Metronome stojí osmdesát milionů. Organizátoři hledají další partnery

Jak už je to dlouho, co se uskutečnil poslední „plnotučný“ ročník Metronomu?

DG: Tři roky. V pandemii jsme sice uskutečnili dva malé ročníky, abychom udrželi značku v povědomí, ale od skutečného Metronomu už jsou to opravdu tři roky.

 

Kolik tehdy přišlo lidí?

DG: Přes sedmnáct tisíc lidí.

 

Vzhledem k tomu, že David je spolu s Martinem Voňkou v čele organizačního týmu, na místě byl určitě. Byl jste tam Libore i vy?

LW: Kromě prvního ročníku, kdy se zrovna v Broumově vdávala moje dcera, tak chodím na všechny ročníky a prakticky na všechny koncerty.

 

Rozhovor je k poslechu i ve formě podcastu:

 

Pamatujete si ještě, které vystoupení se vám nejvíc líbilo?

LW: Kraftwerk, to je skupina mého mládí. Před lety byl velmi populární koncert Stinga, ten asi nejvíce oslovil lidi v mém okolí. Ale není to jen o hvězdách, na Metronomu jsem poznal spoustu skvělých menších kapel.

 

 

Jak to v roce 2019 dopadlo po hospodářské stránce?

DG: Když jsme v roce 2016 začínali, věděli jsme, že několik prvních ročníků bude mít festival ztrátu. Jinak bychom museli začínat v mnohem menším formátu a dlouhá léta čekat, až festival vyroste. V roce 2019 už jsme se blížili k vyrovnanému rozpočtu, ale ještě jsme skončili v červených číslech.

 

Nosíme státu daně

Připomeňme, že festival se letos koná od 23. června do 25. června a zahrají na něm mimo jiné Nick Cave, Beck anebo Underworld. Kolik stojí lístek na celé tři dny?

DG: Teď stojí vstup na celé tři dny 2690, ale pravděpodobně budeme muset ještě jednou před festivalem zdražit, zejména s ohledem na inflaci a rostoucí ceny.

 

Kolik lístků už máte prodáno?

DG: Na konci května to bylo dvanáct tisíc. Na takovém čísle jsme byli v roce 2019 asi tři dny před samotným festivalem. Takže máme velmi nadějné vyhlídky.

 

 

Padne návštěvnický rekord?

DG: Jeden už padnul. Vzhledem k tomu, že jsme přidali jeden den, tak v celkové návštěvnosti – měřeno počtem dnů, které lidé na festivalu stráví – je to už teď nejúspěšnější ročník.

 

Z toho by se dalo soudit, že je festival „ve vatě“, ale on není. Proč?

LW: Jak už bylo řečeno, měli jsme naplánovanou náběhovou křivku. Podle té už bychom nyní měli být nyní těsně nad nulou. Jenže do toho přišly dva roky covidu a ty nám zamávaly s plány. Zaskočil nás také současný odklon sponzorů od kultury. A také jednání se státem o podpoře je velice netransparentní a proměnlivé.

 

Každý rok se vyjednává znovu?

LW: Ano. Chápu, že stát nebude přispívat na akce vysoce ziskové. Tady se ale z mého pohledu spíše jedná o investici s určitým společenským dopadem, takže bych čekal, že postoj státu bude vstřícnější. Nechceme od státu peníze navíc, ale byly bychom rádi, kdyby nám stát vrátil část peněz z daní, které se díky festivalu vyberou.

 

Máte na mysli třeba další útraty účastníků, kteří na festival přijedou?

LW: Jsou to daně z prodeje lístků. Na festivalu pracují lidé, kteří platí sociální a zdravotní pojištění a tak dále. Nechali jsme si udělat studii, kolik peněz přinese festival do státní pokladny a byli bychom rádi, kdyby nám stát část z nich poskytnul jako podporu.

 

Soutěžíme s Berlínem

Pojďme nyní probrat, jak festival hospodaří. Začneme u výdajů. Kolik jsou celkové náklady na jeden ročník?

DG: Letošní třídenní ročník má náklady kolem osmdesáti milionů korun. My o umělce soutěžíme s Londýnem či Berlínem. A i když mají umělci Prahu rádi, tak jejich managementy samozřejmě posuzují atraktivitu jednotlivých nabídek.

 

Kolik tedy činí náklady na umělce?

DG: Letos to bude třicet milionů korun.

 

Na kolik peněz přijde zajištění areálu – pronájem, stavba pódií, stánků, pořadatelská služba a podobně?

DG: Jsou to většinou pronájmy: areálu, techniky a podobně. V celkovém součtu vyjde zajištění celého prostoru, včetně potřebného personálu přibližně na pětadvacet milionů.

 

Třetí přidaný den ale asi nestojí polovinu toho, co původní dva dny?

DG: Celkově se cena pronájmů zvedne, ale je to samozřejmě výhodnější.

LW: Teď jsme se dostali k důležité věci. Metronome není koncert, kam lidé přijdou a odejdou, je to událost, která ve městě trvá několik dní. A její dopad na kulturu ve městě či jeho image je významně vyšší, než by měl jeden koncert někde v hale.

 

I z programu se dá usuzovat, že hlavní návštěvnická skupina už nebudou teenageři a že ti, kteří do města přijedou, také něco podstatnějšího utratí…

DG: Chceme mít i mladé publikum, proto máme nově hip-hopovou sekci. Nicméně naše hlavní návštěvnická skupina je ve věku třicet až pětačtyřicet let. A z minulých ročníků víme, že jsou to lidé, kteří preferují kvalitnější služby, nápoje, stravu… Nevyrážejí třeba už na akce tak často, ale když se vypraví, chtějí si to užít.

 

Jaké jsou další podstatné nákladové položky? Kolik stojí celoroční provoz organizačního týmu?

DG: Patří sem marketingová kampaň a právě celoroční příprava festivalu. Provoz stálého týmu vyjde na pět milionů korun za rok, snažíme se být velmi úsporní, snad nám to kolegové odpustí. Propagace doma i v cizině je v součtu za dvacet milionů korun. Patnáct milionů z toho ovšem tvoří plnění od mediálních partnerů festivalu (mezi ně tradičně patří i magazín Reportér – pozn. red.), pět milionů jsou pak hotové platby.

 

Takže, pokud dobře počítám, peněžní výdaje tvoří zhruba 65 milionů.

DG: Ano, to je celkový obnos, který reálně zaplatíme.

 

Nabízíme radost

Jaká je proti tomu struktura příjmů? Kolik by měl být letos čistý příjem ze vstupného?

DG: Nechci to zakřiknout, ale míříme k nějakým třiceti milionům.

 

To ovšem nejsme ani na polovině peněz, které musíte reálně vyplatit. Z čeho je potřeba pokrýt zbytek?

DG: Máme šest milionů z veřejné podpory, napůl mezi Prahou a ministerstvem kultury. Další jednotky milionů získáme z gastronomického provozu. V této oblasti je ale velký rozdíl mezi námi a velkými festivaly na západě Evropy. Tam je, při vyšší cenové úrovni, podíl gastra na celkových příjmech daleko vyšší.

 

 

Kupní síla tuzemské populace ovšem není taková jako v Londýně nebo v Barceloně…

LW: Proto jsem také mluvil o tom, že se nejedná o byznys, ale o investici se sociálním dopadem. Pokud chceme mít kontakt se světovou kulturou, musí nám být zároveň jasné, že cena vstupenky v Česku nemůže zahrnout veškeré náklady. A protože je méně než jinde pokryjí útraty návštěvníků za konzumaci, musíme získat od sponzorů skoro stejně peněz, jako máme ze vstupného.

DG: V roce 2019 se to skoro podařilo, letos se to nepovede.

 

Proč se to nepovede?

DG: V první fázi, když jsme se sponzory jednali na konci minulého roku, je brzdily obavy z nepředvídatelného covidového vývoje. A v té další pak invaze na Ukrajinu.

LW: Myslím ovšem, že v některých případech se zároveň firmy na válku spíše vymlouvají. Samozřejmě jsou i ti druzí, kteří se skutečně do pomoci Ukrajině zapojili.

 

Co vlastně partneři spojením s festivalem získávají? Co jim dovedete nabídnout výměnou za jejich podporu?

DG: Na jedné straně to může být pozitivní emoce. Že se spolu s námi podílejí na vylepšení image Česka v mezinárodním kontextu. Pak to může být pro značku oslovení cílové skupiny, která se na Metronomu vyskytuje, tedy jakýsi brand positioning. Mohou to také být vstupenky pro jejich zaměstnance či klienty. Na festivalu lze navíc prakticky odprezentovat nějakou službu.

 

Můžeme si říct nějaký konkrétní příklad?

DG: Jsme městský festival, takže chceme mít skvělé internetové připojení. Lidé mohou sdílet své zážitky s přáteli, zároveň potřebujeme perfektní připojení pro odbavování u vstupu, placení a podobně. To je jeden z příkladů, kde může partner ukázat svou kvalitu. V tomto případě to vyslyšel Cetin, který se jako provozovatel sítí ujal internetového připojení na festivalu. V řadě dalších oblastí lze nalézt podobný prostor.

 

Možná to nějaký potenciální partner právě poslouchá nebo čte. Měl by ještě šanci zapojit se teď v módu „last minute“? A domluvit si třeba plnění nejen na letošním festivalu, ale i na dalších vašich akcích?

DG: Pandemická doba nás naučila akčnosti, takže umíme zvládat novinky na poslední chvíli. Pokud by se chtěl někdo zapojit a Metronome na poslední chvíli podpořit, budeme rádi a určitě to zvládneme.

 

Dva roky zpoždění

Mluvili jsme o plánu, jak se dostat do kladných čísel. Jak je to dneska, posunula se kýžená nula třeba o dva tři roky dál?

LW: Měli jsme naplánované dvě fáze. Prvních pět let budování a cesta k vyrovnanému hospodaření. A pak další rozvoj. To teď nabralo dva roky zpoždění.

 

Jaký byl váš důvod, proč jste se do společného podniku s Davidem Gaydečkou a Martinem Voňkou pustil? Vidina zisků to asi nebyla…

LW: Pro mě jako investora je tam podobná motivace, jaká by mohla být u partnerů. Žiju tady a chtěl jsem, aby Praha měla velký festival a nebyla jen městem levného piva, kam si lidé z ciziny jezdí zařádit.

 

Kolik už jste do provozu Metronomu investoval?

LW: Jsou to desítky milionů. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

 

Máte nějakou společnou dohodu i do dalších let? Jaká je vaše představa?

LW: Pokud zvládneme tu první fázi, budeme pak přemýšlet jak dál. Kapacita Výstaviště je kolem dvaceti tisíc návštěvníků a my bychom pak stáli před volbou, jestli se dál rozšiřovat a hledat novou lokaci, nebo jestli mít naopak ještě exkluzivnější program. Spřádání těchto plánů se teď ale odsunulo.

DG: Teď musíme co nejlépe zvládnout letošní ročník. Příští by měl být v podobném formátu a plány na rozvoj se týkají nejspíše roku 2024.

 

Tím jsme se na závěr dostali zpět k letošnímu ročníku. Na co se vy dva nejvíc těšíte? Ať už hudebně nebo jinak…

LW: Pro mě nejsou tím hlavním hvězdy, ale festivalová atmosféra. Ta je pro mě důležitější než výkon konkrétní kapely.

DG: Den před začátkem „velkého“ Metronomu, ve středu 22. června, přijede několik hvězd ukrajinské hudební scény vystoupit a poděkovat tak Česku a jeho obyvatelům za podporu. To bude, myslím, také celkem výjimečný zážitek.