Špičkoví vědci o virech. Jsou jako teror, nelze je vymýtit, ale utlumit ano

Názory

Boj s viry připomíná boj s terorismem: nelze je vymýtit, ale lze je tlumit. Lidstvo ovšem nebylo nikdy tak dobře vyzbrojeno v boji proti infekcím jako nyní. To je třeba mít na paměti při čtení zpráv o novém koronaviru 2019-nCoV – píší dva špičkoví odborníci, autoři knihy Viry pro 21. století.

V době našich studií se o koronaviry zajímali tak maximálně zemědělci a veterináři, které trápily virové infekce selat a telat. Ve velké, takřka tisícistránkové učebnici lékařské mikrobiologie z roku 1972 je o koronavirech přesně dvanáct řádků: způsobují mírné nákazy horních cest dýchacích u lidí a je o nich známo velice málo, tečka. Situace se dramaticky změnila v roce 2003, kdy se objevila pandemie nemoci SARS. Do té doby málo zajímavý virus z cibetky získal mutací schopnost přenášet se mezi lidmi, někde na trzích v Kantonu infikoval první pacienty a pak se přes jedno patro malého hotelu v Hongkongu, kde se ubytoval čínský obchodník z Kantonu, dostal do Vietnamu, Kanady a dalších 37 zemí světa.

Během několika měsíců se nakazilo více než 8 000 lidí a přes 770 z nich zemřelo. Šíření infekce se podařilo zastavit až díky do té doby bezprecedentnímu celosvětovému nasazení karanténních opatření, detektivnímu pátrání po všech nakažených a všech jejich kontaktech, včetně všech ubytovaných z onoho hotelu a jejich spolucestujících z autobusů, vlaků nebo letadel. I přesto byly celkové náklady a ekonomické ztráty odhadnuty na 40 miliard dolarů. Dnes můžeme SARS považovat za jakousi pandemii nanečisto, kdy si lidstvo vyzkoušelo různé možnosti obrany proti novým virům v dnešním globalizovaném světě.

Nový koronavirus 2019-nCoV za jediný měsíc roku 2020 dokázal to, co trvalo viru SARS půl roku: čínské úřady uváděly k půlnoci z 2. na 3. února 17 205 potvrzených nakažených a 361 úmrtí. Pacienti umírali na těžký virový zápal plic, který vede k respiračnímu selhání. Nový koronavirus měl poněkud nižší „smrtnost“, jak zní odborný termín, ale šířil se zřejmě rychleji nežli SARS. Podmínky pro rychlé šíření viru jsou také dnes mnohem příznivější: globalizace od roku 2003 rychle postoupila, z Číny se stala otevřená země, v níž jsou denně desítky milionů lidí v pohybu. Změnili jsme svět (k lepšímu, nutno říci), a to má své náklady a svá rizika. Jak napsal Joshua Lederberg už v roce 1992, „přízrak katastrofické pandemie oblétá svět rychlostí tryskového letadla“.

 

Kde se vzal nový virus?

Už na začátku února jsme měli k dispozici přes padesát sekvencí genetické informace koronaviru 2019-nCoV (jen pro srovnání: u viru HIV, který je třikrát menší, trval stejný úkol přes dva roky). Víme, že nový virus je asi z 80 procent podobný viru SARS a jeho nejbližší příbuzný je koronavirus z vrápence (druh netopýra). Přenos zvířecího viru na člověka je také nejpravděpodobnějším způsobem vzniku nového patogenu, totéž se stalo v případě HIV, Eboly a koneckonců i viru SARS.

 

Proč se to stalo právě v jižní Číně?

Protože velká čínská města jsou skoro ideálním inkubátorem pro takový přeskok. Na tržnici jsou spousty živých, mrtvých i umírajících zvířat, na kterých se koronaviry pomnoží, a všude kolem jsou davy lidí, na něž může zadaptovaný virus přeskočit. Pak už to v Číně jede, jako když se hodí sirka do stodoly plné slámy.

 

Jak nebezpečný je nový virus?

Upřímná odpověď na začátku února zněla: zatím nevíme. U nové infekce jsou důležité nejméně tři parametry: inkubační doba (čas mezi infekcí a projevem choroby), index nakažlivosti R0, tj. počet lidí, které infikovaná osoba nakazí, než se uzdraví nebo zemře, a smrtnost nemoci. Problém byl, že jsme mohli pracovat pouze s odhady. Zdálo se, že inkubační doba nemoci je až čtrnáct dní. Smrtnost se zatím udržovala na 2–3 procentech, což je nejméně dvacetkrát víc než u sezonní chřipky a asi pětkrát méně než u SARS. Hodnota nakažlivosti R0 se zjišťuje nejhůře, a také se v čase mění, počátkem února se odhadovala mezi dvěma lidmi nakaženými jednou osobou (zvládnutelná epidemie) a pěti (velký problém). U spalniček se R0 pohybuje mezi 12 až 18, u chřipky mezi dvěma až třemi, u Eboly jednou až dvěma.

