Sladké plody chilské války s cukrem

Když zákazník, který se chce stravovat zdravě, vstoupí v Santiagu de Chile v supermarketu do oddělení cukrovinek, padne na něj chandra. Černé osmiúhelníkové nálepky na výrobcích vizuálně křičí: „Nekupuj nás!“ Jednoznačným „šampionem“ jsou známá kolečka Oreo, jež mají jako jediná všechny čtyři varovné etikety, které zákon o označování balených potravin nabízí. Hlásají: „S vysokým obsahem cukru. – S vysokým obsahem nasycených tuků. – S vysokým obsahem sodíku. – S vysokým obsahem kalorií.“

Právě oreo drží v ruce ve své kanceláři senátor Guido Girardi Lavín. „Když vidíte, že vaše oblíbené sušenky mají čtyři etikety, tak si je pro sebe koupíte jen s výčitkami svědomí, ale svému dítěti už je určitě nepořídíte,“ tvrdí přesvědčeně devětapadesátiletý doktor. Právě on byl tím, kdo přes počáteční výsměch svou sveřepou vytrvalostí po devíti letech snahy prosadil, že v Chile od června 2016 platí zákon, který chce bojovat s obezitou pomocí vizuálního varování na obalech potravin.

 

Tlouštíci vs. hubení 3:1

„Cukr je největší terorista 21. století,“ vypouští senátor líbivý slogan s tím, že jeho přehnaná konzumace a následné tloustnutí zabíjí více než dopravní nehody. Začne vypočítávat, že obezita vede mimo jiné k cukrovce, infarktům, problémům s klouby a dalším vážným zdravotním obtížím. Není to problém jednotlivců, ale společenská diagnóza.

Pohled na statistiky OECD mapující situaci v rozvinutých státech světa je neúprosný: v exotické osmnáctimilionové jihoamerické zemi, která je vmáčknuta na čtyři tisíce kilometrů dlouhou nudli mezi Andy a Tichý oceán, žije druhé nejtlustší obyvatelstvo na světě (hned po USA). Více než třetina lidí nad patnáct let je obézních, dalších čtyřicet procent má nadváhu. Přitom ještě v devadesátých letech řešila země podvýživu nejchudších vrstev obyvatelstva.

„Dnes je paradoxně nemocí chudých obezita. Lidé jsou tlustí, aniž by měli dostatek správných živin,“ konstatuje Girardi, který zastupuje středolevicovou Stranu za demokracii. Hlavní viník je podle něho špatný způsob stravování. Už v roce 2014 proto prosadil zákon, který cílil specificky na slazené nápoje, které Chilané milují a jež senátor popisuje jako „metabolické bomby“. Pro všechny limonády, které obsahovaly více než šest gramů cukru na 100 mililitrů, zvedl daň z přidané hodnoty ze 13 na 18 procent, naopak těm, které se ocitly pod touto hranicí, se DPH snížila na deset procent.

Girardi, který se zaštiťuje spoluprací s univerzitními odborníky na výživu, ve svém tažení za hubenější Chile dále pokračoval právě zavedením etiket.

„Tak jako jinde jsme dosud měli jen informace o složení výrobku malým písmem na zadní straně, které je uděláno schválně tak nepřehledně, aby tomu klient nerozuměl a firma si mohla obhájit, že spotřebitel byl přece seznámen s tím, že pojídá sajrajt,“ vykládá Girardi. „Jenže nyní se i šestiletý školák může díky osmiúhelníkům informovaně rozhodnout, zda si to koupit, či ne,“ argumentuje senátor, kterého Organizace pro výživu a zemědělství při OSN udělala svým ambasadorem v boji proti obezitě.

 

„Bez etiket, bez pocitu viny“

Jak vlastně zákon vznikal? Jeho tvůrci předkládali panelu o dvou tisících osob (včetně dětí) různé tvary i barvy varovných symbolů a lidé jednoznačně vybrali černobílou stopku. Tyto osmiúhelníky přitom mají dvojí dopad. První na zákazníka, jehož může etiketa na první pohled odradit od toho, aby zboží vložil do košíku. A druhý na výrobce, kteří se chtějí stigmatizačního znaménka rychle zbavit; tudíž raději pozmění recepturu a odeberou z ní zdraví škodlivé látky pod jasně dané limity, aby se znevažující nálepka mohla strhnout.

Někteří to vzali jako šanci pro chytrý marketing. Jako například firma Soprole, která je lídrem na místním trhu s mléčnými produkty. „Přeformulovali jsme recepturu více než 120 výrobků, takže můžeme prohlásit, že 72 procent všech našich výrobků a 100 procent těch, které míří na dětského zákazníka, je bez etiket,“ píše v e-mailové odpovědi manažerka společnosti Carolina Matusová. Její podnik spojení „bez etiket“ používá pro své zboží jako slogan. Jiná firma, Danone, zase své odtučněné jogurty prodává se sloganem „Bez etiket, bez pocitu viny“.

V chladicích boxech supermarketů mezi jogurty je dopad zákona zřejmý. Varování zůstávají především na sýrech kvůli jejich přílišné slanosti nebo tučnosti.

„Kainovo znamení“ už ale například nemá limonáda Fanta, která ubrala na cukru a nahradila ho umělými sladidly. Tím ovšem pro odborníky na výživu vyvstává komplikovaná otázka, jestli se milovník fanty nedostává z deště pod okap: není totiž zcela jasné, jaký dopad mají umělá sladidla na organismus.

 

Strašení osmiúhelníky

K listopadu 2018 se pozměnila receptura pětiny produktů (nejvíce cereálie – 30 procent, pak nápoje – 25 procent a mléčné výrobky – 23 procent). Což ovšem neznamená, že s regulací všechny firmy souhlasí.

Zástupkyně komory producentů potravin a nápojů Alimentos y Bebidas de Chile (ABC) Marisol Figueroaová se ve svém e-mailu vyjadřuje šroubovaně; z odpovědí je nicméně zřejmé, že se zavedeným systémem komora nesouhlasí, byť stále opakuje své odhodlání podílet se na boji proti obezitě.

Komoře ABC, která tvrdě lobbovala proti novému modelu, připadá nefér, že systém etiket se vztahuje pouze na balená jídla, nikoliv na pokrmy v restauracích.

Osmiúhelníky rovněž nenajdete na alkoholických nápojích. Tento nedostatek přiznávají i autoři zákona s tím, že proti nezdravým potravinám postupují kvůli silnému lobbingu oponentů salámovou metodou.

Na dosud neoznačené pochutiny má dojít v dalším kole, protože lidé kolem Girardiho mají mnoho dalších nápadů, jak obezitě utáhnout opasek.

Figueroaová dále uvádí, že kvůli řadě dalších norem o hygieně a trvanlivosti nelze jednoduše předělat recepturu tak, aby to nemělo dopad na jakost. Podle ní to vede k tomu, že v některém sortimentu (jako třeba mezi oplatkami) má téměř veškeré zboží černé varování, „takže nakupující ve skutečnosti nemá jak porovnávat… Etikety nenaplňují cíl informovat spotřebitele. Místo toho straší obyvatelstvo před nebezpečím, což se nám zdá nesprávné,“ píše Figueroaová.

Nesmíš do televize

Argentinský ekonom Guillermo Paraje, který se na Katolické univerzitě v Santiagu věnuje zdravotnictví z hospodářského hlediska, říká: „Potravinářský průmysl nejdříve tlačil, aby zůstaly číselné informace na zadní straně výrobků. Jenže ty průměrnou denní potřebu jednotlivých živin počítají podle fyzicky aktivního muže středního věku. Řekněte mi, kolik takových v dnešní sedavé společnosti je?“

Když firmy viděly, že veřejnost žádá nějakou změnu, začaly prosazovat na obaly semafor o třech barvách, který v Latinské Americe mají třeba Ekvádořané. „Proč to propagují? Protože je vyzkoušeno, že semafor porozumění lidí o škodlivém obsahu potravin moc nepomůže, spíše je zmate,“ směje se Paraje a dodává: „Výhodou etiket je jejich absolutní srozumitelnost. Je to prostě ano – ne.“

Připomíná, že producenty nálepky výrazně omezují v marketingu. Billboardové nebo tištěné reklamy musí být doplněny vzkazem od ministerstva zdravotnictví. V černém poli, které zakrývá 15 procent plochy, stojí „Upřednostňujte potraviny s menším počtem varovných značek“. Reklamní šoty s onálepkovaným zbožím navíc smějí na televizní obrazovku jen mezi desátou v noci a šestou ranní. A vůbec se takové produkty nesmějí prodávat ve školách.

„Na tyto výrobky také nelze lákat pomocí hraček nebo kreslených zvířat. Z globálně proslulých cereálií Kellogg’s tak zmizel tygr Tony. Nepořídíte čokoládové figurky velikonočních králíků či Santy Clause. Moje dcerka zná sladké vajíčko Kinder Surprise jen z Argentiny, když jí to koupí prarodiče,“ vykládá čtyřicátník.

Jeho desetiletá dcera, která se během hodinového rozhovoru v kavárně k smrti nudí, při zaslechnutí slov Kinder Surprise na chvíli zázračně ožije.

 

V závěsu za tabákem

Předsedkyně Komory výživových specialistů Cecília Sepúlvedová Alarcónová vidí nálepky jako dobrý start v běhu na dlouhou trať. „Jenže nepostupujeme konzistentně. Na jedné straně zavedeme osmiúhelníky, a na druhé dětem ubereme ve škole povinné hodiny tělocviku,“ posteskne si.

„V boji s obezitou je důležitá psychologie, protože lidé nejedí jen potravinu, ale i milovanou značku. Musíme také lidi odnaučit přejídat se. Rýže žádné nálepky nemá, ale když si jí dáš vrchovatý talíř, tak taky ztloustneš,“ připomíná latinskoamerický zlozvyk přecpávat se k prasknutí enormními porcemi, ať už doma, nebo v restauracích.

Zdůrazňuje důležitost toho, aby osmiúhelníky nestigmatizovaly osoby, které si nemohou dovolit koupit zdravé, ale dražší potraviny. Právě z tohoto důvodu má senátor Girardi připraven návrh na speciální stravenky pro nejméně majetné, za něž by bylo možné nakupovat jen ovoce a zeleninu.

Podle průzkumů se dnes devět z deseti Chilanů nechá v supermarketech nálepkami ovlivnit. Expertka na výživu Marcela Reyesová uvádí, že v první etapě po zavedení nových norem lidé ze vzorku 2 000 domácností snížili nákupy označených cereálií, které do té doby byly mnohými zákazníky považovány za zdravé, o 30 a u limonád a ovocných nápojů o 23 procent. Naopak u prodeje čokolády, u níž s vysokou kaloričností každý počítá, k žádným výkyvům nedošlo.

Bohužel zaznamenány nebyly žádné pozitivní změny v tom základním: ve snaze snížit obezitu. Podle třicátnice, která se podílí na práci vědeckého týmu z Universidad de Chile, jenž dlouhodobě monitoruje dopady nové politiky, jsou necelé čtyři roky od jejího zavedení příliš krátká doba. „Bude to jako s tabákovými produkty na dlouhá desetiletí. Nejdříve se sadou různých nařízení musí dostat z veřejného života takové věci, které nadváhu podporují,“ říká a významně v dlani potěžkává kavárenskou cukřenku.

Srovnává to s tím, jak nejdříve přišly varovné nápisy na krabičky, že kouření škodí zdraví. Pak byla inzerce na tabákové výrobky zakázána úplně a následoval zákaz kouření v restauracích. „Nakonec to vzali i spotřebitelé za své a počet kuřáků klesá. Nicméně na dopady v poklesu rakoviny plic si ještě musíme nějakou dobu počkat. S obezitou je to obdobné. První výsledky uvidíme možná až v příští generaci,“ dodává.

 

Chilský model

Další změny ale teď nejsou na pořadu dne. Informace k tomuto textu autor nasbíral předtím, než na přelomu roku zasáhly Chile rozsáhlé sociální protesty. V zemi – kterou navíc nyní jako zbytek planety paralyzoval koronavirus – se nyní řeší tak závažné otázky jako změna ústavy, takže boj s obezitou ze seznamu priorit vypadl.

Prezident Sebastián Piñera původně zákon během svého prvního volebního období zablokoval; nesouhlasil s omezením televizního marketingu. Girardi poté týdny chodil do parlamentu s transparentem: „Prezident prodal zdraví našich dětí McDonaldu.“ Nakonec návrh prošel, až když byla u moci levice.

Piñera se ovšem poté, co se v březnu 2018 vrátil do nejvyššího úřadu, k zákonu přihlásil: viděl totiž jeho popularitu mezi občany a také to, že jeho vlast jde světu příkladem. Loni opatření včetně černých osmiúhelníků zkopírovali v Peru, letos v Uruguayi, výrazně se jimi ve své legislativě inspiroval Izrael. O „chilském modelu“ začaly jednat také parlamenty v Mexiku, Brazílii a Kanadě. Přitom až dosud znamenal tento termín volný trh bez přívlastků, který byl zaveden v časech vojenské diktatury Augusta Pinocheta; dnes se naopak „chilský model“ v oblasti obchodu s potravinami paradoxně snaží volný trh kočírovat.

 

Autor je zahraniční reportér, spolupracuje s různými českými médii.

 

Reportáž vznikla s přispěním organizace Transitions v rámci programu na podporu solutions journalismu.