Opouštím svou značku „Vilhelmová“
27. června 2019
Reportér 07/2019 · Číslo 59
Opouštím svou značku „Vilhelmová“
Zvětšitfoto Tomáš Třeštík
V květnu se Táňa vdala a přijala jméno Dyková. Od června do září hraje na pražské Kampě fascinující příběh stoleté sběratelky umění Medy Mládkové – a to je na dlouhou dobu poslední role. Rozhovor děláme za bouřky u pootevřeného okna restaurace, radujeme se z čerstvého vzduchu, a najednou uhodí blesk: „V září s herectvím na rok skončím. Co bude pak, to se uvidí.“
No nazdar, Táňo: mám pocit, že hned teď potřebuješ pivo.
Ale rychle! Půl dne jsem byla v tom vedru zavřená na tanečním tréninku.
Proč?
Začínám přece hrát tu Medu Mládkovou – a ona byla v mládí tanečnicí.
Dnes má svoje muzeum na Kampě…
… právě tam to hrajeme.
Vždyť vím. Jaký máš ke Kampě vztah?
To místo pro mě bylo důležité hlavně v dobách pokročilejší puberty – právě tam jsem v létě chodívala dospávat po mejdanech. Byly to ty noci, kdy jsem já jakože spala u kamarádky, kamarádka zase u mě, takže když nás ve čtyři ráno vykopli z klubu Roxy, ještě jsme nemohly domů. Tehdy jsme zašly přes Karlův most právě na Kampu a natáhly se na lavičky.
Tohle se fakt dělo?
Mockrát… Pak nastalo období, kdy jsem hrála v Národním divadle s Josefem Vinklářem, který na Kampě bydlel a tahal nás na večírky k sobě domů. Každoročně na Štědrý den tam taky přímo pod Karlovým mostem zpíváme s kamarádama koledy – je to kouzelnej kus Prahy. Když jsem se dozvěděla, že musím oželet letošní prázdniny, tak mi pomohlo i vědomí, že nebudu v klasickém divadle, ale právě na Kampě.
Meda Mládková je známá hlavně coby sběratelka výtvarného umění. Co ty? Máš k těmhle věcem nějaký vztah?
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
