PODCAST: Jdu cestou, na které se zuřivej punk spojil s buddhismem

V letech devadesátých se stal jednou z hlavních tváří českého ekologického a sociálního aktivismu, vášnivě bojoval za práva zvířat nebo za národnostní menšiny, ale koncem milénia rodnou Prahu opustil a od té doby žije skromně a samotářsky na Broumovsku, kde zkoumá tamní kulturní a historickou paměť.

V obsáhlém rozhovoru vypráví, kdo ho na prahu dospělosti nejvíc ovlivnil a komu je i ve svých skoro pětapadesáti letech vděčný: „Byli to Mikoláš Chadima, Jello Biafra a Henry Rollins.“ Všechny tři muže zná i osobně a v podcastu vysvětluje, proč jsou pro něj tolik důležití.

Bergámo popisuje společenskou atmosféru v polovině osmdesátých let, kdy „mě odvezli na fízlárnu někdy i třikrát denně, a když jsem měl nabarvený vlasy, musel jsem si tam smýt barvu v umyvadle“.

Vypráví i o tom, jak hned po revoluci začal vozit západní punkové a hardcorové kapely do Československa a naopak. „Třeba na evropské turné s Majklovým strýčkem z roku 1991 do smrti nezapomenu – to bylo strašný, strašný, strašný...“

Vrací se i k demonstracím a blokádám, které tehdy často pořádal a vedl, mimo jiné k zásadnímu narušení Velké pardubické před třiceti lety. Vzpomíná na činnost radikálně ekologického hnutí Animal S.O.S. i kulturně-sociálního centra Black Hand, a upřímně říká, proč nakonec z Prahy znechuceně odešel na samotu.

Bergámo je pořád pankáč, ale mnohem klidnější než v mládí. Punk totiž nakonec propojil s buddhismem, má za sebou několik cest do Asie a meditační pobyt v thajském klášteře.

Jeho život stojí za knížku, která v těchto dnech skutečně vychází. Jmenuje se – jak jinak – Punk zuřivej a jde o rozhovor, který s Bergámem vedli Radim Kopáč s Gabrielou Kontra.

Naše více než hodinové povídání si můžete poslechnout buď přímo zde, nebo ve všech podcastových aplikacích. Poslední pasáž je odemčena pouze pro příznivce, kteří nás podporují na webu Patreon.