Bojoval za Československo, vymazali ho kvůli Izraeli

Lidské dějiny jsou tvořeny miliardami příběhů. Příběhy obyčejnými i unikátními, příběhy významných postav – a také příběhy, na které se zapomnělo, nebo se na ně zapomenout mělo. Před několika lety jsem se v Izraeli setkal s tehdy šestadevadesátiletým pánem ve výborné kondici, o jehož životě jsem toho moc nevěděl. S Josefem Müllerem jsme seděli v kavárně, zašli si na oběd. Povídali jsme si dlouhé hodiny a já se o něm dozvídal stále více.

Otročil na východní frontě v židovské pracovní jednotce maďarského státu, utekl k Sovětům a bojoval za Československo. Je nositelem dvou Československých válečných křížů 1939 či medaile Za chrabrost před nepřítelem. Přesto se o jeho příběhu ví jen velmi málo.

Ramena mi rvali z těla

Josef se narodil 18. října 1920 na východě první Československé republiky, v městečku Čop, které je dnes součástí Zakarpatské Ukrajiny. Dětství a dospívání ovšem prožil v Maďarsku, kam se rodina přestěhovala. Jako jediný z bratrů mohl dokončit střední školu a získat vzdělání. Jeho další osud pak poznamenal židovský původ, kvůli němuž musel začátkem druhé světové války nastoupit službu v židovské pracovní jednotce zřízené maďarským státem, tehdejším spojencem Hitlerova Německa.

Tyto židovské pracovní jednotky nebyly historiky příliš popsány. V případě Josefa Müllera to znamenalo, že absolvoval výcvik v maďarské armádě a poté ho společně s dalšími v roce 1942 poslali na východní frontu. Jen s tím rozdílem, že místo pušky dostal lopatu a krumpáč. Musel pracovat v těžkých mrazech, v nevyhovujících hygienických podmínkách pod dohledem maďarských dozorců, kteří příslušníky pracovní jednotky fyzicky mučili a ponižovali.