„Ty buzno“ není jako „ty vole“. Učitelé by to měli umět rozlišit, říká specialistka

Lidé

V rakouských školách přistupují ke genderovým otázkám otevřeně, v Maďarsku se naopak přepisují školní osnovy a řada témat se z nich vyškrtává. Česko je někde uprostřed. Podle Dagmar Krišové, doktorandky z Katedry sociální pedagogiky Masarykovy univerzity, je prvním krokem si uvědomit, že stereotypní pohled na svět má každý z nás a není jednoduché se ho zbavit.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Pracujete na mezinárodním projektu, který se jmenuje Cesta ke genderově citlivému vzdělávání, jehož cílem je zvýšení genderové citlivosti současných a budoucích učitelů. Zaujalo mne, že s partnery z Rakouska a Maďarska srovnáváte situaci v těchto třech zemích. Co jste zjistili?

Snažili jsme se prozkoumat především různé legislativní, politické a vzdělávací dokumenty, které gender zmiňují, a zjišťovali jsme, jak se tomuto tématu země věnují v kontextu vzdělávání. Rakousko má nejdelší historii institucionálního prosazování genderové rovnosti, a to i v oblasti vzdělávání. V této zemi byla vydána už řada kvalitních příruček, které podporují vyučující v různých aspektech genderové rovnosti. Je tu i největší podpora ze strany ministerstva školství. Rakouští učitelé mají povinnost zahrnovat toto téma do výuky, ne všichni to ale dělají.

 

Víte o nějakém tématu, které se v rakouských školách řeší mnohem běžněji než v českých?

Záleží škola od školy. Nejde říct, že všechny rakouské školy jsou v tomto ohledu dál než naše. Znám i české školy, které podporují rozmanitost a genderovou rovnost. V čem jsou ale podle mě určitě dál, tak to je komunikování o LGBT tématech a vůbec v uvažování o tom, že gender hraje roli v našich životech a že my všichni žijeme v genderových stereotypech. A ty buď škola může podporovat a může přispívat k tomu, že bude genderová nerovnost přetrvávat, anebo se je může naopak snažit zmírňovat, mluvit o nich s dětmi a tím přispívat k tomu, že společnost bude spravedlivější.

 

Předpokládám, že Maďarsko je v tomto ohledu úplně na opačné straně.

Maďarsko je na tom v tomto ohledu špatně. Deset let Orbánovy vlády a jeho nacionálně ultrakonzervativní strany znamená pro tuto zemi poměrně velký posun vzad, když se budeme bavit o ženských a LGBT právech a dalších tématech. V Maďarsku je vláda otevřeně homofobní, otevřeně transfobní a bojuje proti takzvané genderové ideologii, o které se domnívá, že narušuje fungování společnosti.

 

Kompletní rozhovor k poslechu zde a na dalších podcastových platformách, kde ho najdete pod názvem Host Reportéra.

 

 

 

 

Už se tyto postoje promítly i do výuky v maďarských školách?

Ano, vláda Viktora Orbána upravila školní osnovy a přepsala, o čem se děti mají učit. V osnovách se klade velký důraz na nacionalismus, na tradiční rodinu a tradiční role, na stereotypní rozdělení činností na mužské a ženské. Děti by se podle těchto osnov měly podporovat v tom, aby si tyto role osvojily. Zároveň se v osnovách píše, že naše biologické pohlaví je určující pro naši genderovou identitu. Nerozlišuje se tam tedy, že na náš gender má nějaký vliv společnost anebo že naše genderová identita nemusí být v souladu s naším biologickým pohlavím. Maďarské kurikulum takové lidi zneviditelňuje, jde proti všem, kteří se vymykají domnělému normálu.

 

Jaká je situace v Česku?

U nás se tomuto tématu dlouhodobě věnuje několik osobností z pedagogického prostředí a vyučující, kteří se v této oblasti chtějí vzdělávat, si mohou dohledat zajímavé příručky. Něco vzniklo i na popud ministerstva školství. Není to ale věc, která by se brala příliš vážně. Genderová rovnost je spíše jen jako doplněk a také něco, co musíme řešit kvůli EU. Všechny přistupující země se vždy zavážou k tomu, že budou rozvíjet hodnoty EU, a genderová rovnost je jednou z těchto hodnot. U téměř všech dotací v sociální oblasti se vždy řeší i to, jak daný projekt přispěje ke genderové rovnosti. Takže my se tím jako stát musíme oficiálně zabývat, ale je to pro nás zatím stále spíše přítěž.

 

Jak argumentujete, když se vás někdo zeptá, proč je genderově citlivé vzdělávání důležité a co všechno může ovlivnit?

Všichni, ať už chceme, nebo ne, žijeme pod vlivem genderových stereotypů, myslíme stereotypně a není jednoduché se toho zbavit. Genderové stereotypy a s nimi související takzvané mužské a ženské role samozřejmě mohou i někomu vyhovovat, ale řadě lidí nevyhovují, protože nás tlačí do škatulek. Mnoho lidí bere genderové stereotypy jako přirozené až biologicky dané charakteristiky mužů a žen a k této „přirozenosti“ pak vedou i děti. Ty jsi holčička, dostaneš panenky a kuchyňku a asi ti půjde čtení. Ty jsi chlapeček, dostaneš stavebnici a míč a asi ti půjde matematika. Takový přístup ale děti ochuzuje, protože je nerozvíjí všestranně. A děje se to i ve vzdělávání. Výzkumy ukazují, že vyučující mají od kluků a od holek jiná očekávání, jinak jim zadávají úkoly, jinak je hodnotí. Tím ovlivňují jejich budoucí směřování, třeba volbu povolání.

 

Lze říct, že se genderová rovnost či nerovnost na školách objevuje ve dvou rovinách? Jednou z nich je situace, kdy je toto téma předmětem výuky, druhá rovina je pak obecně to, jak učitelé mluví a reagují?

Ano, gender se promítá jak do vzdělávacího obsahu, tak samozřejmě i do atmosféry a komunikace. V našem projektu usilujeme o to, aby byli vyučující schopni reflektovat, že je genderové stereotypy ovlivňují, a řekli si: Aha, teď jsem něco řekl a není to vlastně stereotypní? Nepodsouvám žákům něco, co vlastně není pravda? Snahou je zbavit se zautomatizovaných postupů, které děti omezují, místo aby je rozvíjely.

 

Co můžu jako učitel konkrétně udělat, aby moje výuka byla genderově vyvážená?

Například lze do vyučovacích předmětů zahrnout více žen, protože ty často třeba v učebnicích chybí, nebo jich je tam málo, ať už se jedná o vědu, literaturu, nebo třeba dějepis. A není to proto, že by jich byl nedostatek. Nebo dát nepoměr známých mužů a žen ve vědě, literatuře a tak dále do souvislosti s tím, že ženy dlouho neměly přístup ke vzdělání. Zkrátka dát výkladu společenský kontext. Samotné učebnice jsou často stereotypní, čehož mohou učitelé využít a právě na příkladu stereotypů v učebnicích se mohou s žáky bavit o tom, proč tomu tak je a jestli to není chyba.

 

A pokud se budeme bavit o tom, jak se má učitel vyjadřovat, ať už v jakémkoli předmětu?

Zde je třeba věnovat pozornost tomu, jak s dětmi hovoříme a co jim svou mluvou zprostředkováváme za svět. Například jako heterosexuální vyučující můžu automaticky předpokládat, že moji žáci a žákyně jsou také heterosexuální. Když pak budu mluvit třeba o rodině, automaticky budu říkat, že si ženy hledají manžela a muži manželky. Pokud ale zmíním, že ženy si mohou najít partnery či partnerky a naopak, vědomě zviditelňuji i existenci gayů a leseb a předávám dětem zprávu, že s nimi počítám. Mnohem důležitější než samotný obsah výuky je totiž to, co předáváme právě skrz jazyk, kterým promlouváme. A v neposlední řadě tu jsou homofobní nadávky, proti kterým se vyučující musejí naučit vymezovat.

 

Jak vypadají homofobní nadávky?

To je, když děti někomu nadávají z důvodu, že je třeba gay anebo lesba anebo proto, že se pouze domnívají, že je gay nebo lesba, aniž by nutně byl. V horších případech mluvíme o homofobní šikaně, ale můžou to být i jen hlášky, které na sebe děti pokřikují. Jedna naše partnerská organizace z projektu dělala kurz ve škole a řešili právě homofobní šikanu. Dozvěděli se, že na škole je mezi dětmi normální používat slovo buzna, a škola nechápala, proč by měla dětem vysvětlovat, že to nemají říkat. Podle nich to bylo prostě jen nové „vole“. Vyučující si ale neuvědomili, že když někomu řeknu, že je vůl, tak ho tím urazím, ale když mu řeknu, že je buzna, tak se zároveň dotknu všech lidí, kteří homosexuální jsou, a jejichž hodnotu tato nadávka snižuje. Je potřeba, aby takové věci uměli učitelé a učitelky řešit.

 

V rámci vašeho projektu vytváříte a testujete obsah kurzů, v nichž učíte učitele, jak nebýt genderově stereotypní. Jak kurzy vypadají?

Hodně pracujeme s dramatickými metodami, které umožňují učit se skrze prožitek. Učitelé si mohou třeba přehrát některé modelové situace jako scénku a v rámci ní trénovat, jak by reagovali – třeba právě jak by řešili homofobní šikanu.

 

Kromě působení na Masarykově univerzitě pracujete i v organizaci Konsent, kde děláte lektorku a metodičku. Momentálně máte na starosti projekt Žádná tabu před tabulí, který se snaží podpořit vyučující, kteří učí sexuální výchovu. Jak sexuální výchova na školách momentálně vypadá?

V Konsentu pracujeme s tím, že současná sexuální výchova se hodně zaměřuje na reprodukční zdraví, antikoncepci, na sexuálně přenosné choroby a na to, jak se počne dítě. Snažíme se ale vyučující podpořit v tom, aby se nebáli otevírat i další témata. Základ všeho je důležitost souhlasu se sexem, potom třeba téma respektu, pornografie nebo v současné době aktuálního genderově podmíněného kybernásilí, například posílání nahých fotek bez vašeho souhlasu. Anebo sexuálního obtěžování. I proti tomu je třeba se vymezit a nezlehčovat to větami: Co se škádlívá, rádo se mívá. Anebo že holky nemají nosit tak vyzývavé oblečení.

 

Mají učitelé obavy pouštět se do sexuálních témat, která jsou komplikovanější než prosté vysvětlení, jak funguje antikoncepce?

Ono je to tak, že školy nemají moc návod, jak by měly sexuální výchovu učit. V rámcových vzdělávacích programech toho není moc napsaného.

 

Což je podobné jako s genderovými tématy.

Ano, tam toho taky není moc. V podstatě jen to, že by učitelé měli žáky vést k tomu, aby respektovali opačné pohlaví. Když se vrátím k sexuální výchově, záleží na každém učiteli, jak se k tomu postaví. Znám skvělé učitelky sexuální výchovy. Vím ale, že řada učitelů a učitelek se v tom tématu necítí dobře, můžou se bát, že je třeba žáci a žákyně na něčem nachytají a oni se budou červenat. Tak se raději drží bezpečných témat. Zvládnout náročnější témata znamená, že učitel musí být sám se sebou a svým sexuálním životem v pohodě, aby dokázal s dětmi mluvit otevřeně.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama