Hlas ze San Piega

Hrát s filharmoniky na Rock for People

04 / 08 / 2019

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).

Před půl rokem mi zavolal šéf festivalu Rock for People a řekl: „Nechcete si letos na festivalu zahrát s filharmonií?“

Michal je celkem vtipný člověk, a tak jsem se zasmál. Smích mě ale rychle přešel. Ukázalo se, že to myslí naprosto vážně. Vzpomněl jsem si, jak se mě jednou zeptal, jestli nechceme jet na šňůru do Japonska. Tehdy to taky nebyl vtip.

Obvolal jsem ostatní členy kapely a počítal jsem s tím, že do toho nikdo nepůjde. Pořádně jsem se přepočítal. Musím se přiznat, že mě moji parťáci vážně překvapili.

Všichni tři řekli, že do toho jdou. Věci se daly do pohybu.

V kavárně Slavia jsme se sešli s dirigentem Honzou Kučerou. Bál jsem se, že přijde člověk, kterej nás bude považovat za obtížný hmyz, ale vyklubal se z něj ohromně sympatický chlap, který ocenil naše písně a dal nám naději, že to zvládneme.

Naděje je ovšem něco jiného než realita.

Začátek první společné zkoušky byl tristní. Hluk, chaos, zvukové bludiště – a studený pot teče po čele a po páteři.

Ale nevzdali jsme to. Už to totiž nešlo vzdát. A tak jsme se ztlumili, počítali, nebloudili a pot jsme zahřáli na správnou provozní teplotu.

Přišel den D.

Stojíme na hlavní stejdži Rock for People a vedle nás sedí členové orchestru PKF – Prague Philharmonia. Pod náma je obrovský množství lidí a během prvních dvou písní se rozhoduje o tom, jak to dopadne. A dopadá to dobře. Členové orchestru poznávají trochu jinou koncertní atmosféru a užívají si to. My se vítězně šklebíme a máme radost. Koncert proletí tempem padající hvězdy na letní noční obloze.

Najednou je konec.

Podáváme si ruce. Setkání dvou různých světů dopadlo dobře.

A závěr?

Ještě minimálně další tři koncerty slyším v našich písních aranže klasických nástrojů. Část hudebních žurnalistů rozemílá náš koncert v recenzích na prach. Velká část našich fanoušků nás nabádá k studiové nahrávce této taškařice. Menší část našich fanoušků dává nepokrytě najevo, že tudy cesta nevede. Vychází rozhovor s jednou z hvězd festivalu, kapelou Kodaline – v titulku stojí: „Na Rock for People nás bavila Vypsaná fiXa.“

O prodlouženém víkendu projíždím celou zemi a po čtyřech dalších koncertech se vracím, abych vyzvedl ženu a dceru v noci posledního dne festivalu, kterej vrcholí koncertem Franz Ferdinand.

„Byli jste docela dobrý, tati,“ říká moje ratolest na zadním sedadle a okamžitě usíná.

Jedeme nocí domů, kola hučí, nikdo už nic neříká, a to je ta nejlepší symfonie.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat