Fotbalista a hoteliér Šmicer: Pojďme si ten fotbal udělat hezčí

Report

„Když já mám tak příjemnej život!“ reagoval ještě na přelomu roku na úvahy o tom, že by zabojoval o pozici šéfa fotbalové asociace. Nyní je všechno jinak. Vladimír Šmicer je oficiálním kandidátem na předsedu, ve volbách vyzve i bývalého spoluhráče Karla Poborského. Co ho k takovému rozhodnutí vedlo, vysvětluje v prázdné restauraci Tančícího domu, v němž provozuje se společníky hotel.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Potkáváme se v Tančícím domě. Co s ním máte společného?

Patří nám hotelová část. Dřív tady byly kanceláře, ale poslední dobou bylo jejich využití pořád komplikovanější. Mimo jiné proto, že tady nejsou podzemní garáže a v okolí je problém zaparkovat. Když pořád odněkud vykukovaly reklamy „k pronajmutí“, domluvili jsme se s třemi dalšími lidmi, že si zkusíme vzít dvě patra, uděláme tam čtyři luxusní byty a budeme je nabízet ke krátkodobým pobytům. Načež za námi přišli majitelé s nabídkou, ať si vezmeme další dvě patra a uděláme z nich butikový hotel.

 

Mít hotel v době covidu není žádné terno. Jak to šlo před nástupem epidemie?

Máme tady čtyřicet pokojů a většinou byly plné, ten dům je hlavně pro zahraniční návštěvníky Prahy hodně atraktivní. Takže se rozhlížíme dál. Zbývají tady ještě dvě patra kanceláří, kterým bude brzy končit nájemní smlouva, a jsme předběžně domluveni, že si to vezmeme taky. Uvažujeme ještě o jednom patře čistě pro wellness - sauny, vířivky... Naštěstí jsme se do toho nestačili pustit před covidem. Radši si ani nechci představit, že bychom měli nasmlouvané peníze a vlítnul do toho lockdown.

 

Nešlo se vyhnout odpovědnosti

Jste hlavní tváří kampaně nazvané Fotbalová evoluce, která chce vrátit důvěryhodnost českému fotbalu. Jak ve vás zrálo rozhodnutí ucházet se o nejvyšší pozici v celorepublikové asociaci?

Když jsme začali jezdit po okresech, zdůrazňovali jsme: „Musíte si vybrat kandidáty, kteří půjdou do voleb, jinak nemáte šanci.“ Reakce místních byly vstřícné, ale taky nám říkali: „Dobře, změníme to na okrese, zkusíme to změnit i na kraji. Ale co potom? Půjdete do toho i vy?“ No a my jsme opakovali: „Chlapi, začínáme tady s vámi, o dalším je předčasné se bavit.“ Jenomže v březnu už bylo jasné, že se něco opravdu děje. Že těch klubů, které chtějí změnu, je víc a víc, a chystají se jít s kůží na trh. Nemohli jsme říkat pořád dokola „Nevíme, uvidíme“. Potkávali jsme se třeba už potřetí počtvrté, a oni nám říkali: „Nám se to tady povedlo, tak chceme změnu i nahoře!“ Proto jsme přešli do další fáze: „Dobře, když to v regionu dotáhnete a dáte nám nominaci, půjdeme do toho taky.“

 

Jak jste si vybírali okresy, které osobně navštívíte?

Když jsme dostali od klubů impulz, že chtějí změnu, zajeli jsme tam. Což se samozřejmě nedělo ve všech okresech.

 

Jak takový impulz vypadal?

V ideálním případě předseda nebo jakýkoliv zástupce klubu zavolal třem, čtyřem, pěti klubům v okolí a zeptal se jich: „Nezkusíme ten fotbal dělat jinak? Já už nechci, abych příště zase přijel na okres, a tam byl člověk, kterej pro nás nikdy nic neudělá, a ještě sem posílá rozhodčí, kteří nás zařezávaj. Pojďme si ten okres udělat hezčí.“

 

Valné hromady v krajích už proběhly a jejich průběh byl někdy prapodivný. Proč je tak obtížné zajistit, aby probíhaly podle stanov?

Ten systém byl dosud nastavený tak, že se stejně vždycky odhlasovalo, co se odhlasovat mělo. Nikdo nový obvykle neměl zájem nebo odvahu do toho jít, takže většinou kandidovali ti samí lidé znova. A když někdo chtěl ve funkci skončit, předem se domluvilo, kdo ho nahradí, aby všechno pokračovalo ve vyjetých kolejích. Takže volby probíhaly vlastně úplně v klidu, šlo spíš o takové setkání s kluby.

Jenomže tentokrát jsme řekli: „Hele, takhle už ne, pojďme s tím něco udělat. Je potřeba dát najevo, že se fotbal chce změnit. Má příšernou image, odposlechy Romana Berbra to znovu potvrdily, ty kauzy se neustále opakují. Pojďme to zastavit a povzbudit lidi zespoda, že to opravdu můžeme restartovat.“ A někdy se stává, že dosavadní garnitura hází našim kandidátům i jejich voličům klacky pod nohy.

 

Jakým způsobem?

Ono se dopředu ví, kdo chce volit pro změnu. A tak se najednou třeba zjistí, že těm lidem chybí nějaká formalitka v papírech. A ta stará struktura je pak nechce pustit do voleb. Když jsme to zjistili, začali jsme na každé volby posílat právníky, aby těm klubům pomohli a nenechaly se zastrašit.

 

Můžete uvést příklad krajů nebo okresů, kde se něco takového odehrálo?

Snahy o vyloučení některých delegátů proběhly na řadě valných hromad především ve středních Čechách. V Kolíně to bylo dokonce protizákonné, tam nepustili několik delegátů klubů ani k základním procesům valné hromady. Už při prezenci je poslali pryč, ačkoliv jejich delegační mandát musí posoudit mandátová komise a případně potom schválit valná hromada.

 

Jestli to chápu správně, v ochotě ke změně je velký rozdíl mezi českou a moravskou komorou FAČR. Jak se tahle odlišnost vyvinula?

Myslím, že ty příkopy vykopal Roman Berbr, který si uměl sehnat tolik hlasů v Čechách, že pak nepotřeboval Moravu. Takže ano, Morava tradičně deklaruje, že je protiberbrovská.


S nadsázkou by tedy šlo říct, že stojíte v čele moravských vojsk.

Já myslím, že lidi znají moje názory a vize. Snažíme se mluvit otevřeně, srozumitelně, pravdivě. A jestli se k nám přidá Morava, Sparta, Slavie, Žižkov, nebo Most... Já nechci nikoho rozdělovat a nálepkovat. Vidím to třeba u nás v Dolních Chabrech, kde bydlím a dělám předsedu, že fotbal dokáže spojovat lidi v obci, sousedy, generace. A přál bych si, aby stejnou radost zažívali všichni lidi kolem fotbalu. Samozřejmě, vítěz může být jen jeden, ale fotbal je zábava a svátek. Základ je přilákat co nejvíc diváků a získat respekt veřejnosti. Aby se lidi na fotbal nekoukali tak, že tam mizí peníze v nějaké černé díře.

 

V rozhovoru pro Seznam Zprávy jste uvedl, že je potřeba změnit systém, který „stahuje kluby do šedé zóny“. Co si pod tím pojmem představit?

Tuhle šedou zónu vytvořil právě Roman Berbr. Když měl klub problém nebo se chtěl nějak zvýhodnit, kontaktoval Berbra a on to řešil. Z odposlechů vyplývá, že mu řada klubů volala jenom kvůli tomu, aby jim rozhodčí pískali aspoň rovinu. Tyhle věci se přece musí nastavit úplně jinak! A věřím, že všechny kluby jsou v podstatě pro, aby ta změna nastala. Že přece nechtějí, aby musely pořád někomu volat a doprošovat se, nebo se nechávat zastrašovat a čelit manipulacím.

 

Vy toho ale chcete změnit víc. Hned při ohlášení kandidatury jste upozornil na zbytečně placené funkce v rámci fotbalové asociace, doslova jste prohlásil: „Jsou to spíš takové trafiky pro rodinné kruhy. Když tu strukturu výrazně zjednodušíme, ušetříme desítky milionů ročně.“

Vždycky jsem byl týmový hráč a snažím se obklopovat lidmi, kteří rozumí nejen fotbalu, ale i byznysu a právním věcem. A myslím, že za těch šest měsíců se nám podařilo leccos rozklíčovat. Díky tomu například víme, že na svazu je přemíra ředitelských pozic, jejichž struktura se dá zefektivnit. Naši konkurenti to podávají tak, že chceme dělat hromadné čistky, ale my nechceme všechny lidi vyházet. Dělal jsem na FAČR tři a půl roku jako manažer reprezentace a vím, že tam pracuje řada kvalitních lidí. Samotné řízení svazu bych ale změnil, zjednodušil a některé pozice prostě zrušil.

 

Při ohlášení kandidatury jste avizoval, že v dohledné době odtajníte jméno generálního sekretáře, kterého byste rád viděl po svém boku v případě úspěchu.

