PODCAST: Mám k folkloru komplikovaný vztah, proto jsem natočil Lidověk, říká Matěj Metoděj Štrunc

V podcastu se ukáže, že je Matěj Metoděj nezvykle všestranný. Hovoří například o své lásce k severu, o tom, jak podnikal výpravu divočinou na Špicberkách, nebo o průvodcování v okolí Koločavy.

Napsal knihu poezie, věnoval se biatlonu, taky je talentovaným hercem – ve zlínském divadle si zahrál Hamleta. Ovšem zcela zásadní je pro něj muzika, ve které vyrůstal jako málokdo jiný.

„Snad všichni v naší rodině se už spoustu generací nazpět muzice – a to často folklorní – nějak věnovali. Pokud mám zmínit jen nejbližší, tak táta Dalibor je cimbalista a maminka Kateřina houslistka, mají spolu soubor Cimbal Classic.“

Přesto byly doby, kdy folklor odmítal: „Například proto, že jsem jako kluk musel v Brně chodit do souboru Valášek, kde se hodně tančilo, a já nenávidím tanec.“

Brzy se začal učit na cimbál, ale paradoxně neměl potřebu hrát v žádné cimbálce, radši se věnoval klasice. „Lidové tvorbě jsem se otevřel až na konzervatoři, kde byli spolužáci z různých koutů republiky, třeba i z Valašska, Slovácka nebo Horňácka. Jeden měl housle, druhý basu, třetí violu, na mejdanech se nestyděli zpívat, a teprve v tu chvíli jsem z těch písní ucítil obrovskou energii.“

Poslední dva roky připravoval album Lidověk, které jeho složitý vztah k folkloru vystihuje: „Jsou na něm staré lidové písně, které spousta lidí může znát, ale po mém. Ačkoli znám své kořeny, tak už vnímám hudbu trochu jinak a chtěl bych folklor přiblížit i své generaci. Jsem dospělý, myslím, že si to můžu dovolit, takže tady máte Lidověk a tím s tématem folkloru končím. Odteď se už zase věnuju svým vlastním, autorským skladbám.“

Rozhovor s Matějem Metodějem Štruncem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.