Přestavba InterContinentalu. Museli jsme imitovat socialistický šlendrián

19. května 2022

Měla to být výkladní skříň československé architektury a umění postavená za americké peníze. Místo toho se pražský hotel InterContinental stal symbolem komunistického luxusu a veksláctví. Nyní by se stavba, poškozená rekonstrukcí z devadesátých let, měla přiblížit někdejšímu ideálu. Autorem přestavby, která zahrnuje i významnou proměnu okolí, je architekt Marek Tichý.

V jednu chvíli z celé budovy InterContinentalu zůstala jen kostra. Teď už se zase – alespoň při pohledu zvenčí – vrací do podoby, jakou mívala dříve. V jaké fázi se rekonstrukce momentálně nachází?

Brzy snad budeme mít konečně už kompletně dořešené fasády domu. Zní to možná banálně, ale byla to věda.

V čem?

Hlavním stavebním materiálem je holý čili pohledový beton. Chtěli jsme obnovit jeho texturu včetně otisků dřeva z bednění, což se ukázalo složitější, než jsme čekali. Už v devadesátých letech byl beton poničený takzvanou karbonatací – rozpadem zevnitř. Tehdy to při rekonstrukci vyřešili tím, že ho obtáhli kaučukovou stěrkou. Tím se budova proměnila v jakousi plastovou chaloupku.

Ale byla zachráněna…

Zčásti ano, zčásti ne. Zvenku byla zakonzervována, ale zevnitř dál degradovala. Když jsme se chtěli vrátit k podstatě materiálu, museli jsme tuhle skořápku rozbít. Část lidí z dodavatelské firmy protestovala. Prý jsme se zbláznili, máme to nechat být a přetřít. Nedali jsme na ně, odkryli beton a pak teprve zjistili, jak strašně je to zdevastované.

To zní, jako kdybyste založili nový obor – restaurování betonu.

V podstatě to tak je. Způsobů, jak vrátit pohledovému betonu jeho původní vzhled, existuje víc, rozhodovali jsme se kousek po kousku – nechci teď vaše čtenáře zatěžovat podrobnostmi. Každopádně jsem přesvědčen, že asanace betonu bude do budoucna velké téma, protože podobně dosluhujících staveb jsou mraky. A myslím, že jsme opravdu prošlapávali cestu. Vyzkoušeli jsme nespočet postupů a dvanáct firem, než jsme našli tu pravou, která se s tím popasovala podle našich představ.

Kromě betonu tvoří fasádu i keramické pásy. Ty jste také restaurovali?

Celkem je těch pásů dvaapadesát, sundávat tisícovky keramických tvárnic bez jejich poškození by bylo extrémně náročné. Z respektu k původnímu provedení, které je dílem výtvarníka Zbyňka Sekala, jsme ponechali čtyři pásy do Pařížské ulice – zainjektovali jsme je a vyčistili.