Ten člověk teď má jinou práci a nechci ho vystavovat předčasnému tlaku. Ale dobře, chci být transparentní: líbil by se mi v té pozici Tomáš Sluka. Pracuje v našem týmu od začátku a postavil se k tomu skvěle. Hrál dřív fotbal za Opavu, pak reprezentoval ve futsalu, navíc má velké manažerské zkušenosti (nyní je obchodním ředitelem Pražské teplárenské, dříve stejnou pozici zastával v Elektrárně Opatovice, pozn. red.).

 

 

Kromě vás zatím ohlásili kandidaturu další bývalý fotbalista a váš spoluhráč Karel Poborský a také někdejší generální sekretář svazu a dnes zaměstnanec evropské asociace Petr Fousek. Umíte si představit případnou spolupráci?

S Petrem Fouskem chceme výraznější změny ve struktuře asociace, Karel asi tolik ne. Pracuje tam už delší dobu, převzal vedení mládežnické akademie, má na ty lidi svoje vazby. Jasně, jsme kámoši, co si budeme povídat. Takže na Karla nechci nic vytahovat a nemám ani proč, nechci to vést tímto způsobem. Zadobře jsem s oběma, názorově mám blíž k Petrovi Fouskovi.

 

Pro média bude nicméně atraktivní vyhrotit konfrontaci „Šmícy“ a „Poboráka“, dvou fotbalových legend.

Chápu to, ale zároveň mám jasno: já budu pozitivní. Chci mluvit o fotbale, o svých vizích. O tom, co nabízím klubům a jak chci, aby to v českém fotbale vypadalo.

 

Myslím, že to byl televizní pořad Tiki-Taka, kde jsem vás vloni slyšel poprvé reagovat na otázku, jestli zvážíte kandidaturu na šéfa asociace. Upřímně jste se tehdy svěřil: „Když já mám teď tak příjemnej život a nechce se mi ho komplikovat.“

To jsem byl opravdu upřímnej! (směje se) Na druhou stranu, já ten fotbal znám. Nejvíc z hráčské strany, ale nejen to. Znám české prostředí jak na krajské a okresní úrovni, tak lidi z profesionálních klubů. Takže bych se toho nebál. Fakt ne. Jasně, jsou tady nějaké tlaky, každý chce pro svůj klub to nejlepší. Ale FAČR není jen profesionální fotbal, je to i obrovská amatérská základna. A tady musí FAČR hrát mnohem větší úlohu. Musí se zlepšit infrastruktura pro děti a mládež, kluby na nejnižší úrovni musí dostat šanci vylepšit svoje zázemí, potřebujeme víc vzdělaných trenérů. Bude skvělé, když výkladní skříní budou elitní kluby, které nás reprezentují v Evropě, případně nároďák. Ale jakmile budeme něco vynechávat, tak se na vrchol nedostaneme. Nebo z něj zase brzo spadneme.

 

Myslel jsem to ještě trochu jinak. Začala golfová sezona…

Jo, tohle mě trochu děsí. Dokud nebylo kvůli epidemii co dělat, byl jsem rád, že mám náplň. Teď, když je sluníčko, začínám být malinko ostražitější. Potkáme se a slyším: „Jdete někdo zítra na golf?“ A já: „Nemůžu, musím do Jihlavy na setkání s kluby.“ Kluci se mi smějou, ale nedá se nic dělat, tohle je teď důležitější.

 

Asi jsem špatnej trenér

Jste předsedou vašeho domovského klubu SK Dolní Chabry. Co to obnáší?

Když jsem na tu funkci před deseti lety kývl, stálo vedle hřiště osm stavebních buněk, jiné zázemí tady nebylo. Dneska máme parádní kabiny s klubovnou a hospodou, nedávno přibylo venkovní posezení pod pergolou a hřiště na plážový volejbal i fotbal, schází se tady celá vesnice. Areál využívá obec pro různé školní akce, funguje tady letní kino, pořádají se tu koncerty. Teď bychom ještě potřebovali otočit hlavní hřiště, aby se nám tam vešla tréninková plocha s umělkou, žádost o dotaci jsme podali před pěti lety. Jenomže umíte si představit, co by se strhlo, kdybych uspěl ve volbách a my tu dotaci dostali? Už jsem to v Chabrech říkal: „Kluci, připravte se na to, že jestli budu mít na svazu nějakou funkci a my ty peníze dostaneme, musíme je někomu věnovat.“

 

Od loňského podzimu jste i trenérem chaberského áčka. Budete za sebe muset najít náhradu?

To budu. Ale ne kvůli volbám do vedení svazu, ale protože jsem špatnej trenér! Než se na podzim zase přerušily soutěže, z pěti zápasů jsme vyhráli jediný.

 

Občas nastupujete za béčko, budete v tom pokračovat?

Chtěl bych, protože za něj nastupuje náš Jirka, v létě mu bude osmnáct. Je fajn si spolu zakopat mistrák.

 

Co hraje?

Středního záložníka.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama