Malé ráje pod našimi okny
13. října 2019
Reportér 10/2019 · Číslo 62
Malé ráje pod našimi okny
Zvětšitfoto Tomáš Binter
Na obyčejném dvorku v pražských Vršovicích, v zanedbaném vnitrobloku na okraji Karlových Varů i ve vyfešákovaném nádvoří v centru Prahy se děje malý zázrak. Lidé, kteří tady bydlí, si uvědomili, jak příjemné chvíle mohou trávit přímo pod okny svých bytů, a rozhodli se pro to se svými sousedy něco udělat. Pojďme je navštívit.
Činžák na adrese Bulharská 44 na pomezí pražských Vinohrad a Vršovic zvenčí nevěstí nic zvláštního. Když vás ale někdo pustí dovnitř a po schůdkách projdete úzkými dveřmi na dvorek, ocitnete se v jiném světě. V útulném prostoru obehnaném zídkou a zelení sedí u stolku pět dam, popíjejí kávu a jsou připraveny pochlubit se příběhem, který začal před dvěma lety.
„Asi všichni jsme si v duchu někdy posteskli, že by to dole ve vnitrobloku mohlo vypadat líp. Samotné se mi do toho ale nechtělo,“ vypráví Blanka Opekarová, která tou dobou byla na rodičovské. „Až jednou odpoledne kouknu na dvorek a vidím sousedku Pavlínu s její maminkou, jak si nesou rýč a nůžky, za chvíli už klestily křoví. Sešla jsem k nim, přidala se, a od té doby se to nabaluje jako sněhová koule.“
Zuzana Kamberská, která dříve pracovala jako statistička, tu žije od roku 1966, a vzpomíná na dřívější stav vnitrobloku: „Po obvodu stály dřevěné přístřešky na uhlí, až do osmdesátých let se v tomhle baráku topilo v kamnech… Jinak se dvůr nijak nevyužíval, když tedy pominu venčení psů: páníček se vždycky postavil na schody, zapálil si cigáro a vypustil psa, aby udělal potřebu.“
Po ostříhání zeleně přišla na řadu špinavější práce: „Bylo potřeba vydrhnout beton, kde se sedmdesát let usazoval sajrajt,“ přibližuje Zuzana Kamberská. „Chtěli jsme, aby si tady mohly hrát děti, tak jsme půjčili na jeden víkend wapku a čistili,“ dodává Blanka Opekarová a pokračuje: „Právě děti byly hlavním spojujícím prvkem, dnes je jich v domě docela dost. Nečekali jsme ale, že to bude mít tak obrovský přesah.“
•••
Postupně přibyla houpačka, pískoviště, truhlíky na zeleninu a bylinky, kompostér, sud na dešťovku. Padlo rovněž rozhodnutí vyvést na zeď vedle dveří elektřinu a vodu. „Jednou někdo přivezl z chalupy starou výlevku – hezkou, ale s hnusným nátěrem. Tak jsem koupila odrezovač, sedla si na dvorek a několik dní škrábala a natírala. Z výsledku mám fakt radost, koukněte, není to pěkný?“ ukazuje Ilona Staňková pyšně na venkovní litinové umyvadlo. Podobně, tedy svépomocí, tady vzniká skoro všechno.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
