Liberecká hvězda s přezdívkou Malý Babiš

Když se vedení radnice v Hrádku nad Nisou rozhodlo v roce 2001 postavit novou silnici napříč městským parkem, zcela jistě netušilo, co tím uvede do pohybu. Právě toto rozhodnutí stálo u zrodu politika, jenž bude o devatenáct let později plnit přední místa zpravodajství coby jeden z hlavních vítězů krajských voleb.

Tehdy, v roce 2001, pracoval budoucí liberecký hejtman Martin Půta ve firmě Vulkan jako vedoucí výroby kondomů – a podle svých slov volil ODS, která Hrádku nad Nisou vládla. To, jak radnice reagovala na kritiku plánu vykácet kvůli silnici stromy v parku, se mu ovšem nelíbilo. Petici, kterou podepsalo přes 1 500 obyvatel, totiž smetlo vedení několikatisícového města ze stolu argumentem, že jde pouze o nářky pár zahrádkářů. „Zarazilo mě, že podpisů bylo více než voličů tehdejší koalice, a stejně ji tak rychle odmítli,“ vzpomíná na začátky svého vstupu do politiky Půta.

S pár kamarády proto založil hnutí Hrádek potřebuje změny!, které poněkud překvapivě hned ve volbách následují rok porazilo dlouholeté vedení města. Půta se stal starostou a jeho kariéra začala rychle stoupat. Zážitek, který ho do politiky dostal, si přitom v sobě nese dodnes. Vyhýbá se totiž systematicky právě tomu chování, které kdysi stálo místo jeho předchůdce ve vedení Hrádku nad Nisou: aroganci vůči veřejnosti a nedostatku komunikace.

Ostatně ve svém domovském městě se stále těší velké podpoře, i když zde již osm let starostou není. Jeho Starostové pro Liberecký kraj (SLK) tam pravidelně vítězí – v posledních krajských volbách získali v Hrádku dokonce přes padesát procent hlasů (a Půta nejvíce preferenčních hlasů v kraji).

Do krajského zastupitelstva se Martin Půta dostal už v roce 2008, ještě jako zástupce opozice. Právě v té době si lidé začali úspěšných starostů v regionu všímat – například tehdejší semilský starosta Jan Farský se v roce 2010 díky kroužkování voličů dostal do sněmovny z posledního místa na kandidátce TOP 09. Začalo vznikat nové hnutí, na které se nabalovali další starostové. Dnes nosí většina starostů v kraji, včetně primátora Liberce, právě dres SLK.

Skandály ODS a ČSSD

Před krajskými volbami v roce 2012 si vzal Martin Půta na radnici Hrádku nad Nisou měsíc dovolené a v rámci kampaně trpělivě objížděl celý kraj. Výsledek se dostavil: volby vyhrál s dvaadvaceti procenty. Půtovi do karet hrála také politika jeho předchůdců, zejména pak sociálních demokratů, kteří ve volbách zásadně oslabili i kvůli řadě skandálů, jež ještě několik let poté zaměstnávaly soudy.

Aféry vedly též k porážce předchozích místních reprezentací již v komunálních volbách v roce 2010, v Liberci tehdy skončila dlouhodobá vláda ODS. „Dnes už si málokdo vzpomene na neuvěřitelné věci, které se na kraji děly před naším nástupem do vedení. Třeba jakým způsobem se soutěžilo o zakázky, kdy se obálky otvíraly v pražských advokátních kancelářích, aby to tady neměl nikdo pod kontrolou, jak se dělil krajský medvěd anebo jak povýšeně přistupovalo vedení kraje k návrhům obcí,“ pochválil se v předvolebních novinách Půta.

Půtova kariéra šla ovšem rychle nahoru i díky velmi obratné práci s médii. Celostátní pozornost získal nejen díky příběhu, jak pár kverulantů vymetlo zkušené pardály z radnice. Jeho komunikace s novináři byla neobyčejně vstřícná – což bylo v té době v regionální žurnalistice v podstatě šokující. Autor tohoto textu tehdy poznal jeho chování osobně: maximální vstřícnost, rychlé odpovědi, zvedání telefonu prakticky kdykoliv. Půta rychle pochopil, že i informace o novém hřišti jsou pozitivní zprávou, kterou lze „prodat“ voličům. Možná také proto najdete ve velké části médií jen minimum negativních informací – zejména u celostátních médií bez znalostí reálií Libereckého kraje jde až o nekritický přístup.

Pravdou je, že výtky vůči Půtovi se nehledají úplně jednoduše. Na druhé straně – kraj dává nemalé částky na reklamu a PR v lokálních médiích: tam se hejtman či jeho náměstci v placených rozhovorech chlubí, co se jim povedlo. Peníze od vedení kraje nejsou právě malé, a média pak musejí přinejmenším dvakrát zvažovat, zda budou publikovat příspěvky, které by byly pro důležitého inzerenta nepříjemné.

