Ivana Chýlková. A proč bych nadávala, když je tak krásně?
6. února 2022
Reportér 02/2022 · Číslo 90
Ivana Chýlková. A proč bych nadávala, když je tak krásně?
Zvětšitfoto Tomáš Třeštík
Podle očekávání: sraz je v pět, do kavárny vstoupí v 16:59:50. „Nemám ráda,“ objedná si do půllitru zázvorový čaj, „když na mě někdo musí čekat.“ Oproti očekávání: v následujících dvou hodinách mi jedinkrát nevytkne nepřesnou nebo banální otázku, usmívá se, je v naprostém klidu. A s tímhle pocitem nakonec z kavárny odejdu – Ivana Chýlková už sice cítí přibývající léta, ale zároveň kolem sebe vyzařuje nadhled, klid... a sluší jí to.
Tak já bych s dovolením rovnou pustil diktafon…
… kdyby ze mě náhodou vypadla perla, rozumím – abychom ji chytli.
Máte se dobře?
Teď už líp, ale začátkem ledna jsem byla nemocná a cítila se hrozně.
Covid?
To ne. Denně si dělám antigen, dvakrát týdně PCR a všechno negativní. Takže nejspíš nějaká, jak říkala moje doktorka, debilní chřipka – vy jste covid měl?
Zatím pořád nic.
Asi máte silnou imunitu… Já jednou, v říjnu 2020; ale navrhuju nebavit se moc o covidu, protože jsem se na rozdíl od spousty jiných zatím nestala virologem ani epidemiologem. Jednoduše se jen snažím dodržovat opatření.
Taky bych se o covidu nebavil. Snad pomalu končí, dva roky úplně stačily.
Stačily, ale kdyby pandemie trvala ještě další tři roky, musíme s ní holt žít – nenechat se otrávit, ale minimalizovat riziko. Například my už jsme si v rámci naší po světě rozprsklé rodiny zvykli, že když se máme sejít, všichni si předem uděláme PCR testy a teprve potom vyrážíme. V hlavě jsem si to nastavila tak, že když vyjde nařízení, ať se testuju denně, klidně se budu testovat denně a nehodlám to pořád dokolečka řešit… ale podívejte, jak nešťastně začínáme rozhovor – zase už se bavíme o TOM.
Tak pardon.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
