Moje léta s Trumpem

Když letošního 6. ledna dav příznivců Donalda Trumpa obsazoval budovu amerického Kongresu, byl jsem ohromen, ale ne tak úplně překvapen. Obavy, že se toho dne něco nedobrého semele, vyvolávaly zprávy, které v předchozích týdnech z Ameriky přicházely: obecný strach z vývoje v USA jsem však měl už několik let – od doby, kdy se Trump v roce 2016 dostal do finále volební kampaně.

Moje znepokojení bezprostředně před 6. lednem nebylo rozhodně výjimečné, cítila ho spousta lidí, u nás i v Americe. Trumpova tvrzení, že listopadové prezidentské volby neprohrál, ale že mu je soupeři ukradli jakýmsi bezprecedentním, obřím volebním podvodem, sice neuspěla ve více než šedesáti soudních jednáních, avšak řada jeho nejvěrnějších fanoušků tomu věřila. Prezident jim navíc sděloval, že jde o „boj“, že se musí „bojovat“. A kde jinde bojovat než v Kongresu, jenž ten den výsledky voleb certifikoval při zasedání, které bývalo do té doby v zásadě jen formální událostí.

V Americe vznikly jakési dva paralelní světy. Jeden, v němž se řešilo, co bude dělat nový prezident Joe Biden, a druhý, v němž Trumpovi příznivci zcela vážně očekávali, že Biden prostě do Bílého domu nevstoupí. Podporovali je v tom, ať už z přesvědčení, či z oportunismu, i někteří vysoce postavení lidé v republikánské straně. „Biden by měl uznat svoji porážku. Chci mít jeho uznání na stole zítra ráno. Nenuťte mě, abych si pro něj přišel,“ sděloval na sociálních sítích republikánský kongresman Paul Gosar v osudný den útoku na Kongres; a přidal fotografii protrumpovských demonstrantů.

K čemu to vedlo, je známo. Trumpovi příznivci vtrhli násilím do budovy Kapitolu – sídla Kongresu. Zemřelo pět lidí včetně jednoho policisty (paradoxní je, že přinejmenším před čtyřmi lety Trumpa volil). Desítky dalších mužů a žen v uniformě byly zraněny. Demonstranti třískali nejen do policistů, ale i do oken a dveří, z kanceláří zákonodárců si odnesli nejrůznější „suvenýry“, skandovali výzvy k věšení, zatímco kongresmani se na žádost ochranky choulili na podlaze, než je evakuovali do bezpečných místností.

Tyto tragické události ovšem pro mě byly, jak už jsem naznačil, sice mimořádně drsnou, ale ne neočekávanou eskalací něčeho, co začalo už mnohem dříve.

Slabý Gorbačov