Warhola chce Trumpa. Havlův fanoušek už ne

Co je tam u vás nejoblíbenější jídlo? – ptá se mě v polovině září Martin Warhola, synovec slavného malíře Andyho Warhola, a dál vyzvídá: „Jíte geneticky upravené potraviny?“

Rozhovor se odehrává dříve, než začátkem října převezou Donalda Trumpa do nemocnice s koronavirem (v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra nebylo jasné, jak se bude jeho zdravotní stav vyvíjet). Stojím s Martinem v plechovém hangáru jeho firmy na výkup kovového šrotu, a ještě předtím, než se začnu ptát já, podrobuje mne on křížovému výslechu o regionu, odkud rodina do Ameriky přišla a kam se on sám nikdy nevydal. „Jak daleko je to z Prahy do Mikové?“ ptá se mě. Rychlým pohledem do mobilu zjišťujeme, že do rodiště Rusínky Júlie Warholové, Martinovy babičky a Andyho matky, v severovýchodní části dnešního Slovenska se dá dojet za osm hodin.

„Tady v západní Pensylvánii se usadilo hodně přistěhovalců z Československa. Cítili se tu jako doma, krajina je tu dost podobná,“ říká. Není první, od koho to přirovnání slyším: zdejší kopce skutečně trochu připomínají Karpaty na česko-slovenském pomezí.

Ostatně nejpočetnější komunita amerických Slováků stále žije v Pensylvánii a Martin Warhola má svůj podnik v Pittsburghu nedaleko muzea dokumentujícího život a dílo jeho strýce, a taky kousek od pamětní desky připomínající dohodu Tomáše Masaryka s americkými Slováky, která umožnila vznik Československa. „I v ne úplně velkých městech jako Pittsburgh už vymizeli umírnění demokrati, jsou tu samí progresivní. Těžko se mi chápe jejich myšlení. Jak nechávají průchod protestům… Je tu nepořádek. Zdá se, že na ně musíme být tvrdší, jinak to začne být ošklivé. Myslím, že tohle jsou velmi důležité volby,“ říká s obavami Warhola.

 

Děsně toho lituju

Asi čtyři hodiny cesty autem na východ od Pittsburghu, v němž žije Martin Warhola, v rozlehlých zahradách hotelu na kopci nad městem Hershey v centrální Pensylvánii se scházím s Albertem Kirchnerem. Daňový právník žije v nedalekém Lancasteru, sem dojíždí za jedním z klientů. Naše setkání se odehrává v kulisách pandemie koronaviru – je září, sedíme venku, na lavičce u golfového hřiště mi podává plechovku kávy. „Mám rád Václava Havla a jeho Moc bezmocných,“ svěřuje se namísto podání ruky. „Taky jsem četl Nesnesitelnou lehkost bytí, moc dobrá kniha,“ jmenuje dílo Milana Kundery coby svůj další český„zážitek“.

„V téhle části Pensylvánie bylo přirozené volit Reagana a být republikánem, v osmdesátých a devadesátých letech by vás ani nic jiného nenapadlo,“ začíná vyprávět příběh celoživotního voliče strany, kterou si za poslední čtyři roky podmanil Donald Trump. Při minulých volbách v roce 2016 mu svůj hlas dal i Albert, pomohl Trumpovi k důležitým dvaceti hlasům volitelů za stát Pensylvánie, kteří ho pak – ve shodě s ústavním mechanismem – podpořili ve sboru volitelů, a tím přispěli k jeho nástupu do Bílého domu. Republikán uspěl v Pensylvánii poprvé skoro po třech desetiletích, před současným prezidentem se to povedlo naposledy Georgi Bushovi staršímu.

„Udělal jsem to, hlasoval jsem pro něj, a teď toho každým okamžikem děsně lituju,“ říká Kirchner s pohledem upřeným na první spadané listí. „Byl jsem v té době hodně vytížený a nesledoval situaci dost pozorně. Myslel jsem si, že republikáni v Kongresu na toho chlapa dohlédnou. Jenže náš ústavní systém kontroly a rovnováhy nezafungoval a pustili jsme se do jízdy na tygrovi,“ vysvětluje. Dodává, že za to nese i on odpovědnost, přiznává, že dokonce přispěl na Trumpovu kampaň. „Máme tu rčení, že demokrati se zamilují a republikáni se zařadí. A tak si všichni včetně mě řekli – je to náš člověk, budeme ho volit,“ zlobí se teď už bývalý republikán z amerického státu, v němž Donald Trump porazil demokratku Hillary Clintonovou o pouhých 44 tisíc hlasů.

 

Mexičani ano. Zeď taky!

Také Martin Warhola z Pittsburghu volil Trumpa v roce 2016 – a svůj hlas mu hodlá dát i letos. A to ačkoli jeho strýc Andy kdysi představoval symbol americké umělecké levice; ostatně pokrevní spojení se u něj nezapře ani vizuálně. Martin, jenž převzal podnik po svém otci Paulovi, si původně rezavou boudu vyzdobil uměním všeho druhu a barev – mimo jiné i portréty svého strýce ztvárněnými v jeho stylu.

„Trumpova obchodní válka s Čínou můj byznys určitě poškodila,“ vysvětluje Warhola, že na obchodních vztazích s touto zemí a výkupních cenách kovů je jeho podnikání hodně závislé. Ale okamžitě dodává i „b“: „Z dlouhodobého hlediska to považuju za správný krok. Bylo potřeba vůči Číně přitvrdit. Na tom, že jsme ji nechali zajít příliš daleko, se shodnou republikáni i demokrati,“ říká, ale tím jeho smířlivost vůči demokratům a jejich prezidentskému kandidátovi Joeu Bidenovi končí: „Biden je podle mě s Čínou kamarád, Trump ji donutí k obchodním dohodám, které pomůžou Americe i světu.“

Martin Warhola považuje Trumpa za výjimečného (ne)politika. „Vím, že si spousta lidí myslí, že je bohatý a že využívá funkci, aby své postavení miliardáře posílil. Podle mě si naopak finančně pohoršil,“ myslí si. „Upřímně, nikdy jsem ho nepovažoval za miliardáře. A věřil bych i tomu, že falšoval své finanční záznamy, aby tak vypadal. Ale nemyslím si, že by tím někomu ublížil nebo že by to mělo vliv na jeho rozhodování.“

Warhola nepatří k těm prezidentovým stoupencům, kteří se s ním ztotožňují až nábožně a stoprocentně. Ale velmi oceňuje základní linii Trumpovy politiky. Nejdůležitější jsou pro něj témata imigrace a pořádku. Řešením problémů s rasismem a policejní brutalitou podle něj není méně peněz pro policii (což nenavrhuje ani Biden, ale to mu Martin příliš nevěří). Warhola by naopak přivítal ještě lepší financování sborů a dokonalejší výcvik. „Jinak tu z těch protestů budeme mít občanskou válku,“ bojí se. Chtěl by, aby Trump ještě efektivněji stavěl zeď na hranici s Mexikem, souhlasí s jeho tvrdým tažením proti nelegálnímu přistěhovalectví a přičítá mu plusové body za boj s drogami.

„Mám to tu z první ruky, v Pittsburghu máme hodně drogově závislých a je teď pro ně těžší sehnat heroin. Slyšel jsem, že sem toho díky Trumpovi teď proudí míň.“ Na druhou stranu si Martin Warhola myslí, že by měl prezident ubrat ve svém tažení proti legální migraci do Spojených států: „Spousta Američanů je líných, a my potřebujeme pracovní sílu. Mexičani, se kterými pracuju, jsou dříči a skvělí lidi, miluju je.“

Prezidenta Trumpa považuje za jednoho z miliardy, i když má také výhrady: „Všichni víme, že jeho osobnost je velkým záporem. Jeho komentáře jsou daleko za hranou… Ale každý musí mít dost rozumu na to, aby tohle přešel. Demokrati ho nenávidí víc než cokoli a celou dobu je pod tlakem. Obviňují ho ze špinavostí, které nejdou dokázat. A ještě si za kandidáta vybrali Bidena, který už je podle mě mentálně trochu mimo, až je mi ho líto. Další čtyři roky s Trumpem budou v pohodě.“

 

Syrové maso

To Albert Kirchner nejenže už není republikánem, dokonce se registroval jako demokrat. „Opustil jsem Republikánskou stranu, protože si myslím, že ona opustila mě,“ říká. Připomíná události v Charlottesville ve Virginii v roce 2017, kde se shromáždili fanoušci krajní pravice na protest proti záměru strhnout sochu generála otrokářské Konfederace: první den chodili s hořícími pochodněmi mimo jiné za skandování „Židé nás nenahradí“, druhý den jeden přívrženec najel autem do davu převážně levicových demonstrantů a zabil mladou dívku. Prezident Trump se pak zdráhal odsoudit výslovně pravicové radikály; že prý kromě velmi špatných byli i na jejich straně „velmi dobří lidé“.

„Po těch událostech jsem měl dojem, že se z téhle země stává třetí říše. Rychle jsem se od Trumpa a jeho přisluhovačů distancoval, je to otázka osobního svědomí. I když s demokraty v mnohém nesouhlasím, přestoupil jsem k nim a neohlížím se zpátky. Až tohohle chlapa dostaneme z funkce, tak si to vyhodnotím znovu,“ vysvětluje svůj „bod zlomu“.

Několik jeho přátel prý od republikánů odešlo také, ale jinak podle Albertova pozorování měly roky Trumpova prezidentství tady ve venkovské části jednoho z rozhodujících států amerických voleb opačný efekt. Většina republikánů se za tu dobu ve své podpoře prezidentovi zatvrdila. „Volí chlapa, který jim hází syrové maso. Křičí, že všechno je chyba Mexičanů, muslimů… a – opovážím se to říct – kdybychom měli rok 1935, tak by to byla chyba Židů,“ myslí si právník.

Podle jeho názoru postihla americkou společnost zhoubná radikalizace. „Republikánskou stranu teď tvoří bělošští pracující bez vyššího vzdělání a oligarchie, která je vykořisťuje. A jeho příznivci jsou příliš hloupí, než aby pochopili, že je to právě Trump a jeho režim, kdo je drží zkrátka,“ rozčiluje se mladý vdovec, jehož manželka pocházela z Mexika. Oblasti, v níž žije, se přezdívá „Pennsyltucky“; podobá se totiž spíše konzervativnímu Kentucky než nedaleké kosmopolitní Filadelfii. „Myslím, že republikáni jsou tu připraveni naskočit na myšlenku autoritářství, kde Kongres je jen stínem své minulosti a kde Trump může ignorovat rozhodnutí soudu nebo omilostnit, koho se mu zlíbí. To je smrt demokracie.“

Pomyšlení, že by snad mohl uvažovat o tom, že svou volbu z roku 2016 zopakuje, Alberta Kirchnera doslova nadzvedává z lavičky. Coby daňový právník neuznává ani to, za co prezidenta Trumpa mnozí Američané oceňují – jak svou daňovou reformou pomohl jejich peněženkám. „Obamu jsem nevolil. Ale Trump převzal jeho pozitivní a rostoucí ekonomiku a poslal ji k zemi. Rozpoutal nesmyslné obchodní války. Tady v Pensylvánii je střední třída vyřízená,“ tvrdí Albert.

Jeho předci pocházejí z Německa, a tak se opakovaně neubrání analogiím právě z dějin této evropské země. Republikánská strana při letošním nominačním sjezdu poprvé v historii místo obvyklého delšího programového prohlášení s detailními prioritami na další čtyři roky vydala jen relativně krátkou deklaraci opakující, že podporuje agendu Donalda Trumpa. Albertu Kirchnerovi to připomíná příhodu, kterou si přečetl o Martinu Bormannovi, vedoucím Hitlerovy kanceláře: „Jeho dcera jednou přišla ze školy s tím, že má napsat práci o tom, co je národní so--cialismus. On jí řekl: ,To je jednoduché, miláčku. Je to cokoli, co řekne Adolf Hitler.‘ Přesně tam jsme se teď v Americe dostali.“

Dát poprvé v životě hlas kandidátovi demokratů prý bude pro Alberta snadné: „S tím, že budu volit Bidena, nemám problém. On tuhle zemi miluje. Trump jen objímá vlajku. Mám snad volit autoritářství místo ústavnosti? Mám volit diktaturu místo demokracie? To jste se musel pomátnout!“

 

Venezuela? Pinochet?

Pensylvánskou avenue v Pittsburghu, kde na rozdíl Washingtonu nesídlí Bílý dům, ale firma Northside Scrap Metals, se ozývá lehké praskání a vrzání plechu; Martin Warhola zavírá bránu svého recyklačního i uměleckého ráje. „Bude to zajímavé,“ říká mi o blížícím se volebním dnu. „Podle mě Trump vyhraje, ale výsledky nebudou dlouho jasné, kolem hlasování vyvstanou otázky a bude chaos. Myslím, že je to plán demokratů. A nepokoje budou horší, než jsme doteď viděli. Čtu hodně křesťanských proroků a je zvláštní, že všichni říkají totéž – protesty se vymknou kontrole, obzvlášť pokud Trump vyhraje,“ věří Martin. Na opačný výsledek voleb nechce ani pomyslet a připomíná krachující levicovou diktaturu v Latinské Americe. „Pokud by vyhráli demokrati, půjde to s Amerikou z kopce. Mohli bychom se stát další Venezuelou. Podívejte, kam se ta země za posledních pár let dostala,“ obává se.

Také Albert Kirchner sahá pro příměr z Jižní Ameriky. Jen ho naopak vztahuje k tomu, co by podle něj pro Spojené státy znamenaly čtyři další roky vlády Donalda Trumpa. Připomíná chilského pravicového diktátora Augusta Pinocheta. „Vojenská junta jako kdysi v Chile nebo Argentině. Tímhle směrem teď v Americe jdeme,“ říká. Používá dokonce slovo „genocida“. Připomíná, jak Trump nechal 1. června rozehnat pokojný protest před Bílým domem. „Pak už to ale nebudou jen demonstranti proti rasismu, ale registrovaní demokrati, muslimové, lidé hlásící se k jakémukoli liberálnímu nebo levicovému hnutí,“ předkládá bývalý Trumpův volič svou chmurnou vizi případného prezidentova znovuzvolení.

 

Autor je zpravodajem Českého rozhlasu v USA.