Pokroucený plech a rozteklý hliník. Trosťanec na Ukrajině

Report

Míst hrůzy je v dnešní Ukrajině nepočítaně, ale větší scénu apokalyptického zmaru jsem od vypuknutí války neviděl. Ani v nejvíce fantasmagorickém snu bych si nedokázal představit něco symboličtějšího. Na náměstí se tyčí rozstřílený památník hrdinům druhé světové války a všude, kam oko dohlédne, se válí trosky rozstřílené vojenské techniky – ovšem té současné. Vítejte v Trosťanci, šest hodin jízdy na východ od Kyjeva.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Trosťanec býval ospalým městečkem s asi dvaceti tisíci obyvateli, o němž vědělo jen pár milovníků architektury a sladkostí: nalézala se v něm stará kruhová tvrz a místní čokoládovna. Pak sem ale 25. února 2022, hned druhý den války, přijela ruská armáda. Ospalost rázem vystřídal boj o přežití.

Záhy byla poškozená infrastruktura, takže došel proud, přestalo fungovat zásobování potravinami i vodovod, a kdo nestačil uprchnout, zalezl do sklepa. Ruští okupanti na tom nebyli o moc lépe, měli hlad a bez velkých cavyků si brali, co kde našli. Přitom právě oni měli být chloubou ruských ozbrojených sil – byla to památná kantermirovská 4. tanková divize, která se za druhé světové války proslavila svým hrdinstvím v lítých bojích u Stalingradu i Kurska. A která nakonec 9. května 1945 dorazila až do Prahy.

Rusům se ale v Trosťanci dobře nevedlo. Nakonec se tu udrželi jen měsíc a posledních pět dní, před 26. březnem 2022, kdy z města s hrůzou utekli, zažívali opravdové peklo.

 

Partyzáni s mobily

„Partyzánštili jsme...,“ usměje se na chvilku pod fousy skoro sedmdesátiletý Hrehoryj. Dubnové ráno je chladné, od pusy se mu kouří a z oparu za jeho zády vystupují torza zničené vojenské techniky. Když sem Rusové přišli, odebírali místním jejich mobilní telefony, tablety i počítače. Jenomže se nepodařilo vzít je všem. „Věděli jsme o každém jejich kroku. Všechny souřadnice jsme hned posílali naší, ukrajinské armádě. Rusové byli úplně zoufalí, kam se hnuli, tam po nich začaly naše dělostřelectvo a bayraktary (drony – pozn. red.) pálit, nikde se nemohli cítit bezpečně. Měli ohromné ztráty. Nakonec svoje mrtvé naštosovali jak polena do přívěsů a utekli zpátky do Ruska. A dobře jim tak!“

Hrehoryj si zapálí cigaretu a opírá se přitom o vyhořelý vrak ruské samohybné houfnice. Pokroucený plech je vyžíhaný do zrzava, hlaveň děla leží o kus vedle. Rozteklý hliník se na zemi prosycené olejem, naftou a krví třpytí jak cukrová poleva. Člověk si musí dávat velký pozor, po čem tu šlape. Z lidského těla v takovém žáru nezbyde ani škvarek, všude se ale válí spousta vybuchlé i nevybuchlé munice, ohořelých neprůstřelných vest, zbytků uniforem. Je libo náboje do kulometu? Střelu do RPG? Ruční obranný granát F1? Dělostřelecký granát 30 mm? Či snad 152 mm? Nebo raději rovnou raketu 9M22U? Na náměstí před nádražím v Trosťanci je k mání cokoli.

V městečku jsou vyrabované obchody, šeptá se, že nerabovali jen Rusové, ale přidalo se i pár Ukrajinců, jenže ti prý po výnosu prezidenta Zelenského, kterým vyhlásil za rabování drakonické tresty odnětí svobody, pak raději ukradené zboží vraceli do zničených krámů zpět. Všude leží rozstřílená auta s velkým písmenem Z, symbolem ruské válečné operace na Ukrajině – a také zelené muniční bedny. V jednom rohu náměstí vidíte zachovalou ruskou samohybnou houfnici, na opačném konci moderní bojový tank T-80. Na rozbitých domech nasprejované nápisy: „Zelenskyj je buzerant“, „Tady už je Rusko“. A na to vše svrchu betonového podstavce majestátně dohlíží legendární tank T-34 z druhé světové války. Přivezli ho sem v roce 1983, čtyřicet let po vyhnání nacistických okupantů. Byla to tehdy velká sláva. Sovětský svátek. Po dalších skoro čtyřiceti letech dostal tenhle druhoválečný obrněnec symbolický zásah – při bojích koncem března 2022 ho poškodila střela mířená na ruské okupanty. Roztržený pás se válí kousek od betonového podstavce.

Rusové zanedlouho pochopili, že mobilní telefon je v rukou civilistů účinnější zbraní nežli kalašnikov či molotovův koktejl, a byli nelítostní. Ve sklepě nádraží se našlo šest těl umučených Ukrajinců a v montážní jámě v garáži vedle radnice, kde bylo ruské velitelství, ještě jedno. Podle Juryje Bovy, trosťaneckého starosty, během okupace Rusové zabili či umučili padesát občanů.

Okolo rozstřílené nemocnice, která bývala po nedávné opravě chloubou městečka, stojí podél cesty poškozené ruské tanky a bojová vozidla pěchoty. „Z asfaltu ani krok!“ křičí na mě pyrotechnik, co se rýpe nožem v hlíně. U krajnice už našel šestou protitankovou minu. Zatím je jen označuje, zaminováno je tu lišácky – pod vrchní minou je ještě jedna spodní, takže diletant, který by tu vrchní jen tak odstranil, by dopadl moc špatně. Zaminovaný tu zůstal po ruské armádě i hřbitov. Tohle svinstvo tu bude škodit ještě dlouho.

Jen během dubna 2022, tedy už po útěku ruských vojáků, zahynulo v Trosťanci při výbuších min a granátů ještě pět ukrajinských dětí…

 

Autor je fotograf, pravidelný spolupracovník Reportéra. Na Ukrajině pobýval letos od konce ledna do poloviny dubna.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama