Česká naděje v golfové Evropě

Byznys

Začínal s holí na ledě, pak ale přešel k jiným holím – na golfové trávníky. Absolvoval golfová studia v Americe a dnes patří k nejlepším českým hráčům vůbec. Jak vypadá život a příprava profesionálního českého golfisty? Co přinesla Stanislavu Matušovi (30) americká zkušenost? A jakým hráčům svědčí hřiště, na kterém se bude hrát Czech Masters?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Jako dítě jste hrál hokej za Vsetín. Co jste hrával?

Středního útočníka v první pětce. Hrál jsem ještě tenis, ale hokej byl pro mne číslo jedna.

 

Od vás z domova z Rožnova pod Radhoštěm to je do Vsetína zhruba třicet kilometrů. Jezdil jste denně?

Ano, každý den na půl šestou ráno. Vozila mě tam maminka – počkala, až skončí trénink, a pak jsme zase jeli zpátky do Rožnova do školy. Někdy jsme to stihli, někdy ne.

 

Prý jste s hokejem skončil, protože jste si zlomil ruku?

Zlomil jsem si ji ve dvanácti letech na snowboardu těsně před mistrovstvím republiky, my jsme ho pak vyhráli a já to musel sledovat jen z domova, to mi bylo hodně líto. Pak jsem začal mít trochu problémy s trenéry, protože do týmu byla „tlačenka“ pro jiné hráče. Rodiče mi v té době koupili první dvě hole a já si šel zkusit golf s mým prvním trenérem ve Valašském golfovém klubu, Martinem Měchem.

 

A tak se stal z hokejisty golfista?

První rok jsem si to byl zkusit jen párkrát, ale od dalšího roku mě to chytlo a začalo bavit. A jak jsem byl zvyklý hrát závodně hokej a tenis, tak jsem se naplno pustil i do golfu. Maminka mě pak místo do Vsetína na hokej vozila na opačnou stranu, do Čeladné na golf. O něco později mě pak golfová federace vyhlásila „objevem roku“ a od té doby už bylo jasné, že to s tím golfem bude vážná věc.

 

Americká zkušenost

V patnácti jste pak kvůli golfu mířil do Ameriky na střední školu. To šlo celkem rychle…

Jezdili jsme po juniorských turnajích a tam jsme potkali jednoho z hráčů, který měl za sebou rok nebo dva v Americe. Tak se daly dohromady veškeré rodinné peníze a vyrazil jsem. V tomhle směru jsem rodičům velmi vděčný, že mě od dětství maximálně podporovali.

 

Jel jste do té Ameriky sám?

Od samého začátku sám, na to, aby jel někdo na první týdny se mnou, už peníze nebyly.

 

Jak se ve slavné akademii Davida Leadbettera vlastně trénuje?

Já byl v polovině, která měla ranní golf a odpolední školu, druhá půlka spolužáků to měla naopak. Čtyři hodiny golfu, oběd, čtyři hodiny školy, posilovna, spánek. Každý všední den. Dohromady jsem tam byl tři roky a absolvoval celou střední školu; pak jsem se do Ameriky vrátil i na jeden semestr na vysokou.

 

Po maturitě na Floridě jste vyrazil na vysokou do Arizony, do města Scottsdale. Proč právě tam?

Byla to menší škola, ale dali mi tam plnou podporu a už jsem nemusel nic platit. Scottsdale je navíc opravdová „Mekka golfu“, hraje se tam nejnavštěvovanější turnaj světa, a já jsem tam byl velmi spokojený.

 

Hrávali jste někdy i na onom slavném hřišti TPC Scottsdale?

Chodili jsme tam. Celé to hřiště není zase tak mimořádné, ale pak přijde šestnáctá jamka, okolo které jsou při turnaji tribuny pro dvacet tisíc diváků, a to je něco neskutečného. Byl jsem tam dvakrát jako divák při turnaji a ještě teď mi naskočí husí kůže, když si vzpomenu na tu atmosféru. Jako hráče nás tam pouštěli těsně před turnajem a po něm, kdy už byly tribuny postavené a bylo úžasné si to zkusit.

 

Tiger Woods tam coby jedenadvacetiletý zahrál hole-in-one a diváci tehdy mohli zešílet. Jakou jste měl na té jamce nejlepší ránu vy?

Na jednu ránu do jamky to nikdy nebylo. Ale nějaká ta dobrá rána na green se povedla.

 

Proč jste tam nezůstal déle než ten jeden semestr?

Byl jsem mladý a nevěděl jsem přesně, jak to v golfu chodí. Čeladná tehdy získala pořadatelství European Tour a bývalý manažer mi říkal, že mi budou zařizovat starty na dalších turnajích evropské túry a seženou mi sponzory. Já v osmnácti viděl možnost hrát na European Tour, což by bylo něco neskutečného, a tak jsem se rozhodl k odchodu ze školy a přestupu k profesionálům. Zpětně viděno by bylo určitě dobré tu univerzitu dostudovat. Teď už se ale nemá smysl zabývat tím, co by, kdyby.

 

Nakonec se ale sliby o dalších startech na turnajích nenaplnily…

Byly z toho asi dva. Musel jsem se začít starat o svůj provoz i sponzory sám.

 

Na kolik vlastně vyjde sezona profesionálního golfisty? Představuji si nižší jednotky milionů…

Věděl jsem, že dovedu stlačit náklady na sezonu pod milion korun. Pak přišel Prague Golf Team a ukázal mi, čeho lze dosáhnout, když se investuje více. Lepší péče trenérů, lepší podmínky pro přípravu. Ten progres byl skutečně vidět. Najednou jsem prošel z nižší Pro Golf Tour do druhé nejvyšší evropské soutěže Challenge Tour a uhrál jsem si na ní plné členství. V takovém případě byly náklady kolem tří a půl milionu na sezonu.

 

Tým ovšem nakonec musel skončit.

Skončilo to na financích. Majitel týmu investoval značné peníze, ale nepodařilo se mu najít další velké partnery, přestože byl po stránce výsledků patrný pokrok k lepšímu. Tak se nejprve snížil počet hráčů v týmu z původních čtyř, nakonec jsem tam zbyl už jen já sám. Ale bylo to nad jeho finanční síly. Rozešli jsme se pochopitelně ne ve zlém a dodnes máme velice dobrý vztah.

 

Dostat více šancí

Loni jste zahrál svůj nejlepší výsledek na Challenge Tour v anglickém Lutonu. Byl jste po tři kola v čele turnaje, nakonec jste skončil osmý. Pomáhá to ke zlepšení sebevědomí?

Samozřejmě. Měl jsem i další solidní výsledky a díky tomu vidíte, že se soupeři můžete hrát a že se dovedete dostat mezi nejlepší v turnaji. Mimochodem Tom Lewis, který v tom Lutonu vyhrál, býval kdysi velkou nadějí anglického golfu, v roce 2011 se na něj pěly ódy. Pak se na pár let propadl níž, loni v září v Lutonu ovšem vyhrál na Challenge Tour, o dva týdny později vyhrál Portugal Masters na European Tour, najednou je z něj stálý hráč nejvyšší evropské túry, hraje tam dobře, je v první stovce světového žebříčku a teď byl těsně za první desítkou na majoru The Open. Na tom je hezky vidět, že v golfu někdy může obrat v kariéře přijít po jednom dvou turnajích.

 

Letos jste měl výsledky docela dobré, ale turnajů jste odehrál velmi málo. Proč jich není více?

Je to kvůli penězům. Část turnajů byla zrušena. Díry se objevily i v kalendáři nejvyšší European Tour. A pokud je méně turnajů, je větší tlačenice na místa na těch, které se hrají. S mojí kategorií (golfisté si uhrávají různé kategorie pro nasazování do turnajů – pozn. red.) pak častěji vypadávám ze startovní listiny, protože ta místa obsadí ti nade mnou.

 

Pomůže vám k lepšímu nasazování do turnajů vstup do týmu Relmost, který je zároveň pořadatelem turnajů v Česku a na Slovensku, a tím pádem má na oplátku zase pozvánky pro své hráče na další turnaje jinde?

Určitě ano. Měli jsme nějaké kontakty už v minulosti a teď ta domluva byla velmi korektní z obou stran. Sám za sebe jsem měl dobrý pocit z toho, že jsem si postup na Challenge Tour uhrál vlastními výsledky a nebyl jsem závislý na výměně pozvánek mezi pořadateli. Letos se ovšem, jak už bylo řečeno, změnily vnější okolnosti a pořadatelské pozvánky jsou u řady turnajů nutné. Věřím, že dovedu na hřišti předvést, že mám na to, abych bojoval s těmi nejlepšími o přední umístění.

 

Jak dlouho dopředu víte, zda se do startovní listiny turnaje dostanete, nebo ne?

Někdy se to dozvíte až v úterý před turnajem, který začíná ve čtvrtek. Nedávno mi zrovna volali v pondělí pořadatelé turnaje ve španělské Andalusii, zda jsem ochoten přiletět jako náhradník pro případ, že by na poslední chvíli někdo odřekl.

 

To nezní zrovna ekonomicky, zaplatit si letenku a bydlení pro turnaj, na kterém budete „možná hrát“, a když ne, tak si tak maximálně hezky zatrénujete dva a půl tisíce kilometrů od domova…

Taková je ovšem realita. Proto se také s Relmostem snažíme vyladit domluvu, podmínky a kalendář tak, aby to bylo co nejefektivnější a zároveň bylo třeba někdy možné i trochu zariskovat a v nejhorším si holt jen dobře zatrénovat.

 

Jaký je princip manažerské smlouvy mezi vámi a Relmostem?

Velmi obvyklý, já se zavazuji odevzdávat určité procento z výher a oni mi naopak zajišťují co možná nejlepší možnosti startů na turnajích, na kterých bych ty výhry mohl získat. K tomu se mi Relmost snaží sehnat další sponzorské partnery pro tuto i následující sezony.

