Spisovatel Rudiš: Knižní bundesliga
10. března 2019
Reportér 03/2019 · Číslo 55
foto Christin Alexandrow
Odmalička považoval za hotové, že jednou bude řídit vlaky. Jenže pak dostal brýle a s železniční perspektivou byl konec – strojvedoucí musí vidět jako rys. Šel tedy studovat učitelství, ale ani to nedopadlo, rychle zjistil, že na účinné předávání vědomostí nemá buňky. A tak nakonec začal dělat to, co vlastně původně ani nechtěl: psát. Jaroslav Rudiš, český spisovatel, který neobyčejně září v nejvyšší německé literární lize.
Bitva u Hradce Králové prochází mým srdcem, řekl Winterberg a podíval se ze zamlženého okna vlaku.
Jaroslav Rudiš má rád první věty. Je přesvědčen, že dokážou předznamenat sílu celého románu. Jeho (zatím) poslední hrdina Wenzel Winterberg je sudetský Němec z Liberce, je mu devětadevadesát – a umírá. Doma v Berlíně, v bytě na náměstí Savignyplatz, kde jsou ve všech místnostech kromě kuchyně slyšet vlaky. Na těch pár týdnů, které mu zbývají, dostal profesionálního ošetřovatele, jistého Jana Krause. Českého emigranta, který sám v sobě vidí převozníka na druhý břeh: „Se mnou se ještě nikdo nikdy nevrátil,“ říká Kraus.
Jenže s Winterbergem se to seběhne jinak.
Smrt se odkládá a novou energií nabitý stařec se rozhodne podniknout svou letzte Reise, poslední cestu. V doprovodu (naštvaného) Krause nasedá v Berlíně na vlak a vydává se na pouť dějinami střední Evropy, které tak dobře zná, i když celý život řídil tramvaj. Na pouť po stopách dávné lásky Lenky, kterou miloval víc než všechny tři manželky dohromady. Na pouť dle ohmatané knížky v červené vazbě, posledního předválečného průvodce Rakouskem-Uherskem.
Bitva u Hradce Králové prochází mým srdcem, řekl Winterberg a podíval se ze zamlženého okna vlaku.
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.
