Pryč, nebo na Hrad?

Z reakcí Babišových spolustraníků tři dny po volbách vyplývalo, že se s porážkou smířili a chystají se na předání moci. „Umíme počítat do sto osmi, míříme do opozice,“ prohlásil v úterý po volbách Jaroslav Faltýnek. Premiér ve stejný den oznámil, že mu prezident ještě před svou hospitalizací řekl, že ho chce pověřit sestavením vlády. O den později pak začal říkat, že i on počítá s odchodem do opozice. Ještě v týdnu před volbami přitom tvrdil, že než aby byl v opozici, kde nemůže o ničem rozhodovat, půjde raději z politiky pryč. Prozatím v ní zůstává a nechává si otevřené dveře, kterými by mohl vykročit i ke kandidatuře na Hrad.

Klid za to nestojí

Pokud by výsledek voleb dával alespoň nějakou šanci, aby Babiš vládu sestavil a získal pro ni důvěru, téměř jistě by se o to pokusil. A i kdyby věděl, že nakonec asi neuspěje, mohl by se prodloužený pobyt na Úřadu vlády hodit.

Všechny procedury se jmenováním, žádostí o důvěru, vládou v demisi, dalším jmenováním a další neúspěšnou žádostí by mohly zabrat půl roku.

Do té doby by se možná zjistilo, jak to bude se stíháním za Čapí hnízdo či zda jeho transakce zveřejněné v rámci Pandora Papers nepovedou k nějakému novému vyšetřování. Po celou dobu by byl v Agrofertu „klid na práci“; úřady by mu dál vycházely vstříc.

Ale vzhledem k tomu, že Babiš šance na vydupání většiny ve sněmovně nemá, bylo by zjevné, že se pouze snaží držet zuby nehty u moci. Cenou za takové „prodloužení“ by patrně byla ztráta části voličské podpory a značné poškození veřejného obrazu i u těch, kteří mají jinak pro Babiše pochopení. Zřejmě by to vyloučilo nebo výrazně zkomplikovalo možnost ucházet se o Hrad.

Hradní cesta

Andrej Babiš by se ovšem mohl zapojit do souboje o prezidentský post a určitě by patřil k vážným kandidátům. Je za ním dlouhé působení ve vládě, zná ho naprostá většina veřejnosti a má jádro oddaných příznivců. Ví, že má naději oslovit podstatnou část elektorátu Miloše Zemana. To jsou předpoklady, na kterých se dá prezidentská kampaň odstartovat a nejspíš i úspěšně dotáhnout do postupu z prvního kola. Tedy v případě, že by neudělal nějaké zásadní chyby nebo se na něj něco ošklivého neprovalilo.

Jenže pro úspěch v prezidentské volbě je potřeba zvládnout i kolo druhé. A právě tam by mohlo na Andreje Babiše čekat největší úskalí. Vedle toho, že má skupinu věrných příznivců, má i skupinu velmi přesvědčených odpůrců. Otázkou je, kolik hlasů by dokázal vylovit z prostoru mezi oběma těmito póly.

V souboji jeden na jednoho vždy velmi záleží nejen na soupeři, ale také na množství lidí, kteří sice vašeho soupeře nemusejí mít právě extra v oblibě, ale ještě více nemají rádi vás – a proto hlasují pro vašeho soupeře. Své o tom ví slovenský expremiér Robert Fico, jenž kandidoval na prezidenta v době, kdy byla jeho strana Směr na vrcholu popularity. Jenže se našlo hodně voličů, kteří Fica opravdu nechtěli, a ve výsledku pak Slováci do funkce prezidenta poslali daleko méně známého Andreje Kisku.

Při Babišově rozhodování o tom, zda se do prezidentského klání pustit, nebo ne, musí hrát úvaha o vyhlídkách pro druhé kolo klíčovou roli.

Kde uvidí výhodu

Na rozhodnutí, zda vyrazit do boje o prezidentskou funkci, může mít ještě nějaký čas. Mezitím může být v opozici, řešit si své obchodní a osobní zájmy a nechat zkoumat, zda se odpor vůči jeho osobě v čase snižuje s tím, jak už nebude v nejvyšší vládní funkci a zmizí lidem trochu ze zřetele.

Pořád je zde i možnost, že by politiku opustil, když nebude mít vládní moc, čímž se snažil ještě před volbami trochu citově povydírat své příznivce. Ale krátce po volbách už to bylo zase jinak. Jestli změní názor zase, nelze odhadnout.

Andrej Babiš je klasický oportunista, jenž se celou svou kariéru rozhodoval tak, aby to bylo výhodné hlavně pro něj. Bude zajímavé sledovat, kde tu výhodu uvidí tentokrát.