Před sto lety byl sýček nejrozšířenější sovou, dnes je na pokraji vyhynutí

Jak je to dlouho, kdy byl sýček běžnou součástí přírody v Česku?

Ještě zhruba před sto lety, na začátku 20. století, byl široce rozšířeným druhem. Uvádělo se, že je naší nejpočetnější a nejrozšířenější sovou, a jeho populace v Česku čítala minimálně desítky tisíc párů. Dnes nám přijde neuvěřitelné, že v té době byl v každé vesnici. Nyní totiž zbývá v celé republice zhruba sto posledních párů. Ještě za generace našich prarodičů přitom hnízdíval i ve volné krajině.

Dnes nehnízdí v přírodě ani jeden pár?

Dnes jsou všechny páry vázány na lidská sídla. Dříve obývali tu mozaikovitou, extenzivní zemědělskou krajinu, ve které se nacházela jak místa pro hnízdění, tak i dostatek potravy. Zemědělská krajina se však za posledních sedmdesát let změnila.

Sýček hnízdí v dutinách stromů. To tak výrazně ubývá stromů či lesů?

Lesů máme sice dost, ale pro sýčky obvykle nevhodných. Oni velmi často využívali řídké lesy, staré ovocné sady nebo například hlavaté vrby. Dříve totiž bylo běžné, že tyto vrby stávaly kolem vodotečí a lidé je pravidelně ořezávali. Tím v nich vznikalo dostatek dutin. Navíc se obvykle v blízkém okolí pásl dobytek, který udržoval nízkou vegetaci a vytvářel tak sýčkům, kteří v zemi loví například žížaly nebo i drobné savce, dobré podmínky. Dnes ale staré sady nahrazují vysokokmenné produkční odrůdy a břehy niv a potoků jsou zarostlé vysokou trávou. Mizí i samostatné stromy v krajině, další vítané místo pro sýčka. Zatímco ještě před čtyřiceti padesáti lety hnízdila většina těchto ptáků ve stromových dutinách, za posledních 15 let jsme nezaznamenali jediný takový případ. Místo toho využívají budovy, ve kterých hnízdí ve větracích šachtách, výklencích a otvorech ve zdech či fasádách, dutinách pod střešní krytinou, nebo také obsazují zděné holubníky.

Budky s balkonkem

A co budky, které se pro sýčka instalují? Víte, kolik jich v republice je?

Zhruba před šesti sedmi lety, kdy jsme začali s instalací my, nejdříve jako nadšenci, pak pod patronací společnosti ornitologické, jich stálo zhruba patnáct set, dnes jich je zhruba 2 500. Bohužel se ale v minulosti umísťovaly i na nevhodná místa nebo do oblastí, kde sýčci dlouhodobě nežili. Ptáci tak hnízdili jen v několika z nich. My jsme se rozhodli postupovat jinak: na jaře vytipováváme všechny obsazené lokality, snažíme se dohledat všechny páry a budky dáváme právě do jejich blízkosti. Navíc jsme v poslední době změnili i design a velikost budky jako takové.

Jak vypadají?

Jsou větší, a navíc mají malý balkonek. Ptáci tak mají uvnitř více místa a v noci si mohou vyskočit na balkon a přes den se zase vrátit zpět do bezpečné budky. Sýčci totiž často opouštějí dutiny či hnízda v době, kdy ještě nedokážou dobře létat. Což je velké riziko kvůli kočkám, kunám a potkanům. Každý den, kdy sovy udržíme v budkách, je tak pro ně ohromnou pomocí a zvyšuje to jejich šanci na přežití. A využívají je hojně, například v severozápadních Čechách jsme letos registrovali šestadvacet hnízdění a třiadvacet z toho probíhalo v budkách.

Přesto je však úmrtnost rekordní. V letošním roce jste zjistili jen 62 odchovaných mláďat sýčka a v téměř polovině hnízd jste našli vajíčka nevylíhlá. Čím to je?