Ruská herečka: Prožívám obrovskou bolest, nic ale nezmůžu
KulturaRuská divadelnice Marianna Arzumanová žije od svých pětadvaceti let v Praze. Ze své rodné země se rozhodla odejít, když se dostal k moci Vladimír Putin. Vpád ruské armády na ukrajinské území odsuzuje a říká: „Každý Rus není takový, jak to teď vypadá.”
Jak jste reagovala, když Rusko vojensky napadlo Ukrajinu?
Moje první emoce byly plné bolesti. Když jsem ve čtvrtek ráno uviděla na displeji telefonu upozornění od přátel a z médií, do očí se mi hrnuly slzy a pocítila jsem bezmoc. Ovlivnit to bohužel nejde, protože s agresorem Putinem nelze diplomaticky vyjednávat.
I někteří Rusové žijící v Rusku vidí situaci jinak než Vladimír Putin a stojí za Ukrajinou. Kolik takových lidí je, a co nyní podle vás prožívají?
Je jich malé procento a je mi jich moc líto, protože ten boj je téměř prohraný. Většina občanů v Rusku je ovlivněná médii, která pod tlakem vlády vysílají manipulativní lži. Každý den slyší, že země je v nebezpečí a musí se chystat na odvetu. Až z toho většina lidí prostě zblbne.
Co hrozí, když člověk v Rusku svobodně projeví názor?
Plno mých kamarádů se zúčastnilo pouličního protestu na podporu Alexeje Navalného. Naštěstí je nezatkli, ale v podstatě riskovali svoje životy. Je to obrovský rozpor. Když mlčíte, nenaleznete vnitřní klid. Když promluvíte, potrestají vás. Většina lidí nedokáže opustit vlast, zařídit si jiné občanství, vzdát se rodného jazyka. Jiná možnost, jak se zbavit agresivní Putinovy diktatury, ale bohužel momentálně neexistuje.
Jak na ruský vojenský útok na Ukrajinu reagují vaši přátelé v Rusku?
Všichni moji přátelé a blízcí, kteří jsou v Rusku, píší jednohlasně: „Bolest, stud, hanba.” Napsala jsem svým přátelům, abych se jich zeptala, jak se mají. Jedna z přítelkyň mi odpověděla: „Nevíme, co máme dělat. Děti jsou vylekané, bojíme se a pláčeme. Sedíme doma a slyšíme výbuchy.”
Jaký máte názor na tvrzení typu: „Proč vlastně Ukrajinci bojují a brání se? Proč nechtějí být součásti Ruska?”
Představte si to podobně jako vztah Česka a Slovenska. Ukrajina má odlišné dějiny, svůj jazyk, jsou tam i náboženské rozdíly. A to všechno má hodně nacionální zabarvení. Stejně, jako mezi Čechy a Slováky, tak je i mezi Rusy a Ukrajinci rozdíl v mentalitě. Každý stát chce být samostatný.
Setkáváte se s nějakými nepříjemnými reakcemi od Čechů?
Zatím ne, ale dovedu si představit situaci, že pokud začnu v obchodu hovořit přízvukem, můžu být obviněna z něčeho, za co já osobně nemohu. Chápu to, protože země, odkud pocházím, způsobuje tolik bolesti. Mohu jen poukázat na to, že není každý Rus takový jako Putin a lidé v jeho okolí.
Kdy podle vás skončí kult Vladimíra Putina?
Problém Ruska je v tom, že neví, kde končí jeho hranice, řekl kdysi Václav Havel a ten výrok pořád platí. Skončí to jedině tehdy, když proběhne proces podobný tomu, jaký zažilo Německo po konci druhé světové války: soud s válečnými zločinci a zákaz kultu Adolfa Hitlera. Dokud si Rusko neklekne na kolena a neomluví se za všechny Stalinovy, Leninovy a Putinovy zločiny, neskončí to. A obávám se, že Putin bude chtít za každou cenu dotáhnout plány svých předchůdců...
Kdy jste vy osobně pochopila, kdo ve skutečnosti je Vladimír Putin?
Zhruba v roce 2000, to jsem byla velmi mladá a neměla ještě děti. Tehdy jsem po absolvování divadelní akademie v Moskvě pracovala v rádiu Svobodná Evropa. Řekla jsem si, že nechci, aby moji synové museli jednou válčit, protože jakmile se Putin dostal k moci, začalo být očividné, jaké jsou jeho cíle a o co usiluje. A bylo pro mě nepochopitelné, že to ostatní lidé nevidí. Dokonce i mnozí intelektuálové hlásali, že je to jedno, stejně už být hůř přece nemůže. Tak teď jim snad už došlo, že může být ještě daleko hůř.
Jste divadelní herečka a režisérka. Jaký je současný život umělce v Rusku?
Známé a vlivné osobnosti ruského umění měly reagovat včas a dát najevo svůj odpor. Teď už je boj těžký. Hvězdní umělci, kteří mají sílu slova, jsou buď zkorumpovaní režimem nebo mají vymytý mozek. Stojí za Putinem, protože jsou velmi dobře placeni.
Mají to tak i vaši kolegové a přátelé?
Většina z těch, s nimiž zůstávám v kontaktu, jsou bohužel víceméně neúspěšní, a to kvůli režimu. Celou dobu říkali, co si myslí, a proto nedostávali práci. Tento proces trvá několik let. Vyústil v to, že jejich slovo už nemá ve společnosti váhu. I když dávají najevo, že jsou proti krokům Vladimíra Putina, tak jejich věty nemají žádnou sílu.