Ruská herečka: Prožívám obrovskou bolest, nic ale nezmůžu

26. února 2022

Ruská divadelnice Marianna Arzumanová žije od svých pětadvaceti let v Praze. Ze své rodné země se rozhodla odejít, když se dostal k moci Vladimír Putin. Vpád ruské armády na ukrajinské území odsuzuje a říká: „Každý Rus není takový, jak to teď vypadá.”

Jak jste reagovala, když Rusko vojensky napadlo Ukrajinu?

Moje první emoce byly plné bolesti. Když jsem ve čtvrtek ráno uviděla na displeji telefonu upozornění od přátel a z médií, do očí se mi hrnuly slzy a pocítila jsem bezmoc. Ovlivnit to bohužel nejde, protože s agresorem Putinem nelze diplomaticky vyjednávat.

I někteří Rusové žijící v Rusku vidí situaci jinak než Vladimír Putin a stojí za Ukrajinou. Kolik takových lidí je, a co nyní podle vás prožívají?

Je jich malé procento a je mi jich moc líto, protože ten boj je téměř prohraný. Většina občanů v Rusku je ovlivněná médii, která pod tlakem vlády vysílají manipulativní lži. Každý den slyší, že země je v nebezpečí a musí se chystat na odvetu. Až z toho většina lidí prostě zblbne.

Marianna Arzumanová (45)

Herečka, režisérka a tanečnice, lektorka argentinského tanga. Vystudovala Ruskou akademii divadelního umění v Moskvě GITIS, uváděla několik kulturních pořadů v rádiu Svobodná Evropa. Po přestěhování do Prahy založila soukromé Divadlo MA, v němž režíruje převážně vlastní autorské hry. Vyučuje zde rovněž herectví podle Stanislavského metody.

Co hrozí, když člověk v Rusku svobodně projeví názor?

Plno mých kamarádů se zúčastnilo pouličního protestu na podporu Alexeje Navalného. Naštěstí je nezatkli, ale v podstatě riskovali svoje životy. Je to obrovský rozpor. Když mlčíte, nenaleznete vnitřní klid. Když promluvíte, potrestají vás. Většina lidí nedokáže opustit vlast, zařídit si jiné občanství, vzdát se rodného jazyka. Jiná možnost, jak se zbavit agresivní Putinovy diktatury, ale bohužel momentálně neexistuje.

Jak na ruský vojenský útok na Ukrajinu reagují vaši přátelé v Rusku?

Všichni moji přátelé a blízcí, kteří jsou v Rusku, píší jednohlasně: „Bolest, stud, hanba.” Napsala jsem svým přátelům, abych se jich zeptala, jak se mají. Jedna z přítelkyň mi odpověděla: „Nevíme, co máme dělat. Děti jsou vylekané, bojíme se a pláčeme. Sedíme doma a slyšíme výbuchy.”

Jaký máte názor na tvrzení typu: „Proč vlastně Ukrajinci bojují a brání se? Proč nechtějí být součásti Ruska?”

Představte si to podobně jako vztah Česka a Slovenska. Ukrajina má odlišné dějiny, svůj jazyk, jsou tam i náboženské rozdíly. A to všechno má hodně nacionální zabarvení. Stejně, jako mezi Čechy a Slováky, tak je i mezi Rusy a Ukrajinci rozdíl v mentalitě. Každý stát chce být samostatný.