídatelnost. Řešením budou zřejmě různé druhy úložišť, kde se energie bude dočasně skladovat. Objevují se baterie pro domácnosti i plány na skutečně obří sklady: například budování různých druhů vodních a plynových přečerpávacích stanic. Do nich se vyrobená energie uloží při přebytku, kdy mívá na trhu i zápornou cenu. Je pravděpodobné, že s nástupem elektromobilů cena baterií při jejich masové výrobě spadne a z flotily aut se může fakticky stát gigantické úložiště na čtyřech kolech.

Kam dál

České ministerstvo průmyslu loni o Vánocích rozeslalo ke krátké diskusi jeden z klíčových dokumentů o tom, kam zamíří tuzemská energetika v dalších deseti letech. Plán v oblasti energetiky a klimatu je domácím úkolem posílaným do Evropy, v němž se na téměř třech stovkách stránek popisuje, jak se daří na cestě k efektivnější ekonomice bez uhlíku. Zároveň je to obecný základ pro různé budoucí podpory, zákazy a omezení, jež předurčí, které typy energií se budou podporovat nebo tlumit v příští dekádě. Do určité míry se tím vykolíkuje prostor pro konkurenční byznysy v energetice, stavebnictví a dopravě.

Návrh českého „klimatického“ plánu počítá s tím, že s obnovitelnými zdroji se toho v Česku moc dít nebude. Klíčovým měřítkem je plánovaný podíl obnovitelných zdrojů na celkové konečné spotřebě energií. Do roku 2030 má vyrůst tento podíl na 20,8 procenta ze současných zhruba patnácti procent. Předchozí cíl třináct procent pro rok 2020 splnilo Česko už před šesti lety a současná vláda zřejmě soudí, že není kam spěchat. Podle náměstka ministra průmyslu pro energetiku Reného Neděly se rozhodli „šetřit“. „Snažíme se maximálně naplnit to, co po nás Evropská unie chce, a zároveň hledáme cesty, aby to mělo co nejmenší finanční dopad na Českou republiku a na spotřebitele. To ale nic neříká o tom, jaký tady bude skutečný energetický mix do budoucna,“ uvedl Neděla pro MF DNES. Až návrh projde schvalovacím kolečkem v České republice a poté v Bruselu, ovlivní přípravu energetické koncepce. Tedy to, co a jak se bude v Česku podporovat a případně stavět.

Z navrženého plánu vyplývá, že nárůst z patnácti na dvacet procent zelených energií se vůbec nemá týkat zvýšení výroby elektřiny. Jediný výraznější růst čeká podle návrhu jen větrné elektrárny, a to na úkor bioplynových stanic, jež omezí výrobu elektřiny a zaměří se na teplo. Zmíněný nárůst využití zelených zdrojů se má odehrát jen ve vytápění domů a v dopravě. V prvním případě by mělo dojít k výstavbě spaloven. Bude se častěji pálit dřevní štěpka a část odpadů. V dopravě se počítá s tím, že ve stejné míře bude pokračovat byznys s přimícháváním řepky a biolihu do paliv. Ve druhé polovině příští dekády se k tomu rozjede obchod s biopalivy druhé generace, která se vyrábějí ze zbytků z polí, biologického odpadu, případně z rostlin jako šťovík.

Takový plán se logicky nelíbí lidem a firmám, jež se pohybují okolo zelené energetiky. Podle Martina Mikesky z profesní Komory obnovitelných zdrojů je plán zkrácený zhruba o pětinu oproti původnímu závazku, ale především zabrzdí přirozený růst některých odvětví. Podle propočtů komory budou přiškrceny malé vodní elektrárny, střešní instalace solárních panelů nebo tepelná čerpadla. Naopak přestřelené jsou tuzemské možnosti spalování štěpky a odpadů. Existuje obava, že plán se může promítnout do finanční podpory i regulace připojování a zájemci o obnovitelné zdroje „budou mít utrum“. „Pro sektor obnovitelných zdrojů z toho vyplývá nejistota spojená s každoročním schvalováním pravidel a velmi nízkými čísly pro malé projekty. Naopak je bizarní, jak velká čísla se tvůrci energetické koncepce pokoušejí dostat do spalování biomasy pro teplárny,“ říká Martin Mikeska.

Okolo roku 2030 navíc skončí štědrá dvacetiletá podpora velkých solárních elektráren, na níž vydělala úzká skupina lidí a která zdiskreditovala celé odvětví. Je otázkou, jak a zda bude pokračovat okolo 1 600 megawatt těchto velkých projektů.

Základ peněz na různé typy podpor má stát získat z dražby emisních povolenek. Za dva roky startuje nové kolo přidělování a obchodování s emisními povolenkami, tedy systému cukru a biče za vypouštění skleníkových plynů (každá země má přiděleno, kolik emisí může vypouštět, a když se dostane pod svůj limit, může „nevyužívané“ emise prodávat). Výnosy pro český stát se podle různých variant pohybují mezi 150 a 230 miliardami korun: tyto peníze se pak rozkrájí mezi hráče v energetice právě podle schválených preferencí.

Jádro místo uhlí

Jak už bylo zmíněno, ve vyspělých státech se do budoucna počítá se stagnací spotřeby energií i přes ekonomický růst. V Česku by se měla udržet na stejné úrovni výroba elektřiny s jednou výraznou proměnou. Naroste význam jádra, ustoupí uhlí. Aspoň s tím počítá současná koncepce s výhledem na desítky let dopředu. Zatím se naopak nepočítá s výrazným růstem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Jádro nyní tvoří zhruba třetinu výroby, za třicet let by to měla být polovina. Výhody a nevýhody jaderné energie jsou známé. Pokud slouží, jde o masivní a stabilní zdroj téměř bez emisí skleníkových plynů. Na začátku je však nutná obrovská investice s nejasnou návratností a stále nevyřešeným problémem, kam uložit radioaktivní odpad. Do poloviny letošního roku by mělo padnout vládní rozhodnutí, zda a jakým způsobem se do případného budování nových reaktorů zapojí stát a energetická skupina ČEZ.

„Ve světě není případ, kdy by se rozvíjela jaderná energetika bez podpory státu,“ říká Daniel Beneš, šéf skupiny ČEZ, většinově vlastněné Českou republikou.

Podle nynější energetické koncepce nastoupí jádro místo uhlí. Podíl uhlí by se měl během dvaceti let scvrknout z poloviny na méně než pětinu energetického koláče. Podle šéfa ČEZ je v Evropě „protiuhelný trend velmi silný“. „Již od příštího roku začne postupné odstavování starších uhelných zdrojů ČEZ, které nesplňují nové ekologické limity,“ uvádí Daniel Beneš. „Je reálné, aby se v české energetice přestalo používat uhlí kolem roku 2050. Pro vysoce účinné centralizované teplárenské soustavy by mělo smysl uvažovat ještě o pár letech navíc, ale spíše očekávám přechod na biomasu,“ dodává.

O načasování uhelného exitu a o to, kdo a za jakých podmínek na trhu zůstane, bude v Česku ještě rvačka. Chystaný konec hnědého uhlí pro výrobu elektřiny již ohlásilo několik evropských zemí. Jako zatím poslední oznámilo koncem ledna dohodu mezi politiky, průmyslníky a odboráři Německo: všechny uhelné elektrárny odpojí do roku 2038. Regiony, v nichž se hnědé uhlí ještě těží a využívá v elektrárnách, dostanou čtyřicet miliard eur ve formě finanční pomoci. Další až dvě miliardy eur ročně půjdou na případné tlumení růstu cen elektřiny pro domácnosti a společnosti, pokud by k němu došlo. Německo je ze západních ekonomik jednou z nejzávislejších na hnědém uhlí, plány na odpojení uhelných elektráren ze sítě zde patří k těm méně agresivním. Významným těžařem a výrobcem elektřiny z hnědého uhlí je v Německu holding EPH Daniela Křetínského, jenž založil byznys právě na co nejdelším dojezdu a udržení klasických tepelných elektráren v provozu.

Němci se přitom již před osmi lety rozhodli, že v roce 2022 opustí jadernou energetiku. Obnovitelné zdroje tam již tvoří přes čtyřicet procent výroby a loni poprvé předběhly uhlí. Vítr a slunce mají mít v této zemi na konci příští dekády téměř dvoutřetinový podíl na výrobě.

Podle šéfa skupiny Sev.en Energy Luboše Pavlase je však bohaté Německo v jiné hospodářské situaci než Česko, které nemá podobnou ekonomickou kapacitu, a český příspěvek ke změně klimatu je nepoměrně menší. „Česká republika nemá jiný vlastní zdroj energie než hnědé uhlí. Jakákoliv jeho náhrada znamená zvýšení závislosti na často těžko předvídatelných trzích. Měli bychom co nejvíce využít toho, co máme k dispozici,“ říká. Skupina Sev.en finančníka Pavla Tykače provozuje hnědouhelné doly v severních Čechách, patří jí tepelná elektrárna Chvaletice a usiluje o koupi elektrárny Počerady od ČEZ. Podle Luboše Pavlase by si Česko do budoucna mělo udržet a využít potenciál a znalosti jaderné energetiky, naopak jako nejhorší variantu vidí zemní plyn. „Zejména z důvodu energetické bezpečnosti a možných vnějších geopolitických vlivů na další oblasti našeho života,“ vysvětluje.

Revoluční epilog

Z českého pohledu nejsou karty rozdány zrovna jednoduše. V poměrně krátké době projdou proměnou dva velké byznysy, na nichž z velké části stojí česká ekonomika: energetika a automobilový průmysl. První u nás stojí na hnědém uhlí, druhý byznys se zatím točil okolo spalovacího motoru. Pokud se předpovědi potvrdí, oba čeká až revoluční proměna, nebo odchod ze scény. A to ještě nebyla řeč o automatizaci průmyslu a zapojení robotů místo lidí, přičemž automobilky jsou kandidátem číslo jedna.

To vše by však nemělo být důvodem k pesimismu a černým výhledům. Velké změny vytvářejí i velké šance a životní příležitosti.