Začneme hned, získáme náskok do budoucna

Známý tuzemský výrobce 3D tiskáren Prusa Research právě pracuje na svém historicky prvním nefinančním reportu – takovém, který mu pomůže zjistit, jak si vede z hlediska kritérií udržitelnosti. Firma report sestavuje, i když to zatím podle platných právních předpisů dělat nemusí. Přestože ji tato povinnost čeká až za pár let, chce být připravena. Report dělá dopředu také proto, aby byla transparentnější vůči zaměstnancům či obchodním partnerům. „Pomůže nám to se sebereflexí,“ říká manažer udržitelnosti Prusa Research Vladimír Víšek.

To, jak si firmy z hlediska udržitelnosti opravdu stojí a jak se jim daří, budou muset některé z nich už brzy povinně zveřejňovat v podobě takzvaných „nefinančních dat“: jimi jsou například uhlíková stopa, spotřeba energie či vody nebo třeba férové mzdy. To ukáže, jaký je jejich reálný dopad na životní prostředí a obecně společnost.

První report Prusa Research bude podle Vladimíra Víška spíše představovací, protože firma ještě nemá historii dat ani stanovené cíle v oblasti udržitelnosti. Nemůže tedy porovnávat, jakého pokroku případně dosáhla. „První report nám ukáže, kde jsme silnější a kde slabší. Na základě toho si chceme stanovit cíle: čeho chceme v udržitelnosti dosáhnout, jakým tématům se věnovat, a pak se k tomu na roční bázi, v dalších reportech, vracet,“ popisuje Víšek. A dodává, že firma si nyní nechává spočítat uhlíkovou stopu a také environmentální dopad některých vybraných výrobků.

První report udržitelnosti letos vydal například Albert. I tento obchodní řetězec tak chtěl učinit s předstihem v době, kdy to ještě podle legislativy dělat nemusí. Firma si chtěla zmapovat dosavadní výsledky i závazky do budoucna – a také stanovit cíle. Do roku 2025 chce například snížit objem neprodaných potravin o 55 procent oproti stavu v roce 2016 a také snížit uhlíkové emise z vlastního provozu o 50 procent oproti roku 2018.

 

Aby bylo možné report sestavit, musí společnost znát data schovaná za zkratkou ESG, která mapují oblast environmentální, sociální a řízení firmy. Tyto informace ukazují, jak činnost firmy ovlivňuje životní prostředí (E jako „environment“), zaměstnance (S jako „social“) a zda je způsob řízení firmy transparentní (G jako „governance“).

ESG kritéria představují obrovskou obchodní příležitost a zásadně souvisí s budoucími výnosy: podle toho, jak si firma povede v ekonomice s nízkými emisemi, ji budou hodnotit banky a bude se odvíjet třeba její přístup k financování.

Ačkoli povědomí o ESG v českém byznysu stále není příliš vysoké, firem, jako je Prusa Research či Albert, pomalu přibývá. „Je to pro ně určitá konkurenční výhoda i z hlediska připravenosti na přicházející požadavky z Evropské unie. Zároveň se na fungování mohou podívat i jinou optikou a najít oblasti, kde se dá uspořit nebo naopak upravit byznys plán k větší udržitelnosti a objevit tak nové podnikatelské příležitosti. A sledovat, jak se jim daří naplňovat dlouhodobé závazky a cíle,“ říká Anna Vaníčková, expertka na udržitelnost a ESG z poradenské společnosti KPMG.

 

Lepší cesta k penězům

Zavedení ESG reportů sice v současné době není, jak již bylo řečeno, pro většinu firem povinné, data o udržitelnosti už ale dnes pomalu začínají vyžadovat banky a některé společnosti po svých dodavatelích. A podle transparentnosti a nefinančních dat se začínají rozhodovat zákazníci, investoři a obchodní partneři.

Pokud se firma bude chovat udržitelně, může to přispět k lepším podmínkám úvěrů. Velká část soukromých a veřejných financí totiž bude brzy k dispozici jen firmám, které budou hodnoceny jako udržitelné. Ty, které na tom budou s udržitelností dobře, budou mít lepší financování. A naopak. Firmy s horšími výsledky si budou půjčovat buď dráž, nebo nezískají peníze od investorů či bank vůbec.

Pokud bude mít firma vysoké emise či energeticky náročný provoz a nezaváže se k přechodu na šetrnější režim, nemusí úvěr od banky dostat, ani když bude po finanční stránce zdravá. Špatné výsledky z hlediska udržitelnosti totiž pro banky a investory znamenají vyšší riziko, že obchodní model a ziskovost společnosti se v budoucnosti zhorší.

Velké společnosti už také zařazují udržitelnost jako jedno z kritérií ve výběrovém řízení na dodavatele. To, jak udržitelní jsou jejich dodavatelé, totiž ovlivní i je samotné. Protože společnosti budou muset sledovat a započítávat si do svého výsledku i takzvané nepřímé emise, tedy emise svých obchodních partnerů.

„Zároveň se setkáváme i s větším zájmem potenciálních zaměstnanců o to, jak daná firma k oblasti udržitelnosti přistupuje. Nefinanční reporting je tak skvělý zdroj informací nejen pro investory a zákazníky, ale i zaměstnance a další zainteresované strany,“ vysvětluje Vaníčková.

 

 

Podle čeho se řídit

To, na co se v reportování zaměřit, se odvíjí i od sektoru, ve kterém firma podniká. Obecně bývá pro firmy nejzásadnější několik částí: klima, tedy spotřeba energie a emise, přístup k zaměstnancům a takzvaná náležitá péče – due diligence, zejména s ohledem na lidská práva. Poslední z kritérií si musejí hlídat hlavně velké společnosti s výrobou mimo EU, které podnikají v sektorech, kde hrozí nedobré zacházení s pracovníky, tedy například v zemědělství, oděvním nebo těžebním průmyslu.

Nefinanční reporting je ale i dobrá příležitost, jak se podívat na fungování firmy komplexně a případně i najít příležitosti ke změnám či dalšímu rozvoji. Než se firma do reportování pustí, měla by si ujasnit několik věcí. Například jestli už má strategii udržitelnosti, jestli se jí týká povinnost zveřejňovat data či měřit specifické oblasti, podle jaké metodiky bude postupovat, jaká data umí a musí měřit nebo jestli má dostatečnou kapacitu pro sběr a zpracování dat a zpráv.

V poradenské firmě KPMG se často setkávají s tím, že společnosti nevědí, jak a s čím začít, která metodika je pro ně ta nejvhodnější a do jakých detailů jít. „Jaká data sbírat a různá úroveň připravenosti interních procesů a systémů a podcenění časové náročnosti sběru dat, zpracování a práce na samotné zprávě,“ uvádí Vaníčková další problémy s tím, že v závislosti na velikosti firmy a interní připravenosti může sběr dat trvat týdny až měsíce.

 

EU i svět

Nejasnosti kolem reportování by měly pomoci řešit takzvané Evropské standardy pro reporting o udržitelnosti. Ty stanoví, jaká data o klimatu mají firmy sbírat a reportovat. To by mělo pomoci, aby reporty byly ucelenější a lépe porovnatelné, zároveň by tak měl být proces reportingu snadnější a měl by snížit náklady firem.

Očekává se, že konečná podoba reportovacích standardů bude známá letos v listopadu. Podle společnosti Frank Bold, jejíž experti se na tvorbě standardů podílejí, byly předběžné standardy vydané už na konci dubna a jejich základ se měnit nebude. Proto se podle nich mohou firmy orientovat už nyní. Standardy pro reporting udržitelnosti se pak chystají i na globální úrovni, protože ESG data už vyžadují investoři víceméně všude na světě.

Firmy budou zveřejňovat jednak informace o svých strategiích, rizicích či cílech a jednak standardizovaná ESG data. Pro první kategorii povinné standardy určí, jaké informace musejí firmy poskytovat, ale konkrétní obsah bude záležet na přístupu každé z nich. Podle přehledu nedávno vydaného sdružením Frank Bold, který jednotlivé povinnosti a postupy týkající se reportování rozebírá a zpřehledňuje, je například legitimní uvést, že firma klimatický cíl nebo dekarbonizační plán nemá. Pokud ale nějaký vykazuje a prohlašuje, že chce dosáhnout klimatické neutrality, musí to uvádět podle srovnatelných kritérií pro rámcové dekarbonizační plány, které EU standardy zavádí.

Podle těchto kritérií pak firmy své plány vysvětlí včetně toho, jestli jsou v souladu s reálným dosažením klimatické neutrality v roce 2050. Tím se má zamezit greenwashingu, tedy aby firma nebyla zelená jen naoko, ale aby šlo ověřit, jestli svoje cíle bere vážně a k jejich dosažení podniká reálné kroky.

 

Povinnost půjde dál

Reportování podle evropských standardů bude pro část firem povinné od roku 2024, částečně ještě bude záležet na rychlosti převedení do legislativy v jednotlivých členských státech. V Česku se to dotkne asi tisícovky firem. Povinnost dopadne na velké společnosti splňující alespoň dvě ze tří kritérií: čistý obrat minimálně miliarda korun, více než 250 zaměstnanců, aktiva v rozvaze vyšší než 500 milionů korun. Bude se týkat i všech společností, jejichž cenné papíry jsou obchodované na burze.

Kotované malé a střední podniky, tedy ty, s nimiž se veřejně obchoduje na burze, se k reportingu připojí od roku 2026, mohou ale ještě využít dvouletou výjimku. Čeká se však, že je k dřívějšímu reportování přiměje trh. Tedy zájem finančních institucí nebo velkých odběratelů, kteří budou potřebovat například dopočítat svoje nepřímé emise.

Firmy, které reportování zatím neplánují, ale chtějí vědět, jak na tom s udržitelností jsou, si mohou udělat analýzu udržitelnosti. Ta může sloužit jako podklad pro následné vypracování reportu. I díky samotné analýze je možné dobrat se toho, jakou má firma uhlíkovou stopu, dopad na biodiverzitu, vliv na zaměstnance či zákazníky nebo jak nakládá s odpady.

 

Data nad zlato

Data obsažená v reportu mají pro firmu velkou cenu: můžou z něj o sobě zjistit spoustu užitečných věcí. Těchto výhod jsou si ty firmy, které již reportují či s reportováním začínají, podle Vaníčkové z KPMG dobře vědomy. „V České republice vidíme mnoho firem, které dlouhodobě reportují dobrovolně. Ačkoli se reporting týká především velkých společností, sledujeme pozitivní trend i mezi menšími a středními firmami, které se do zveřejňování informací pustily,“ uvádí.

Report může firma využít i v budování značky a dobrého jména. Nefinanční report by se měl dostat i k obchodním partnerům nebo být představen i při navazování nových obchodních vztahů. I tam může, pokud si firma v udržitelnosti stojí dobře, pomoci. Neměl by ale sloužit jen pro vylepšení PR. Stále platí, že jeho zásadním účelem je zmapování toho, jak si firma v oblasti udržitelnosti vede.

Bez toho, aby chtěla skutečně dosáhnout posunu v tom, jak její činnost dopadá na životní prostředí a společnost, zůstane report jen marketingovým nástrojem a firmě může hrozit, že jí trh zelené snahy nebude věřit. A bude je mít jen za již zmíněný greenwashing.

 

Zelená Evropa

To, proč chce Evropská unie po firmách, aby znaly dopady své činnosti, souvisí s evropským plánem stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Dílčím, ale důležitým cílem je snížit vypouštění skleníkových plynů v EU o 55 procent do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Unie si stanovila svoje klimatické cíle v takzvané Zelené dohodě pro Evropu neboli Green Dealu.

Zelené plány přinesou transformaci evropské ekonomiky v mnoha oblastech. Bez znalosti ESG dat by taková proměna nebyla možná.

Posun tímto směrem je ovšem, jak již bylo řečeno, trend, který zdaleka nevychází jen z Evropské unie, ale jde o jednoznačný směr celého byznysu. Čím dřív se na to firmy začnou připravovat, tím lépe. Kdo bude připraven, nebude zaskočen.