 

Přijel jsem a dcera chodila

Máte malou dceru. Jak se snáší golf a rodinný život?

Moje přítelkyně mě naštěstí velmi podporuje, ale to cestování je samozřejmě znát. Loni na začátku roku jsem měl snad dvanáct týdnů za sebou navazující turnaje. Takže jsem odjel z domova ve chvíli, kdy se naše malinká dcera tak nějak plazila, a vrátil se, když už začínala chodit. Snažím se teď rodinu brát s sebou, kam to jen jde, zejména na turnaje v Česku, na Slovensku a v blízkém okolí. Zároveň ale doma musíme počítat s tím, že když se třeba zadaří a otevřou se nové možnosti pro účast na zajímavých turnajích kdekoli po světě, neměl bych takové možnosti nechat ležet ladem.

 

Kdybyste zůstal u hokeje a hrál třeba v NHL, taky byste měl výjezdy na utkání.

Ale nebývá to na tak dlouhou dobu v kuse. Po domácích zápasech, kterých je polovina, se navíc vracíte domů. Golfisté jsou doma méně než hokejisté.

 

Jak vás poslouchám, tak bych asi nechtěl být golfistovou partnerkou… Dostanou se hráči mezi turnaji alespoň na chvíli domů?

Pokud vám turnaje navazují a zároveň nejste taková hvězda, která má dost peněz na cestování s celou rodinou, tak si blízké nijak neužijete. Jeden turnaj končí v neděli a vy se ještě ten večer nebo pak v pondělí přesouváte na další štaci. Na krátký odlet domů za rodinou nejsou ani finance, ani časové možnosti.

 

Doba přeje ranařům

V polovině srpna nastoupíte na turnaji Czech Masters na hřišti Albatross kousek za Prahou. Jak se tohle hřiště musí hrát, aby byla šance na úspěch?

Albatross je poměrně jednoduchý na plánování, nemá příliš komplikovaných a zrádných míst, doglegů, proto na něm také obvykle vyhrávají bombeři. Ukázalo se to, když jsem hrál třeba v prvních dvou kolech s Belgičanem Thomasem Pietersem, který pak ten ročník turnaje vyhrál. Dlouhé rány mu výrazně pomáhaly.

 

Takže je třeba dobře naladit driver, aby odpaly z týčka létaly co nejdále?

Přesně tak, hřiště přeje hráčům s dlouhými ranami. A přestože já k těm největším ranařům nepatřím, když budu drivovat dobře, výsledku to samozřejmě pomůže.

 

Která jamka je pro vás na Albatrossu nejtěžší? Slavný Lee Westwood mi říkal, že pro něj je to patnáctka…

To bych souhlasil. Obecně závěr, od patnácté do osmnácté jamky, je na Albatrossu určitě nejtěžší pasáž. Je to skvěle nadesignovaná pasáž hřiště a přesně takový finiš, jak má být.

 

Je naopak nějaká jamka, na kterou si vyloženě věříte?

Věřit bych si měl na všechny, ale vysloveně se mi líbí čtvrtá jamka. Ta se zbytku hřiště vymyká, je pro techničtější hráče, a to je mi blízké.

 

Mají ještě v dnešním golfu techničtější hráči šanci proti těm opravdovým ranařům?

Statistiky ukazují, že hráči s dlouhými ranami jsou úspěšnější a v posledních letech více vyhrávají. Pro mne to znamená, že musím také pracovat na tom, aby se mé rány při odpalech prodloužily. A musím to samozřejmě dohánět krátkou hrou, tedy příhrami a puttováním.

 

Kolik času věnujete při tréninku jednotlivým částem hry?

Obecně platí, že by měl člověk věnovat dvakrát více času krátké hře. Takže když budu dvě hodiny trénovat na driving rangi švih, měl bych pak čtyři hodiny věnovat krátké hře.

 

 

 

Stanislav Matuš
Pochází z Rožnova pod Radhoštěm, je členem Prague City Golf Zbraslav. V roce 2002 byl vyhlášen objevem roku českého golfu. V současné době hraje na druhé nejvyšší evropské golfové sérii Challenge Tour, v době uzávěrky tohoto čísla mu patřilo 68. místo v letošním pořadí. Žije v Praze, s partnerkou má malou dceru.

 

 

Slovníček pro negolfisty
 
Hole-in-one
Jamka zahraná na jednu ránu
 
European Tour, Challenge Tour
První a druhá nejvyšší série turnajů v Evropě
 
Dogleg
Jamka, jejíž dráha vede do zatáčky (ve tvaru psí nohy)
 
Driver
Hůl na nejdelší rány
 
Driving range
Cvičné odpaliště, kde golfisté trénují
 
Krátká hra
Přihrávky na green a následně hra na greenu do jamky, ta se nazývá puttování

 

 

Dále čtěte v golfovém speciálu: 

- Interview s hráčskou legendou Pádraigem Harringtonem.

- O tom, kde vzít v české nové golfisty.

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama