Schopný šejdíř na odchodu

Názory

Po dvanácti letech nepřetržitého vládnutí opustil funkci izraelského premiéra Benjamin Netanjahu, přezdívaný Král. Což nutně neznamená, že se už nikdy do křesla nevrátí. Netanjahu bývá občas přirovnáván k populistickým politikům typu Andreje Babiše, ale na rozdíl od nich je ideologicky založený. A má za sebou úspěchy.

Audio
verze

Je květen roku 1969. Seržant Benjamin Netanjahu, zvaný Bibi, se topí v Suezském průplavu poté, co Egypťané zahájili palbu proti jeho jednotce plující na člunech. Probíhá takzvaná opotřebovací válka, pro niž byly typické sabotáže a pohraniční střety. Nebýt spolubojovníka, Bibi by nepřežil. „Byl už napůl v hrobě,“ vzpomínal pro web The Times of Israel voják, který tehdy podal Netanjahuovi doslova pomocnou ruku. Když spolu po letech hovořili – to už byl málem utonulý voják úspěšným politikem –, Bibi svému dobrodinci poděkoval. A pak prohodil: „Tvoji přátelé tě teď musejí proklínat.“ Jeho zachránce totiž patří k jinému, umírněně levicovému, tedy nepřátelskému politickému táboru.

Tento příběh je pro muže, který v červnu opustil post izraelského premiéra – poté, co se proti němu zformovala široká vládní koalice různých stran –, typický. Nejen podle svých spolubojovníků byl vždy urputný, což mu umožnilo přežít kritické situace. „Byl neuvěřitelně motivovaný, opravdu výjimečným způsobem,“ konstatuje Doron Salzberg, jiný Bibiho kolega ze speciální jednotky Sajeret Matkal. Už služba v ní znamená vstup do elitního klubu a bianco šek na kariéru. Kromě řady budoucích poslanců a ministrů v ní působili třeba expremiér Ehud Barak nebo bývalý lídr tajné služby Mosad Dani Jatom. Do týmu bylo možné vstoupit jen na doporučení jiného příslušníka oddílu, to ale Bibi i díky své příslušnosti k vlivné izraelské politické dynastii získal. Kvůli nebezpečné službě se do židovského státu vrátil z USA, kde si užíval studií na kvalitních školách.

Už tehdy byl podle spolubojovníků přímočarý. A přesvědčený o svých schopnostech. Prostě nediskutoval. „Trochu pitomec,“ nechal se slyšet další pamětník Bibiho armádního působení.

Především měl ale už tehdy politicky jasno. Končila bujará i neklidná šedesátá léta, lámala se do nové dekády a světem otřásal vietnamský konflikt, ve kterém se Američané střetli s komunistickým Vietkongem. „Dosud si pamatuji na výraz jeho tváře. Jak zbledl, když jsem mu řekl, co si o té válce myslím,“ uvedl rovněž pro web The Times of Israel Michael Kovner, který s Bibim rovněž sloužil. „Pokud jde o mě, lidé z Vietkongu bojovali za svobodu a Američané byli okupanti,“ dodal syn básníka, socialisty a partyzánského vůdce Aby Kovnera, který své děti vychoval v prostředí levicového kibucu.

 

 

Bibi a síla

Benjamin Netanjahu totiž byl a je ideo-logicky založený. Což ho významně odlišuje od jeho přítele, politického souputníka a amerického exprezidenta Donalda Trumpa, se kterým bývá srovnáván. Zatímco Trump, který býval registrovaným členem Demokratické strany, nebo třeba i český populistický premiér Andrej Babiš vyznávají fakticky jen ideologii vlastního prospěchu, Netanjahu opravdu vidí svět očima silně pravicového a nacionalistického politika. Tak ho totiž zformovala jeho vlivná a ideově vyhraněná rodina.

Bibi je nejúspěšnějším reprezentantem nové politické generace, která s gustem opustila levicově sionistické postoje zakladatelů Státu Izrael, aby vsadila na sílu, ostrý pravicový nacionalismus a nábožensky motivované územní nároky. Když loni Netanjahuova vláda uzavřela – byť se zásadní americkou pomocí – důležité mírové smlouvy se dvěma státy Arabského zálivu, komentoval to premiér slovy: „Opět se prokázal jednoduchý fakt: síla přitahuje a slabost odpuzuje. Na Blízkém východě přežije jen silný. A pouze silný může dosáhnout míru.“

Jak pro stanici CNN připomněl Bibiho životopisec Anshel Pfeffer, dosavadní izraelský premiér se od většiny populistů Trumpovy vlny liší hned několika položkami v životopise. Má za sebou úspěšnou politickou kariéru a nepropadl ani jako diplomat, když v osmdesátých letech zastupoval svou zemi jako velvyslanec při OSN. Je také držitelem diplomu z prestižního amerického Massachusettského technologického institutu (MIT), což ho řadí mezi vzdělance. To mu však nebrání chovat se jako egocentrický populista, který trpí sklonem pohrdat demokracií, litovat se, manipulovat okolím, respektive nerozlišovat mezi erárním a vlastním.

