Londýn na nohou, Británie se mění
24. března 2019
Marek Šálek
O víkendu prošel centrem Londýna jeden z největších průvodů v dějinách Velké Británie. Jak to vypadalo v milionovém davu, popisuje Češka žijící kousek od ostrovní metropole.
Nevím jak vy, ale já jen slyším slovo demonstrace a osypu se. Coby dítěti školou povinnému v sedmdesátých letech v socialistickém Československu mi hned naskočí dvě věci: pět hodin ráno a seřadiště. Mám proto velmi smíšené pocity, když moje anglická rodina rozhodne, že se zúčastníme v Londýně obrovské demonstrace.
Před třemi lety 17, 4 milionu lidí hlasovalo pro brexit. Někteří tvrdí, že od té doby dva miliony zemřely, přesto skoro sedmdesátimilionové Velké Británii hrozí, že v důsledku jednoho idiotsky nepřipraveného a nepromyšleného referenda bude brzy malá.
Tuto sobotu někdy kolem desáté dopoledne se moje demonstracechtivá, rozespalá rodina začala trousit k snídani. Chtějí dát vládě a parlamentu vědět, že národ potřebuje druhé referendum, čili hlasování o tom, jestli zůstat v EU, nebo skočit do propasti a odhlasovat katastrofální „no deal“.
Ještě někdy před polednem udiveně pozoruji svou anglickou rodinu v pohodlí jejich viktoriánského příbytku. Protože mně se nikam nechce, držím se stranou, odpustím si své obvyklé neurotické pobíhání a nervózní popohánění. Ponecháni sami sobě – pořád ještě velmi ležerně – se všichni tři probírají víkendovými novinami.
Už chápu, proč bolševici neměli v Anglii šanci. Stalin a Lenin se v Londýně k revoluci v klidu připravovali, aby pak doma smetli stávající režim. Angličana by na barikády jen tak nedostali. Ani když jde o nejdůležitější demonstraci jeho dosavadního života, nevstane v pět ráno a nikdo ho nepřiměje, aby se vzdal svých obvyklých rituálů a oželel svůj klid.
Podpořte Reportér sdílením článku
Česká novinářka žijící ve Velké Británii. Pracovala v časopisech Mladý svět a Respekt, byla reportérkou pořadu Na vlastní oči, vedla časopis Cosmopolitan.