Podcast s pivovarníkem: Černý potoka je tajuplné místo

Lidé

Ač to působí neuvěřitelně, tento díl podcastu Host Reportéra přináší vůbec první rozhovor s majitelem jednoho z nejlépe hodnocených řemeslných minipivovarů v Česku. „Možná to je tím,“ směje se letos padesátiletý Václav Vomáčko, který stojí za značkou Černý potoka, „že jsem nejen šéfem, ale taky uklízečkou, závozníkem, skladníkem, grafikem, prostě vším; a na nějak promyšlenou propagaci už moc času nezbývá.“

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

K rozhovoru došlo vlastně náhodou: pivovarník Vomáčko se ozval, že se mu líbil nedávný podcast s Xavierem Baumaxou a přiveze nám za něj do redakce bednu piv. K mikrofonu se mu moc nechtělo, ale nakonec se nechal přesvědčit a vydržel u něj půl hodiny. Kompletní záznam si poslechněte buď na konci tohoto článku, nebo ve svých podcastových aplikacích.

 

 

Proč jste svůj pivovar nazval tak podivně?

Černý potoka? Víte, já název nijak zvlášť neřešil, protože jsem zpočátku vaření piva považoval jen za svou zábavu. Jednoduše jsem zvolil jméno související s lesem plným ztrouchnivělých stromů kousek za Jičínem, kterým protéká potok, a jehož oficiální název zní Černé potoky, ale moje babička, která bydlela hned vedle, by nic takového nevyslovila – pro ni to byl jedině Černý potoka. Kdybyste se tam někdy procházel, všimněte si, že vám občas proběhne mráz po zádech, jako snad každému. A mimochodem: všechny stromy, které máme na pivních etiketách, jsou nafocené právě v tomhle malinkém lese.

 

Kdy váš pivovar vznikl?

Oficiálně v lednu před pěti lety, tak pořád ještě doufám, že bude příležitost to oslavit. A jestli ne, tak pořádně oslavíme narozeniny desáté.

 

Čím jste byl až do té doby?

Vystudovaným strojním inženýrem, který dlouho pracoval v automobilovém průmyslu a potom přešel do oboru vláknové optiky – tam jsem dělal vedoucího výroby a technologie.

 

A k pivu jste se dostal jak?

Naše firma, vyrábějící komponenty vláknové optiky, měla partnerskou firmu z Anglie, a její ředitel si vařil pivo doma. Zaujalo mě to, ale říkal jsem si, že to vyžaduje velkou investici. Nevyžaduje! Nakonec jsem zjistil, že ten ředitel vaří v hrncích. Na naší zahradě pod pergolou jsem si to před devíti lety nastudoval, objednal pětadvacetilitrový hrnec, suroviny, a o dva týdny později začal vařit.

 

Jaký jste měl k pivu vztah?

Do osmnácti mi vůbec nechutnalo, pak jsem si zamiloval český ležák, no a před dvanácti lety jsem zašel do pivotéky, spíš náhodně vybral několik mně neznámých piv různých stylů, doma s kamarády udělal degustaci, a ta pestrost mi tenkrát učarovala.

 

Koho z českých konkurentů máte hodně rád?

Pozor, my nejsme konkurenti, ale kamarádi. Úplně mě nadchlo, když jsem přešel z managementu v klasickém byznysu do pivovarnictví, kde si přirozeně radíme a pomáháme... A k těm oblíbeným značkám: jsou jich desítky, ale mám-li říct dvě značky, tak třeba Zichovec a Falkon.

 

Co si vzpomínám, vždycky jsem od vás pil jen svrchně kvašená piva...

Soustředím se na ně, a většinou navíc na ta hodně chmelená, zakalená, až džusovitá. Popravdě řečeno vařím pivo hlavně sám pro sebe, takové, jaké mám rád. A naopak – nikdy nejspíš nebudu dělat takzvané kyseláče, protože těm jsem na chuť úplně nepřišel.

 

Vaše piva mají zvláštní názvy. Jak vás napadl například Blitzkrieeeg?

Nemyslel jsem to nijak militantně. Jde ale o pivo hodně prokvašené a pitelné, takže i když to je patnáctka, pijete ji snadno jako dvanáctku, a proto vás pak alkohol nečekaně napadne zevnitř – to pivo trochu kouše.

 

Jak zvládáte poslední rok?

Jako většina ostatních. V mém případě se naprosto změnila provozní struktura, protože do covidu jsme prodávali dvacet pět procent produkce v lahvích a zbytek v sudech, což bylo ideální. Teď se poměr otočil, což extrémně zvýšilo nároky na logistiku; například lahvovat jezdím z Jičína právě do pivovaru Zichovec v Lounech, a to znamená spoustu práce navíc. No a jinak jsem musel přibrzdit. Od začátku pandemie vařím zhruba o třetinu méně než před ní.

 

Napadlo vás v tom posledním roce, že by mohl Černý potoka skončit?

Snad jen zpočátku, když hospody zavřely poprvé. Tři dny jsem z toho byl špatnej, ale pak se ukázalo, že už jsme si vybudovali dost fanoušků, kteří si pivo začali nečekaně hodně kupovat domů. A od té doby říkám, že to prostě musíme nějak přežít…

 

Kompletní rozhovor k poslechu:

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama