Může za to kameraman, chutnal mu můj chleba

Největší zájem je o žitnopšeničný chleba. Pak následují domácí housky a různé druhy koláčů. „Velmi oblíbenými se staly moravské, to jsou koláče plněné náplní jak zevnitř, tak shora. Samozřejmostí je máslová drobenka a všechny koláče jsou po vytažení z pece lehce potírány rozpuštěným máslem s rumem,“ vysvětluje Alena Kramešová, zakladatelka podniku v Křepenicích ve středních Čechách, jemuž se neformálně říká „vesnický krámek“.

Její podnik totiž není jen pekárnou, ale i kavárnou a prodejnou farmářských výrobků. Leží mezi Benešovem a Příbramí, k hrázi slapské přehrady je to asi dvacet kilometrů autem: právě z této rekreační oblasti pochází značná část zákazníků. Když je pěkné počasí, mohou si lidé sednout na židle na terasu nebo přímo do trávy na náves. „U nás v Křepenicích jsme zvyklí piknikovat a zákazníkům rády půjčíme deky,“ říká Alena Kramešová.

Lokalita u slapské vodní nádrže sama o sobě by však patrně nestačila k zájmu, jaký o zboží jejího podniku lidé mají. Ona a její tým si totiž se sortimentem hrají. Pravidelně ho doplňují o nové výrobky, které procházejí testem, nejprve v pekárně a potom u kamarádů. „Novinky nás baví a dovolím si tvrdit, že baví i naše zákazníky. Nejnovějším kouskem je toustový chleba zadělávaný syrovátkou z farmy Biovavřinec. Hitem jsou také kvasové krekry, které sice nejsou úplná novinka, ale tím, že je po nich velká poptávka, již zatím nestíháme pokrýt, se stávají vzácnými, a tudíž dlouhodobou novinkou pro mnoho zákazníků,“ říká Alena.

Kde se naučila takhle péct?

Babička a kameraman

Zcela jistě ji ovlivnilo prostředí, v němž v sedmdesátých a osmdesátých letech vyrůstala. Její kořeny sahají na Valašsko, do vesničky Kateřinice u Vsetína. „V našem kraji bylo odpradávna těžké něco vypěstovat. Vždycky to byl drsný region. Možná i díky tomu mám v krvi odhodlanost se nevzdávat,“ říká Alena, která je ovšem ze své valašské rodiny taky zvyklá si doma sama vše uvařit a upéct. Důležitou roli v tom sehrála její babička. Byla starší než babičky jejích vrstevníků a stále používala staré metody přípravy jídla. „Byla spíš ve věku prababičky. Moc ráda jsem ji pozorovala, jak si roztápí pec, potom mě nechá chléb potřít vodou a vsadit ho do tak akorát rozehřáté pece. A než se chleba upekl, šly jsme stloukat máslo,“ vzpomíná.