Studenty zasáhla velikost a síla Strahova, Národní stadion sem nepatří, říká urbanistka

Výsledkem mezinárodního workshopu s názvem Budoucnost strahovského kopce je deset vizí, jak s tímto územím naložit. Vzal vás některý obzvlášť za srdce?

Jeden z týmů si velmi správně všiml izolovanosti Strahova. Při jakémkoli řešení bude potřeba zapracovat na cestách, které jej propojí se zbytkem Prahy. Tihle studenti proto vytvořili krásné schéma různých propojení a nápadů, jak cesty pro pěší, cyklisty i veřejnou dopravu vylepšit, sledovali celé téma v mnohem širším měřítku. To se mi hodně líbilo.

Jaký další koncept vás zaujal?

Ocenila jsem všechny práce, které se zabývaly myšlenkou rozdělit tribuny spartakiádního stadionu různými vestavbami. Otevírá to možnost, aby zde vzniklo společensko-kulturně-sportovní centrum, které by sloužilo místním lidem, studentům, ale i dalším obyvatelům či návštěvníkům Prahy. A jedna skupina velmi zajímavě oddělila vnitřní plochu od tribun, což je velmi přesné přečtení současného provozního uspořádání stadionu – z tribun se dost těžko dostanete na plochu.

Jaké využití pro bývalé cvičiště tito studenti navrhli?

Pojmenovali svoji vizi Port(al) Strahov, což vychází i z jednoho z prvorepublikových plánů, který pracoval s pojmem Vzdušný přístav. Ve své prezentaci sice využili i výletní vzducholodě, ale to jsem vnímala spíš jako nadsázku – dali je tam spíš proto, že to hezky vypadalo na obrázcích. Základní využití tvořil ve skutečnosti skladovací prostor, ze kterého nákladní drony distribuují zásilky po městě. Těch originálních nápadů ale bylo víc.

Který považujete za nejradikálnější?

Objevil se i návrh nechat celý Strahov zarůst zelení, proměnit ho v jakousi džungli. Volně rostoucí vegetace by si postupně vzala i tribuny spartakiádního stadionu, ze kterých autoři nechali jen železobetonový skelet. Jiná skupina si zase jako hlavní téma zvolila energii. Využívala k tomu strahovské povětří, které by pohánělo větrné turbíny, v posilovnách by vznikala elektřina i prostřednictvím lidské síly. A plocha stadionu by byla věnována městskému zahradničení, což je dnes velké téma.

Potenciál místa je ohromný

Workshop vypsal ateliér Jiřího Klokočky, kde působíte jako odborná asistentka. Jaká byla vaše role?

Dlouhodobě buduji spolupráci s univerzitami v Drážďanech, Krakově, Delftu a Štrasburku. Co se týče strahovského zadání, zajišťovala jsem prakticky veškerou přípravu a organizaci. O akci byl velký zájem, ze zahraničí dorazilo šedesát studentů, dalších patnáct dodalo ČVUT. Rozdělili jsme je do deseti skupin, na samotnou práci měli vyčleněných pět pracovních dní, mohli v Praze zůstat i přes oba víkendy.

Jak si vysvětlujete takový zahraniční zájem o jeden pražský kopec?