Hořkost bývalých spojenců

V předvolební kampani se Starostové pro Liberecký kraj chlubili výčtem svých úspěchů od opravených silnic až po zvládnutou koronavirovou krizi. Ne vše je ale tak idylické, jak se může na první pohled zdát.

Vrátíme-li se k médiím, tak si opozice stěžuje, že nemá prakticky žádný prostor v oficiálním krajském měsíčníku. „Za celé čtyři roky jsme nedostali možnost napsat jakýkoliv příspěvek do krajského zpravodaje, navzdory tomu, že je placen z daní a že tiskový zákon říká, že na takové kroky nemá právo. Prý by takové příspěvky nebyly v souladu s redakční politikou,“ říká končící zastupitel Jaromír Baxa. Podle něj se také čím dál více věcí dělá spíše naoko. „U zdravotnictví se řeší výstavba centra urgentní medicíny v Liberci, ale postupně kraj přestal systematicky sledovat kvalitu péče o pacienty,“ dodává Baxa, jenž byl v minulosti se sdružením Změna pro Liberecký kraj dva roky v koalici s Půtovými starosty. Jejich cesty se však rozešly; Martin Půta je nahradil „poslušnějšími“ členy ČSSD, kteří byli po volebním výprasku vděčni za jakékoliv místo v krajské radě.

Na rozpad koalice Půtových starostů se Změnou pro Liberecký kraj v roce 2014 vzpomíná i jeho někdejší první náměstkyně na hejtmanství Zuzana Kocumová. Říká, že zažila postupnou proměnu v Půtově chování. „První rok jsem projektu naší koalice hodně věřila, byli jsme první kraj, v němž nevládly celostátní strany,“ vysvětluje Kocumová. První rozpory přišly, když lidé ze Změny začali upozorňovat na problémy s krajským autobusovým dopravcem. „Projevila se naprostá neochota poslouchat názor jiných lidí. Suverénně dokáže argumentačně někoho převálcovat, a to i ve chvíli, kde pravda není na jeho straně,“ dodává Kocumová. Po letech se přitom kritika onoho autobusového dopravce ukázala oprávněná. „Těží ze silného charismatu a stále méně lidí i médií si dovolí mu oponovat. Umí si je dobře zavázat,“ tvrdí. Upozorňuje i na jeho značně autoritativní styl. „Vstupuje prakticky do všech resortů, běžně se stávalo, že některé věci dojednával za vašimi zády a ani vás o tom neinformoval. Vám pak jen předloží, jak věci budou. A když neposlechnete, máte problém,“ dodává.

Dominance

Na krajské úrovni provedl hejtman Půta do značné míry to, co dělá premiér Andrej Babiš v celostátním měřítku. Uzavře koalici s jinými menšími stranami – čímž jim sebere jejich voliče. Hnutí ANO, coby součásti Půtovy koalice v posledním volebním období, se tak v Libereckém kraji stalo přesně to, co se děje v rámci české vládní koalice sociálním demokratům a komunistům; voliči od nich odcházejí a přesouvají se k většímu partnerovi.

Babišovo ANO mělo letos v říjnu v krajských volbách na severu nejhorší výsledek ze všech regionů. I to je důkaz, že z Půty vyrostl obratný politik. „Není radikální, dokáže se domluvit také s protivníky a je velmi komunikativní,“ vypočítává hejtmanovy přednosti jeden z jeho dlouholetých kolegů mezi starosty. Na druhou stranu mu řada jeho souputníků často vyčítá již zmíněný autoritativní přístup – i proto má přezdívky Putin nebo Malý Babiš. Podobnost s marketingem hnutí ANO člověka napadne také při pohledu na intenzivní předvolební kampaň, do níž hnutí nasypalo maximální možný limit: 7 milionů korun.

Díky dobrému PR procházejí Martinu Půtovi i přešlapy. Třeba že si do některých vedoucích funkcí začal prosazovat své známé. Nebo že v srpnu radní odvolali vedení krajské firmy Silnice LK, neboť zjistili, že uzavřelo řadu nevýhodných smluv: šlo ovšem o vedení, které hlídala dozorčí rada složená i ze zástupců starostů. A jednou z kritizovaných smluv byl kontrakt na dodávku pohonných hmot, který sám Půta v předvolební kampani roku 2012 odmítal – přičemž ho pak v roce 2018 krajská firma bez soutěže prodloužila.

Skutečně imunní byli voliči vůči jeho možnému pochybení, které se začalo řešit před šesti lety a dostalo se až k soudu: před ním stanul Půta coby člověk obžalovaný z korupce a zneužití pravomoci veřejného činitele. Kauza se týkala dvou projektů podpořených evropskými penězi. Soud ho letos osvobodil, soudní senát neuznal coby důkaz odposlechy, odmítl znalecký posudek policie, neboť ho zpochybnily tři jiné posudky, a dospěl k závěru, že pro obvinění chyběly důkazy. „Rozhodnutí soudu mě nepřekvapilo. Byl jsem si od počátku jistý, že jsem nic nezákonného neudělal,“ uvedl po vynesení rozsudku Martin Půta. Státní zástupce se odvolal a některé pochybnosti zůstávají: Například zda je správné scházet se s manažery stavebních firem u čerpacích stanic.

Sám Půta označuje za svou největší slabost výběr některých spolupracovníků. Dvakrát se rozešel se svými náměstky pro dopravu, protože ztratili jeho důvěru. Nemá také velký respekt k některým úředníkům kraje, jež ovšem hejtman nemůže ze zákona ovlivňovat a odvolávat; tato aktivita spadá pod ředitele krajského úřadu. Nedůvěra vůči některým došla tak daleko, že například analýzu o cenách za autobusy v jiných krajích nechal zpracovat externí firmu – Půta pak otevřeně řekl, že to je kvůli nedostatečné důvěře v zaměstnance kraje.

Ministr? Premiér?

Kolegové popisují Martina Půtu jako extrémně pracovitého člověka, který má navíc velmi dobrou paměť. Půtova pracovitost je patrná z jeho facebookového profilu, jenž se hemží příspěvky o cestách po kraji a jednáních, která mají přinést regionu další prosperitu. Pravidelně pořádá setkání s občany, kde se mohou ptát na cokoliv. Jeho image je taková, že nepůsobí jako „papaláš“, ale jako člověk, který se skutečně zajímá o problémy lidí. A netrpí zábranami odhalit něco z rodinného života.

Počty hlasů pro Půtovo sdružení v kraji přitom dlouhodobě rostou. Tajemství úspěchu Starostů pro Liberecký kraj (SLK) ovšem nepředstavuje jen Martin Půta. Na dalších místech kandidátky jsou starostové, které lidi ve svých obcích dobře znají a dokážou jejich práci dostatečně ohodnotit. I proto SLK vyhrálo v drtivé většině obcí celého kraje. V řadě obcí místní starosta či starostka Půtu počtem preferenčních hlasů překonali. „To je pro ně ta nejlepší vizitka, že mě přeskočili. Svého starostu či starostku znají přece lépe, já jsem pro ně jen imaginární bytost z plakátu,“ říká Půta.

Letos začátkem října, po dalších vítězných volbách, prohlásil Matin Půta, že třetí hejtmanské období je jeho posledním a že pak na kraji skončí. „Myslím, že je potřeba mít tu dobu nějak ohraničenou a uvolnit místo jiným,“ komentoval to Půta. Nabízí se tak logická otázka, zda nehodlá zamířit do celostátní politiky. Před třemi lety byl zvolen díky preferenčním hlasům poslancem, ale vzápětí rezignoval. Sám ovšem říká, že by ho poslancování příliš nebavilo a že je spíše „exekutivním typem“. I proto se o něm mluví, zejména mezi starosty, jako o možném ministrovi, nebo dokonce premiérovi. Sám Půta se odpovědím na tyto otázky spíše vyhýbá. V posledních letech ovšem začal opakovaně do celostátní politiky mluvit. Naposledy například přišel s výzvou za odvolání Petra Rafaje z čela Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Dokázal by Martin Půta oslovit také lidi mimo Liberecký kraj? Oproti řadě jiných politiků má výhodu, že umí přitáhnout i ty voliče, které jinak současná opozice zaujmout neumí. Těží ze své minulosti právě u výrobce kondomů. „Na Vulkan vzpomínám rád, byla to nezapomenutelná životní zkušenost a práce s lidmi, kteří celý život chodili na směny do práce a rozhodně nepatřili do střední třídy,“ podotkl. Nepůsobí navíc jako přehnaný intelektuál, jenž má k lidem daleko. Mezi jeho voliči je část těch, kteří volili například Miloše Zemana. Přitom se Martin Půta netají názory na zahraniční politiku či historii, jež se Zemanovým přívržencům líbit nemusí. „V krajské politice to zřejmě skousnou,“ říká.

Ačkoli Martin Půta chce na kraji nejpozději za další čtyři roky skončit, v regionu má práce stále dost. Řešit bude například již zmíněné vybudování nového centra urgentní medicíny. A také dopravu – jednak ony autobusové spoje v kraji, jednak železniční spojení Liberce s Prahou, které je nyní tragické. Pokud by třeba někdy v budoucnu chtěl do Prahy z Liberce dojíždět, mohlo by se mu to hodit.