 

Jaké nástroje máme ke zvládnutí epidemie?

Medicína má už přes 200 let skvělou zbraň proti virovým chorobám: pravé neštovice, spalničky, dětskou obrnu a další metly lidstva jsme zvládli díky očkování. Proč tedy nepoužijeme vakcínu také proti nCoV2019? Protože ji zatím nemáme. Virus se však podařilo v Číně, Austrálii i v Japonsku izolovat a v současnosti probíhají velmi intenzivně práce na jejím vývoji. Podle optimistického scénáře by mohla být očkovací vakcína do tří měsíců připravena k testování na lidech. Další vývoj záleží na tom, jak se bude epidemiologická situace vyvíjet: v případě vážné krize by se pravděpodobně netrvalo na provedení všech bezpečnostních testů a vakcína by mohla být masově nasazena ještě v průběhu roku 2020.

 

Můžeme vyvinout virostatikum?

Každý věrný Čech si při zmínce o virech bezpochyby ihned vzpomene na Antonína Holého a jeho nesmírně úspěšné protivirové léky. Proč něco takového nemůžeme udělat u nového koronaviru? Samozřejmě můžeme, a děláme na tom. Problém je, že to dlouho trvá a stojí to příšerné peníze (jedna až dvě miliardy dolarů na nový lék, několik let klinického testování). U koronaviru však máme určitý náskok. V době epidemie SARS se řada akademických i průmyslových laboratoří do vývoje léku pustila. Nejrychlejší metodou je takzvaný „repurposing“ – vyzkoušíte léčivo, které už bylo vyvinuto a schváleno na jinou nemoc. Ušetříte spoustu peněz a hlavně času na testy bezpečnosti, výroba je už zvládnutá, všechno může jít rychle. U SARS se zjistilo, že jeden schválený protivirový lék (inhibitor HIV proteasy zvaný lopinavir) opravdu blokuje rozmnožování viru SARS. Testy nebyly dokončeny (epidemie skončila dřív, než mohl být lék otestován), ale teď máme náskok, novou epidemii i peníze současně.

Náš kolega z německého Lübecku, profesor Rolf Hilgenfeld, se začátkem února pokoušel dostat do čínského Wuhanu, aby mohl otestovat své látky účinné proti SARS na virových izolátech přímo z pacientů. Vývoj virostatika proti nCoV2019 štědře podpoří i Evropská unie a výzkum probíhá ve většině velkých farmaceutických společností, o kterých víme.

Další slibný preparát měla k disposici kalifornská firma Gilead Sciences, známá vývojem léků Antonína Holého. Její tým vedený naším kolegou a přítelem Tomášem Cihlářem, žákem profesora Holého, před nedávnem vyvinul velmi účinné virostatikum proti viru Ebola. Ukázalo se, že funguje i proti koronavirům včetně SARS, a tak existuje naděje, že ho bude možné použít i proti nCoV2019.

Po úspěšném vývoji léků proti HIV, hepatitidě C nebo Ebole teď už prostě víme, jak na to. Virostatikum se určitě najde: kritickým faktorem je jen čas.

 

Co jsme se z nové epidemie naučili?

Boj s viry připomíná boj s terorismem: nikdy je nepůjde trvale vymýtit, ale je nutné je trvale tlumit. Viry musíme studovat, nepolevovat v epidemiologické bdělosti, ale současně i odstraňovat příčiny vzniku epidemií (hygiena, stravování). Musíme si také dávat pozor na to, abychom se nepřipravovali na minulou válku. Nepřítel je perfidní, nespí a neustále zbrojí.

Musíme myslet i na to, že panika a přehnaná opatření mohou způsobit větší škody než samotná nemoc. Bezprecedentní izolace desítek milionů lidí, která teď probíhá v Číně, možná uchrání zbytek světa, ale bude mít zcela bezpochyby za následek i mnoho škod, včetně zdravotních (k mnoha pacientům, trpícím běžnými chorobami, se nemusí dostat léky nebo lékařské ošetření, které nutně potřebují). Všechno na světě má své náklady, včetně prevence šíření viru. Opravdu bychom nechtěli být v kůži toho úředníka nebo politika, který v lednu 2020 rozhodoval o vyhlášení karantény nad desetimilionovým městem…

Trocha optimismu na závěr: nemusíme se bát ničeho, jen svého strachu. Nikdy jsme nebyli tak dobře vyzbrojeni v boji proti infekcím jako dnes a v minulosti lidstvo vždy epidemie a pandemie přežilo. Na druhou stranu to neznamená, že musí přežít všichni, autory těchto řádek nevyjímaje.

 

Jan Konvalinka je biochemik Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, docent Přírodovědecké fakulty UK a prorektor pro vědu UK.

 

Ladislav Machala je lékař a infektolog ve Fakultní nemocnici Bulovka, profesor na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama