Kde jsme to zvorali

I když to teď může vypadat jako science fiction, jednou současná doba přehlcených nemocnic, dětí na domácí výuce a chaotického těkání mezi lockdowny a rozvolněními skončí. Očkovaných bude dostatek, vakcínu nejspíš dostane každý prakticky bez čekání. A diskuse o podávání koňských léků lidem nám bude připadat jako podivná historka z minulého století. Virus bude dále mutovat, ale farmaceutické firmy budou své vakcíny přizpůsobovat tak, jak to dělají u jiných virových onemocnění.

Až to nastane – a já chci být optimistou a věřit, že ta doba není nekonečně vzdálená –, bude důležité se velmi důkladně podívat zpět. Období pandemie, které už více než rok prožíváme, nám totiž ukázalo spoustu nepříjemných zjištění, která jsme možná ani nechtěli vědět – o české politice, stavu státní správy, ale také o kvalitě veřejné debaty, fungování médií a společenské (ne)soudržnosti.

Velká i menší selhání v různých oblastech nás přivedla do zbytečně rozsáhlého průšvihu, zdravotního, ekonomického i společenského. Většina těch chyb je čerstvá a jde na vrub současné vlády, jiné ale mají hlubší kořeny a nyní se teprve ukázaly.

Pokud má platit, že každá krize zároveň nabízí příležitosti k novým začátkům, pak tím naším by měla být otevřená, důkladná a hluboká debata o tom, co všechno jsme před pandemií a během ní podcenili nebo přímo „zvorali“. Ne proto, abychom hledali viníky a chtěli je hnát k odpovědnosti, to by znemožňovalo zjistit skutečný průběh událostí. Cílem podle mě nemá být zpětné stanovení trestů (samozřejmě s výjimkou situací, pokud se někdo skutečně dopouštěl závažné kriminální činnosti), ale důkladné poznání toho, čím jsme si prošli. V tomto případě to nebude ona pověstná „příprava na bitvy dávno minulé“, ale nástroj k tomu, abychom alespoň ty největší hlouposti neopakovali a byli o trochu lépe připraveni na „bitvy a krize příští“.

Anatomie podcenění

Témat, kterými bychom se měli po překonání nejhorší fáze koronavirového průšvihu zabývat, je spousta.