Letorosty samomluv II.

KOLJENKA

(Moskva, Park Gorkého, 1934)

„Koljenko, dušičko moje, vůbec jsem nemohla na dnešek spát, jak mně pomalinku docházelo, že včerejší večer v Parku oddechu byl nejkrásnější v mém dívčím životě, ještě pořád slyším Piatnikovce zpívat Razcvětály jábloni i grůši, vidím nad sebou proti hvězdičkám Tvou junácky vlající kadeř a cítím Tvé žhavé pusinky na svých rtech, ach, Koljenko, co tys musel docela nedávno na vlastní kůži prožít a už jsi schopen se tomu smát, a vyprávíš o tom tak skromně, ale přitom se člověku zdá, že tam snad byl i on, že s Tebou hleděl, jak jeho slavnou loď sevře mrznoucí moře a drtí ji jako vlašský ořech, že s tebou putuje po kře jen v námořnickém tričku, co mu z celé arktické výstroje zbylo, jak pod sebou má jenom pár metrů ledu nad příšernou hloubkou, a na té slupce, na tom škraloupu přistává těžké letadlo a při vzletu hrozí, že se s ním propadne až na dno Čukotského moře, ach, Koljuško, jak sis mohl myslet, že Tě nemám ráda, když jsem nebyla celá Tvá, byla jsem Tvoje celičkou svou duší a milovala Tě v srdci víc, než bych dokázala tělem, zmocnil ses mě jako nikdy nikdo před tebou, Tys mě přímo vyrval z dětství i z panenství, už nepatřím své matičce ani svému otci, ale až můj pápuška uslyší, že si mě chce vzít hrdina, první důstojník z legendárního Čeljuskina, budeš jako jeho syn, po jakém vždycky toužil, budeš třetí a určitě poslední, komu svěří, co ví jen mamka a já, že patřil k těm slavným ,Matrózům z Kronštadtu‘, co první povstali proti Leninovým bolševikům, a on se v noci vyhrabal z hromad postřílených kamarádů a doplazil až do Finska, kde si mohl změnit jméno, vystudovat a vrátit se do Ruska jako inženýr, naši Tě chtějí ihned poznat a zvou v neděli na pirožky a vodku, a já – napoprvé jsem samým dojetím nemohla! – Tě zvu, kam? uvidíš sám, kde dostaneš to – uvidíš, co, líbe Tě už navždy Tvoje Natálka!“ Psala jste to, občanko Vorobjevová? Kývat nestačí, tady to podepište! A neříkejte mi Koljo, obviněná! Jsem váš vyšetřovatel, nadporučík Čeky, nově eN Ká Vé Dé, Nikolaj Nikolajevič Ogurcov!

Stalo se v roce 1934

• Rakouského fašistického kancléře Dollfusse zavraždili místní nacisté.

• Sovětský parník Čeljuskin zkoušel proplout arktickým ledem, ale potopil se.