S Madeleine

Když jsem roku 2003 vydal biografii Madeleine, kmotrem nemohl být nikdo jiný než Václav Havel. Při autogramiádě se fronta táhla po Václavském náměstí až ke koni. Imponovala mi profesionalita, s jakou se Madeleine Albrightová věnovala všem zájemcům o podpis, zatímco v zákulisí si hlídala každou maličkost. Věděla, že mandát je politikovi svěřen voličem.

Tehdy ještě žila pod přísnou ochranou bývalého státníka Spojených států, a nároky na organizaci jejího programu tak byly mimořádné. Strávil jsem s ní celé tři dny včetně návštěvy prezidenta Václava Klause, z jehož pozvání se neradovala. Cestou do Brna si udělala čas i na neformální rozhovor, při němž jsme došli k závěru, že se její otec v londýnském exilu jistě potkával s mým dědečkem. Druhý den se pak sešla i s mými dětmi a manželkou.

Program si neustále hlídala a jednou jsem na ní viděl silné rozladění – to když jsme na recepci u primátora dorazili dvacet minut před začátkem. Ihned si vyžádala uzavřenou místnost – bylo jí velmi nepříjemné, že by ji někdo mohl vidět v roli někoho, kdo v prázdném sále čeká na zahájení. Ukázala se až v průběhu recepce.

Vzpomínám na ty hektické dny s vděčností, a to i přesto, že se po vydání čtyř knih Madeleine Albrightová beze slova vysvětlení rozhodla přejít k jinému vydavateli. Zakusil jsem tak i odvrácenou tvář vrcholné politiky a pochopil, že v ní není místo pro závazky vzešlé z drobných přátelství.