 

Bibi a elity

Malý kvíz. Kdo prohlásil – „Jsme svědky největšího volebního podvodu v dějinách naší země, ba možná i v historii demokracie jako takové“? Ano, zrovna tato slova pronesl Netanjahu. Podobně ale žalují všichni současní populisté v čele s Donaldem Trumpem, který přijal loňskou volební prohru s hořkostí nespokojeného batolete.

Tradičním nepřítelem autoritářských politiků bývají „elity“, které jsou ovšem chabě definované, stejně jako není přesně jasné, kdo jsou ti „obyčejní lidé“, které utlačují. Ke zlým „elitám“ přitom zpravidla patří ti, kdo se oněm politikům protiví – lhostejno, zda v USA, Izraeli, nebo Česku. Důležité ovšem je, že právě nejhlasitější bojovníci s elitami z těch opravdových často pocházejí. Bibiho otec totiž působil jako profesor na americké Cornellově univerzitě, která patří do prestižní Břečťanové ligy. Stal se ctěným i citovaným ideologem jedné z větví sionismu. Rovněž Donald Trump se narodil bohatý a otec Andreje Babiše patřil k elitním pracovníkům komunistického zahraničního obchodu, takže jeho syn studoval ve škole ve Švýcarsku.

Ale abychom se vrátili zpět k Netanjahuovi. Ne nadarmo má přezdívku Král. Podle médií totiž takřka nerozlišuje mezi státním a soukromým, v čemž opět trochu připomíná jiné populistické politiky. V Bibiho případě to platí nejen pro opulentní večeře, ale i jiné služby kuchařů či pradlen. Tragikomickou směsicí velikášství a shánčlivosti je zvyk manželů Netanjahuových vozit s sebou do ciziny špinavé prádlo (to opravdové, nikoli metaforické), které hostitelský stát na své náklady pro zachování dekora i zdárný průběh státní návštěvy raději vypere. Informace o takovém chování kolují i Prahou a potvrdil je hodnověrný americký deník.

Všechny zmíněné lídry pojí také velký odpor k médiím, která jsou vůči nim kritická. Netanjahu se snažil některé redakce podplatit (Jediot achronot), jiné šikanovat. Přemluvil spřáteleného amerického magnáta Sheldona Adelsona, aby v židovském státě financoval jemu nakloněný, bezplatný deník Jisrael hajom. Izraelská média se navzdory Bibiho snaze podílela na rozkrytí několika jeho korupčních kauz, za které teď Králi díky neúplatným prokurátorům hrozí vězení. Řada komentátorů se domnívá, že právě možnost pobytu za mřížemi násobí Netanjahuovu vůli v boji o premiérské křeslo.

 

Bibi a Vladař

Bibi je bezesporu úspěšným politikem. Zemi vládl v kuse více než dvanáct roků. Celkově pak řídil Izrael patnáct let, v čele vlády stál též mezi roky 1996 a 1999. Překonal dokonce i Davida Ben Guriona, prvního pre-miéra a zakladatele země. Židovskému státu se ekonomicky daří, a i když jeho kabinet nejprve ne zcela zvládl nástup koronaviru, reputaci si vylepšil na poměry jiných států extrémně rychlým a úspěšným očkováním.

Netanjahuovi odpůrci i kritičtí stoupenci se shodnou, že je charismatický, efektivní, bezostyšný a neústupný. Ke zběhům z pravicového tábora se chová nemilosrdně: když se teď část někdejších spojenců rozhodla vstoupit do opoziční koalice, častoval je nevybíravými urážkami. Před jejich domy se shromáždily skupiny jeho příznivců, kteří poslance dnem i nocí terorizovali křikem a výhrůžkami. Izraelskou pravici totiž považuje Král Bibi za svou držbu, pročež legitimizoval i ty nejradikálnější šovinisty a rasisty, aby ani jeden hlas ve volbách nepropadl.

„Netanjahu pochopil Machiavelliho Vladaře velmi dobře. Každý prostředek k dosažení cíle je svatý, i když je nemorální. Lid se musí bát, což je důležitější než náklonnost k vůdci. A neustálá sebepropagace zajišťuje osobní přežití,“ uvedla pro list The Guardian někdejší šéfka jeho komunikace Orit Galili-Zucker. S tím, že podle jejího soudu ještě Benjamin Netanjahu ve svém boji zdaleka nekončí.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama