Dívka, která chtěla tančit

Obrazem

Cítí se plná síly, energie. Snad za to může jarní karanténa způsobená covidem. „Odpočala jsem si,“ říká Kristýna Němečková, sólistka baletu Národního divadla a držitelka Ceny Thálie z roku 2015. Teď je zpátky na scéně. Tam, kde je jí nejlépe.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Narodila se v únoru 1989 v Berlíně, kde pracoval její otec. „Dodnes je Berlín mým druhým domovem, mám ho vrytý hluboko do paměti,“ říká Kristýna Němečková.

Jako dítě byla divoká a nesoustředěná, ale taky pohybově nadaná. „Jednou hráli v rádiu Bolero a já ho celé odtančila. Dvacet minut! Po letech jsme našli videokazetu, kde je to nahrané, a musím říct, že i jako profesionálovi se mi to líbí, žádný pohyb se neopakuje,“ vypráví. 

 

 

S baletem začala poměrně pozdě, až v osmi či devíti, ale o to intenzivněji: už po roce nastoupila do přípravky Národního divadla a odtud rovnou na konzervatoř. Kromě talentu měla prý štěstí v podobě fyzických dispozic: po otci má vytočené kyčle. „On chodí jako Chaplin!“  

V patnácti znovu odjela do Berlína, na dva roky, studovat balet. Při absolventském představení tančila Giselle na jevišti berlínské Státní opery. „Byla jsem příšerně nervózní!“

V Národním divadle je – s dvouletou přestávkou – od roku 2008. Za jednu z největších příležitostí považuje angažmá ve Frankfurtu, kde pracovala pod uměleckým vedením choreografa Jacopa Godaniho. Nicméne doma je prý v Národním. „Tam se cítím nejlépe.“

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement